Krásný večer vám přeji nejenom tento, ale všechny další v tomto roce. Začínáme nový rok jako vždy s nadějí a s přáním všeho dobrého, a protože se říká: "Jak na Nový rok, tak po celý rok", tak je myslím vhodná doba vyslyšet přání mnohých z vás a umístit vzpomínku na toho který je tak významnou osobností, filosofickou osobností, že jsem přesvědčen, práce kterou vytvořil, bude inspirací ještě pro mnoho a mnoho budoucích generací, a tak vzpomínka na něj je něčím, co přibližuje člověka, jeho životní cestu. Navíc vzpomínka podpořená reálnými listinami, doklady z jeho života, a přitom vlastně ještě vůbec ne úplná vzpomínka. Na tu přijde jistě v budoucnosti další čas. A tak se společně vraťme k tomu zázraku, kdy přináší Přinašeč svoje poznání. Vůbec ne člověk, a přitom člověk, to je na tom hodně zvláštní. V materiálním světě to mají všichni jasně uspořádané. A když se něco vymkne z tohoto řádu, tak mají zaběhnuté metody a způsoby myšlení, které to, co zneklidňuje, odsunou do pozadí tak, aby to nezneklidňovalo, ale v konečném důsledku to stejně není účinné, protože pokrok nelze zastavit, poznání nelze zastavit. A někdy, věru, paradoxně to poznání brání poznání, ale to je v pořádku, protože nakonec to musí být pro všechny ten správný a vhodný čas. Redigoval jsem jeho dílo mnohokrát, jsem tím pověřen, a musím říci, že každá ta redakce, každé to přečtení textu přinášelo, a to jsem k němu chodil moc moc let, a přináší pokaždé další hlubší vnímání souvislostí ne proto, že bych chtěl, že bych je uměle vytvořil, ale proto, že jsem se posunul ve svém chápání, poznání, schopnosti syntézy, no a to má tento důsledek. Takže pojďme k tomu, co je předmětem dnešního našeho setkání, a tak poprosím o záznam. Krásný večer, přátelé, vám přeji. Dneska jsme se tu sešli, abychom vzpomněli na muže, kterého jsem provázel půlku života. Bylo to něco jako zázrak, který se nedá popsat. Postupně jsem pronikal do nauky, kterou mi předával. Ono to není o tom, že si něco načtete a pak to papouškujete, ale ono je to o něčem jiném. A tak bych při příležitosti dnešního výročí - devětadvacátého od jeho odchodu - vám zprostředkoval několik vzpomínek, které budou uveřejněny poprvé, a myslím, že jsou zásadní. Je to takový jakoby malinký vnor do života člověka, který byl opravdu neobyčejný, velmi, velmi geniální. Byl to Přinašeč - člověk, který přichází z budoucnosti, aby pomohl nám lidem na jejich cestě. To, co vás jistě také napadne, je, že v žádném ze svých děl, ve své práci nemluvil o sobě, o svých věcech, ale že z každé věty, z každého slova prýštila snaha dát lidem to poznání, které je ještě velmi vzdálené. Byl to jediný člověk na světě, který mě nikdy nezklamal. A dej Bůh, abych jej já zklamával co nejméně. Stál jsem nejblíž u něj, dlouho a dlouho. A tak pojďme, podíváme se na záznam, který jistě v budoucnosti rozšíříme - toto je jen krátké přiblížení. Poprosím o záznam. Josef Zezulka:"Já jsem léčil vlastně naplno dvaačtyřicet let a asi tak pětačtyřicet let vůbec jsem léčil - takže ono je to velká doba, dlouhá doba - protože mám dva dary: ten dar toho, jak bych to řekl, toho vnímání životních zákonitostí, tak tím jsem vypracovával to léčení, tu biotroniku. No a tak jsem se stal tím biotronikem. Biotronik a magnetizér, tedy ten, kdo má tuto vrozenou schopnost, tím tato síla prochází a on ji jenom moduluje, ale ona prochází a není nijak ve styku s jeho vlastním bioenergetickým systémem. Je prorokovaná doba, tedy ta odstředivá doba, tedy kdy lidé budou, budou jaksi lepší. A je také prorokováno - slyšel jsem tedy od velmi silného jasnovidce - že je zrozen teď ten, který připravuje tu dobu, páč Ježíš byl také před tou dobou a všichni ostatní byli před tou dobou, páč ji připravovali. Je zrozen, on to sám o sobě neví, kdo to je, a lidé ho nepoznají, protože kdyby ho poznali, tak by zase možná bylo nějaký takový "alá křižování", víte? Řekněte lidem pravdu a jelikož je to nepohodlné - zdánlivě - pro ně, tak ho budou muset odstranit." Tomáš Pfeiffer: Je to pravda. Život velkých zrozenců nikdy nebyl lehký. A nebylo tomu jinak ani v osudu pana Zezulky. Sice byl uchráněn od těch nejhorších podob perzekuce, ale přesto ji zažíval celý život. Muž, který chtěl lidem pomáhat v nekonečné lásce, které byl schopen, kdy pomohl mnoha a mnoha lidem, nedostával ani ty základní podmínky pro svoji práci. Připravil jsem vám jen několik dokumentů z jeho života. Pro komplexnější shrnutí bude čas někdy příště. Jako první dokument vám ukazuji Zezulkovu pracovní smlouvu. Byl zaměstnán v Národním muzeu, a to proto, že v té době každý musel mít nějaké zaměstnání a navíc samozřejmě musel mít nějaký zdroj obživy. A tak zde pracoval za celých 400 a pár korun, což jistě nebylo příliš zářné. Další dokument nám ukazuje i to, jak byl Zezulka zneklidňován a vlastně pronásledován v čase uplatňování nové bytové politiky. A je tu protokol z výslechu účastníka řízení - a jedná se o jeho byt, který mu chtěli sebrat, kuchyně měla 14,5 m2, dva pokoje o 17 m2 a bylo to ve třetím poschodí bez výtahu. Došlo to tak daleko, že k Zezulkovi chodili neznámí lidé a chtěli si prohlédnout jeho byt a tak dále. Mnoho přátel se snažilo tuto věc vyřešit a nakonec se to podařilo, s Boží pomocí. Ale rozhodně to klidu nepřidávalo. A bylo úžasné, že i za tak nepříznivých podmínek dokázal Zezulka pracovat a zachovat si ve své dušičce světlo a lásku k nám, lidem. Nyní vidíte několik protokolů, které dokazovaly jeho léčebné úspěchy. Hned ten první se týkal léčené lékařky - a byl to opravdu krásný úspěch, který o mnoho let prodloužil život v čase onkologického onemocnění. A hodnocení pochází od primáře interního oddělení. Jsou tu i další nálezy, je jich samozřejmě mnohem víc, a tak je to jenom malinká ukázka toho všeho, co můžeme tady vidět. Je to potvrzení od profesora doktora Vladimíra Chládka, DrSc. - a i on vydává svědectví o tom, co pozoroval u pacientů léčených panem Zezulkou. Jsou tu také další potvrzení. Další zpráva z Fakultní nemocnice v Praze Vinohradech popisuje případ pana inženýra Václava Procházky, který měl zjištěn na plicích 2 kulovité stíny - 3x5 a 2x2 cm - s podezřením na onkologický proces. Po léčbě u Zezulky, při dalším vyšetření, byla pole plicní prakticky čistá. A navíc je zde ještě připojeno: "Tento příznivý případ zasluhuje, aby byly vědecky ověřeny výsledky léčby p. Zezulkou". Kolem pana Zezulky se vytvořila skupina významných vědců, kteří měli buďto osobní zkušenost nebo přenesenou a snažili se pro biotroniku vytvořit lepší podmínky, než měla. A tak tu nacházíme celou řadu dokumentů. Zde vidíte doporučení Koordinační skupiny pro výzkum problematiky psychotroniky a s tím, že: "sledují již delší čas činnost pana Zezulky a na základě dosud dosažených výsledků dospěli k závěru, že jeho mimořádné schopnosti by se měly stát předmětem soustavného vážného vědeckého bádání." A je tu také přímluva za to, protože "pan Zezulka přistupuje ke své činnosti s potřebnou vážností a otevřeností a odpovědností a je jedním z mála lidí schopných navazovat výše zmíněnou meziosobní interakci a pro budoucnost se ukazuje, že by zde byla i možnost výchovy dalších osob s obdobnými schopnostmi. Podpora jeho snah je tedy v zájmu dalšího rozvoje vědeckého poznání dosud neprobádaných vlastností člověka i v zájmu lidského zdraví osob, kterým by touto cestou mohlo být pomoženo." A podepsán docent doktor Jaroslav Suchý, antropolog, doktor Rejdák a docent doktor Jiří Cvekl, filosof. Při prohlížení archivu jsem nalezl i tento velmi významný dokument - ukazuje temíny setkání pana Zezulky při jednom z významných projektů. Píše se zde: " 4. září, čtvrtek - přijat panem ministrem." Rozumějme ministrem zdravotnictví. "12. září, v pátek - s panem ministrem v nemocnici v Krči." A pak 16. září až 4. listopadu termíny setkání s doktorem Ibserem, Königem, Růžičkou - až po 4. listopadu, kdy byl konec. Dokazuje to, že ve své snaze byl Zezulka mnohdy velmi úspěšný - ve snaze zařadit biotroniku - ale bohužel, doba tomu nepřála. Při jednom z těchto zastavení, na konci pokusu žádá v nemocnici protokoly, protože celý projekt byl spuštěn na žádost pana ministra, a pan asistent přichází a říká:" Jaké protokoly? Nic nebylo!" Po delším rozhovoru se dozvídá, že přednosta zakázal ty protokoly vydat. Zde je dokument z Pedagogické fakulty University Karlovy - týká se dopisu docenta doktora Injušina z Kazašské SSR a žádá o vytvoření podmínek pro naše badatele a o organizaci spolupráce. Dále se zde píše: "Členem československého vědecko-výzkumného týmu je Josef Zezulka, experimentátor v oblasti bioenergoterapie." A je zde doporučeno, "aby příslušný ONV vzal tuto skutečnost v úvahu a přiznal jmenovanému právo na pracovnu jako vědeckému pracovníkovi." A je tu také žádost, aby i ostatní instituce podporovaly. Podepsán docent doktor Jaroslav Suchý,CSc., proděkan pro vědeckou práci. Závěrem této části vzpomínání mám pro vás připraven dokument předsedy Československé akademie věd - něco nemyslitelného - v době hlubokého komunismu, marx-leninismu je zde vyzdvižena práce Josefa Zezulky, který pracuje v oblasti, která je v přímém rozporu s tím, co hlásal oficiálně stát. Je to velmi vstřícné: "Zabývá se novým vědním oborem - bioenergoterapií - svého druhu v naší republice dosti ojedinělým. V osobě s. Josefa Zezulky spatřujeme velmi schopného, v tomto směru úspěšného výzkumného pracovníka. Další rozvoj jeho experimentální činnosti, která slouží zájmům veřejnosti, vyžaduje, aby mu byly vytvořeny také odpovídající pracovní podmínky. A podepsán akademik Jaroslav Kožešník, v Praze, 4. ledna 1973. Je to opravdu výjimečný dokument. Ale posuďte sami. Toto je poslední z dokumentů této části. A teď možná bude nejlépe nechat v krátké promluvě promluvit samotného pana Zezulku - filosofa, Přinašeče. Dotaz posluchačky: Ve druhé otázce mluvíte o tom, že anorganický duch si nesl s sebou dostředivý pojem "jsem". Čemu říkáte "dostředivý pojem", je to ego? Josef Zezulka: Tak, abychom dobře porozuměli, tak si ještě zopakujeme to, co jsem říkal o celém Tvůrčím díle. Tvůrčí dílo si nebudeme představovat jako to, co vidíme momentálně, teď kolem sebe - to je jenom určitá doba Tvůrčího díla - ale představme si ho v jeho celku. Tvůrčí dílo má čtyři základní vlastnosti, to je: dostředivost, odstředivost, žár a chlad. Chlad nebo klid a ten žár, to je rychlé kmitání molekul, vzruch. Tak z těch čtyřech vlastností vlastně se stává Tvůrčí dílo, to je to Tvůrčí dílo. A v tomto Tvůrčím díle tyto čtyři vlastnosti pulzují. Tvůrčí dílo vytváří vesmír nebo kosmos, který jakoby dýchá, střídají se v něm 4 vlastnosti: ten vesmír se rozežhaví, za prvé, za druhé se rozejde, za třetí se zase sejde dohromady a pak chladne. Naše doba, kdy vznikla bytost, je právě v době, kdy vesmír se soustředí a chladne. Soustředí a chladne hmota, ale soustředí a klidní také ta duchovní část. Tato vlastnost potom ovlivňuje život. Představme si to tak, že bude velký oblak páry, která se srazí dohromady, za příčinou chladu - nebo s působením chladu se srazí dohromady - to je to: klid a chlad. Vytvoří se, z jednoty toho oblaku se vytvoří velké množství drobných kapek, které budou padat na zem a tam se uplatňují. Tak to asi vypadá zde. Když tedy hmota se vlivem dostředivosti a chladu začne krystalizovat, dělit se, tak zrovna tak i duch, přesně tak. A tak je vlastně dána za těchto dvou vlastností ta situace, kdy může vzniknout prvá primitivní nebo nejprimitivnější bytost. Samozřejmě, že si ta prvá bytost nese s sebou nebo je ovlivňována, lépe řečeno, tou základní vlastností dostředivou a chladu. Oddělí se, ve svém smyslu se oddělí od celé velké Jednoty a oddělí se jako drobná kapička, vedle jiných drobných kapiček, a tak vlastně vzniká ten pojem toho specifického "jsem", které máme my v této mnohosti toho "jsem". Ten pojem bytí, to "jsem", bylo celkové - a teď je roztříštěné. Ale je dostředivé. Je to pojem "jsem", který je jednotným, který je specifický, oddělený od celkového pojmu bytí, ale zase vlivem dalších vlastností bude splývat s ostatními "jsem" tak, jako už to konečně bylo řečeno. Já myslím, že to tak stačí, ne? K tomu vysvětlení. Posluchačka: No, stačí, jenomže jako teď ještě, jestli to ego roste jako bytost, jestli to ego roste v ní, nebo jestli to je pořád jedna a ta samá vlastnost? Josef Zezulka: Ne, to ego se stává složitějším. Ten pojem bytí znamená "já jsem bytost" a teď se kolem té bytosti tvoří, ta bytost se formuje, doplňuje a smyslem přerozování je právě to, že ta bytost roste tím, že stále doplňuje svoje pojmy, stává se složitější a složitější, převtěluje se ze života do života, tím roste a jednou doroste tak daleko, že pochopí, že ostatní ty pojmy "jsem" kolem ní, čili ostatní bytosti, které jsou kolem ní, jsou vlastně jí samotnou, jenom kdysi nějakým procesem byly odděleny. A v tom potom začne působit vlastnost, která bude tyto bytosti zase skládat dohromady, bude se slučovat jedna bytost s druhou a tak bude vyrůstat dál a dál bytost - nebo mnoho bytostí se takhle bude zvětšovat, mnoho bytostí se bude slučovat, až nakonec bude jenom jedna bytost Tvůrčího díla, v jejímž smyslu bude, v jejímž pojmu bude to, že "já jsem vše, co jest". To znamená, že všechny bytosti Tvůrčího díla se sloučí do jedné bytosti, ale to ještě není Podstata, to je bytost toho Tvůrčího díla. Teprve potom ta bytost Tvůrčího díla, která má pojem "já jsem vše, co jest", získává vyšší pojem, čili musí ještě získat druhý pól k tomu "jsem vše, co jest" a ten je: "i co není". To je pro nás dosti těžko pochopitelné, poněvadž my jako jednotka v Tvůrčím díle jsme došli teprve do člověka - a to není ještě tak velmi mnoho - takže my toto nemůžeme dost dobře pochopit. To jsou potom ty velmi vysoké pojmy. A v tomto velmi vysokém pojmu, kdy bytost dostane vjem "já jsem vše, co jest i co není", vlastně splývá s tou Podstatou, to znamená se vším, co jest i není. Tedy prostě s Podstatou. On je život složitější, než jak si to člověk představuje. Tomáš Pfeiffer: Ano, mnohem složitější, přátelé. Údělem géniů je přinést myšlenky, kterým napřed nikdo nerozumí. A teprve později se začíná chápat, o čem že to bylo mluveno. Zezulkova práce filosofická byla opravdu úctyhodná. A tak teď bude následovat oddíl, který se krátce dotkne této oblasti, a po ní bude druhý vstup Zezulky, který je dle mého názoru velmi zásadní - je to popis duchovní cesty, duchovních praktik, tedy něčeho, co vedle hmotného vzdělání je stejně důležité. A tak prosím o další příspěvek. Pan Zezulka ve svých pracích, filosofických pracích, vytvořil něco, co přesahuje snad i osobní přínos léčby, která se týká jednoho života. Tato filosofie a jeho rukopisy se zatím nejhlouběji dotýkají samotné podstaty existence, Boha a všech dalších oblastí. Své práce také vyzdobil obálkami, jejichž grafické návrhy dělal sám. Byl v tom oboru nadaný. Vidíme tady třeba zprávu pro třetí konferenci psychotroniky v Tokiu. Ta první byla v Praze, Zezulka tam vystoupil a měl obrovský úspěch u všech delegací, u Rusů i Američanů. Následkem toho pak bylo vlastně navázání spolupráce se Stanley Krippnerem a také s Východem, tedy s profesorem Injušinem. Byla to krásná doba. Jeho filosofie se dotýká prakticky všech oblastí života. Je to velké množství jednotlivých statí i přednášek a všechny jsou vedeny v zájmu člověka, tedy ne kvůli vlastní exhibici. Výzkum ve Vimperku, to byla také velmi významná kapitola. Ve Vimperku se udál zázrak, který do té doby nebyl viděn. A bylo tam i mnoho dalších pacientů s velmi krásnými úspěchy. Tady vidíte obálku zmíněného sympozia psychotroniky, na kterém vystoupil Zezulka a byl pak vydáván za Rusa Krivorotova a to proto, že tehdejším komunistickým médiím se nehodilo, aby tak velký úspěch připadl našemu neznámému Zezulkovi. To je další návrh obálky: Re-inkarnace. Týká se nás všech a vyjadřuje nádherně svou věc. Tady je manifest všem těm, kteří přijali Zezulkovu filosofii, pochopili ji, chtěli jít tou cestou. Je to vlastně připomenutí všeho toho, co takový člověk by měl splnit. Vy, kteří hledáte, zaposlouchejte se do toho, co vám o duchovní cestě přednáší Přinašeč. Zamyslete se, jestli by to, co zde zazní, vám nebylo dobrým vodítkem. Dotaz posluchačky: Potřebují k tomu ty duchovní, prostě ti lidi, kteří se zabývají duchovní prací, nějaká cvičení nebo nějaké vylepšování se, třeba jako jsou jogíni nebo tak - ti cvičí různé cviky. Jestli byste k tomu mohl něco říct? Josef Zezulka: No tak to je ovšem už kapitola zase samostatná. Podívejte se, člověk, který chce jít aktivní cestou vývoje, musí rozvinout nějakou aktivitu. Tak teď si musíme zase zopakovat to, jak člověk vypadá - má svoje tělo, má psychickou nebo duchovní složku a jako třetí má svoji duši, to všecko tvoří dohromady člověka. Když člověk chce jít na duchovní cestě, musí pracovat, nějak aktivně se podílet na změně v těchto třech oblastech. Toto musíme znát, abychom měli zdůvodněné ty cviky, které si lidé vynalezli a které používají. Tak řekli jsme si, že všecko, co jest, se projevuje jakožto takové a neměnné v každé oblasti, dle charakteru té oblasti. Tak člověk bude pracovat na své hmotě, na svém duchu - na své duchovní podstatě a potom na své duši. Tak na svém těle bude pracovat proto, aby toto tělo za prvé ho neobtěžovalo, nebrzdilo svojí nedostatečností, aby mohl se lépe rozvinout v těch druhých složkách. Práce na těle záleží v tom, aby ten člověk si upravil svoji za prvé stravu, aby žil přirozeně, proto také, ovšem nejenom proto, odkládá maso jakožto nepřirozenou potravu - důvod k odložení masa je ovšem samozřejmě mnohem hlubší, to je etický důvod - vystříhá se různých jedů, které nesmyslně během tisíciletí si navykl, například alkohol nebo kouření a tak podobně, odlehčí prostě svému tělu. Mimo to, například jogínové, konají svoje tělesná cvičení proto, aby zdokonalili svoje zdraví, aby jim choroby, nedostatky tělesné nebrzdily duchovní vývoj, a pak také proto, aby harmonické tělo nebo pokud možno co nejvíce harmonické tělo odráželo svoji harmonii do dalších těch složek, o kterých jsem mluvil - do duchovní a do duševní. Samozřejmě, když všecko se projevuje stejně v druhé oblasti, tak nedostatečnost tělesná by mohla ovlivnit druhou oblast. Říkám, mohla by ovlivnit - jestliže je člověk v té druhé oblasti silnější, řekněme duchovní, zdolává si zase i svoje nedostatky tělesné anebo ty duševní. Takže všechno se vším souvisí a navzájem se prolíná. Tak to je, co se týká těla. Když obrátíme svoji mysl zpátky do dějin a pozorujeme poměrně pro ni nedávné dějiny - řekněme starého Egypta a pozdější - tak vidíme, že zde byly už velké kultury ducha, které byly, už zanikly, přišly nové, ony zase zanikly a přišly další. To už o tom jsem mluvil, to je vázáno také na ty čtyři éry v těch 24 000 letech, které jdou, a na ty dvoutisícileté éry, které jsou v těch velkých šesti tisícitelných. Ovšem musím to připomenout. V těchto kultech šli lidé vždy nějakým určitým směrem a ten určitý směr se jim projevoval i v jejich cvičeních, byl charakterizován nebo charakterizoval ta jejich cvičení. Například - nevím, jestli už jsem o tom mluvil - v době ohnivé, v té době "A" před šesti tisíci lety ve starém Egyptě, tam byla pozice, která odpovídala snahám po duchovních cvičeních, které byly charakterizovány ohněm - tím, jak my označujeme "A" - tak to byla pozice ta, že kněz nebo ten mystik, který dělal, ležel čelem dolů na zemi a bral z prostředku Země oheň, evokoval tento oheň tímto způsobem a tak konal svoje cvičení - i duchovní i duševní. Když potom přišla doba, kterou označujeme "E", doba dostředivá, čili ta doba, která právě teď nám míjí, ze které odcházíme, tak zase člověk si vytvářel dostředivé pozice. Jednak tedy řekněme křesťanská pozice, to byla to klečení a sezení na patách při tom, později už lidé tuto pozici neznali, tak si klekali zpříma, ale původní pozice byla to sezení na patách, to znamená, že obracel svoje nohy směrem zase do středu, má zaostřen na střed hmotnou formou - a tím ovlivňoval i tu svoji formu duchovní. Indie, ta zase ve své józe měla samozřejmě nebo má vlastně - abych tak mluvil správně - má doposud ty svoje pozice dostředivé, kdy zase, jako ten křesťan seděl na patách, zase ty svoje nohy skládá ke svému středu, ruce skládá ke svému středu, čili vytváří pozici dostředivou, pozici té dostředivé doby, a tak touto dostředivou pozicí hmotnou ovlivňuje zase to svoje, ten svůj tvar duchovní i duševní. Neutrální pozice je ta egyptská, kdy člověk sedí na židli a má ruce volně položeny na kolenou, to je pozice, která se hodí vždy - to je takové pojítko, takový neutrál - a je to pozice vlastně nejvýhodnější. A doba, která teď stojí před námi, ta doba odstředivá, to je doba, která stojí proti době dostředivé, tak obrací úplně i ty pozice dostředivé na odstředivé. Čili už ne pozici dostředivou, ale člověk nové doby bude mít pozici odstředivou, to znamená - bude stát rozkročen a ruce od těla a tak bude nabírat síly duševní, bude sedět v té egyptské pozici a může si meditovat a odpoutávat se. Když bude předávat síly, bude zase stát rozkročen, ale ruce budou zdviženy a bude jimi jakoby žehnal, čili bude provádět ten "žeh", to předávání sil. No, to jsou pozice nové doby - které stojí proti těm pozicím té staré doby, těm dostředivým, a které charakterizují zase tu dobu odstředivou, která začíná teď tím znamením Vodnáře - a které budou pro tuto dobu a pro vývoj člověka nejvýhodnější. Takže vidíte, že i ta forma hmotná je důležitá, musí se jí vyhovět, aby odpovídala době a aby odpovídala tomu, co člověk chce na sobě tvořit. Tak to jsem mluvil o hmotě a o pozicích a teď zde máme ještě duchovní složku a duševní. Tak duchovní složka - co nám vlastně má dát a co po nás žádá? Tak to je - zase musíme si uvědomit, že bytost, která prochází vývojovou cestou, se vlastně mění, to je ten její vývoj, mění se k dokonalosti a k čistotě. Dokonalost, to znamená, že posiluje svoje vlastnosti, a ta čistota, že je ladí, usměrňuje, řadí, "učesává" do správných mezí. Ducha můžeme formovat a posilovat, to jsou dva zvláštní úkony. Formování ducha, které je nejdůležitější, to provádíme tím způsobem, že poznáváme a svoje poznávání vtiskujeme do velké hloubky, do svého podvědomí. To znamená, že je to práce meditační spojená s počáteční prací, která je přemýšlením, uvažováním, dokazování si. Jsou zde a budou nauky, které člověka povedou jako vede loď na moři maják. Lidé z těchto nauk získají správný směr - pokud si je ovšem postupem doby, jako doposud to bylo vždycky, nějak nezatemní a nedeformují - ale jinak získají správný směr. Budou se těmito naukami obírat, budou o nich přemýšlet a sice tak, aby nebyli závislí - jako dosud většina lidí na naší planetě v té úpadkové době dostředivé - aby nebyli závislí na pouhé víře, aby nebyli závislí na tom: "Toto tak je a ty tomu musíš věřit, protože to neumíme vysvětlit." No, to jsou nesmysly. Má-li být rovnováha, musí být rovnováha i v myšlení a v té psychické oblasti. Víra, ta je velmi dobrá, ale musí být v rovnováze s tím "vím", s věděním. A na tom tedy člověk musí pracovat. Ne jenom věřit, ale vědět. To znamená - bude se obírat naukou, poznávat ji do její největší hloubky. To je práce jednoho pólu jeho vnímání - rozumu. A když potom tuto pravdu pozná a zdůvodní si ji rozumově, tak se musí s ní vnitřně ztotožňovat, musí se uvolnit, musí zastavit postup rozumování a sžít se s ní, čili jít do středu té pravdy - in medias res - do středu věci. A to je správná meditace. Meditace na spoustu a spoustu různých duchovních problémů. Ovšem jak člověk bude meditací získávat, jak bude poznávat tu zákonitost veškerého bytí, veškerého života - protože Bůh je život, zákonitost Podstaty, smysl veškerého bytí - tak bude právě vnikat do hloubky ducha. Jiná cesta není. A jak bude vnikat do hloubky ducha, bude vlastně stavět se, aniž by o to usiloval, na jiné stanovisko vůči všemu, bude jinak se stavět k celému životu, k celému dění, bude ho jinak chápat, bude ho chápat pravdivěji, silněji. No a tím bude nastávat přeměna v jeho duchu, co se týká formování toho ducha. Tím bude ten člověk ovlivňovat svoje vlastnosti, které z něho tvoří člověka. Tím bude ovlivňovat celý svůj postoj, který z něho tvoří toho člověka. Takže bude tady plnit úkol aktivní cesty ve formování svého ducha. Aby tohoto ducha mohl dobře formovat, musí vytvářet ještě další práci, aktivitu v jiném směru - a sice musí tohoto ducha posilovat. Tak, teď zase připomenu to, co bylo říkáno už dříve - že z Podstaty vzešla síla, která se rozdělila na dvě, ty dvě vytvořily na jedné straně hmotu a na druhé ducha a tak vznikly dvě samostatné jednotky, každá ta samostatná jednotka se dělila na dvě a na dvě, čili na čtyři. To znamená na straně hmoty, že se rozdělila ta síla na dostředivou a odstředivou a na žhavou a studenou, tyto dvě a dvě se rozdělily zase, takže vznikly čtyři: vznikla dostředivá a odstředivá, žhavá a studená. Čili ve hmotě to znamená skupenství tuhé - to je dostředivá síla, skupenství plynné - to je odstředivá síla, skupenství kapalné - to je síla vody, skupenství ohňové - to je rychlé kmitání molekul, které přeměňuje potom jednotlivá skupenství. Jsou to, jak staří říkají, čtyři živly, můžeme tomu říct také skupenství, můžeme tomu říct vlastnosti, základní vlastnosti - můžeme to pojmenovat různě, ale musíme vědět, o co jde. Tak to je na straně hmoty. Na straně ducha přesně totéž, jenom, že tyto čtyři zase se rozdělí na dvě a ty dvě každá na dvě, takže vznikly čtyři. Tyto čtyři v oblasti ducha znamenají totéž, ovšem museli bychom je pojmenovat: co je ve hmotě země, tady je dostředivost, to ego, egocentrismus, vůbec centrismus v myšlení, "já", dostředivost, to, co je ve hmotě vzduch nebo plynné skupenství - plynné tady znamená odstředivost, altruismus, čili pravý opak té dostředivosti, tedy tyto dvě vlastnosti se doplňují a přicházejí do rovnováhy - a na druhé straně potom ten oheň a voda zde znamená nadšení, žár - to je oheň (až do fanatismu by mohl jít) a na druhém pólu tohoto ohně je voda, klid, chlad. Tak to je to dělení v té oblasti ducha, v oblasti psychické nebo mentální nebo jak chceme tuto oblast pojmenovat. Tak toto dělení si musíme uvědomit. Máme-li posilovat duchovní - tu psychickou, mentální podstatu naši, tak musíme s těmito čtyřmi základními složkami počítat a aktivně je zapojit tam, kde jsou potřebí. A tady na to pozor! Už jsem také říkal, že jsou lidé, kteří více podlehli vlivu doby a deformovali se. No, to je nás většina, jenom někteří jsou více, někteří méně a někteří hodně. Ten učitel, který bude vést žáka v tom oboru, aby posiloval svého ducha, tak ten bude muset uvažovat o tom, jaké síly a v jaké konstelaci má tento žák. Anebo potom, když už ten žák vyspěje, bude sám o sobě nestranně uvažovat také tak. Není možno, aby člověk, který je povahy ohnivé, který má sklon k fanatismu, který je výbušný, nějak cvičil to posilování ohněm, to by jenom posilovat svoji deformaci - dával by sílu, posiloval by ve svém duchu ty vlastnosti, které se mají naopak zeslabovat. Anebo naopak, když jsem mluvil o těch, jak já jim říkám "klidaři" - lidé, kteří v té době, kterou teď opouštíme, se deformovali na stranu klidu - že jsou vyvedeni z rovnováhy ve směru klidu, tak nemohou zase cvičit na ten klid a stýkat se s lidmi klidovými, musí naopak nasadit protipól, ale vedou ho do rovnováhy, ne aby zase přeběhl, aby se zase nedeformovali na druhou stranu. Tak musíme s tímto počítat a nasazovat vždy takovou sílu, jaká je potřebí. Člověk v základě bude pěstovat svůj, řekněme nadšení, oheň, pokud je klidař, bude ho pěstovat svým určitým způsobem - to nemohu takto vykládat, poněvadž kdyby se to lidem dostalo běžně do vědomí, bylo by to zase nepochopeno a zneužíváno anebo zneužíváno těmi, kteří nepochopili správně. To může být řečeno Mistrům - kteří zatím tady nejsou, ale měli by zde být, no uhnuli, šli jinou cestou, nejsou zde, ale snad budou - tak těm to bude řečeno, jak. Jiné cvičení je samozřejmě na klid, jiné je na dostředivost a jiné na odstředivost. A posilováním této duchovní složky dostává se pak té duchovní složce posily zase k tomu, co jsem říkal dříve, k té její změně, k tomu přeformovávání, tomu působení na vlastnosti. No, tak to je, co se týká ducha. A teď zde máme ještě duši. Duše, to je život. Duše prochází obě dvě složky v genezi, vyšla z Podstaty a rozdělila se také na dva proudy. Tomáš Pfeiffer: Je to velmi inspirující, viďte. A tak jednoho dne mi Zezulka říká: " Tomáši, tak já vám nyní tu naši společnou věc předávám, dál povedete biotroniku, filosofii a všechno to, co jsem vytvořil." Víte, zděsil jsem se, necítil jsem se být tak připravený, abych tento úkol zvládl. A pak, postupem doby, ta cesta se začala otvírat. První, co bylo, bylo založení university a pak i dalších částí tak, aby ta filosofie mohla být předávána a mohla lidem sloužit. Mnohem později na cestě, poté, co jsme založili historii Řípu, se stalo něco pro Zezulku v té době nemožného, ale po čem toužil - s jeho duchovním vedením jsem založil Společenství Josefa Zezulky, které je pro vás pro všechny otevřené, a stalo se kotvícím bodem jak university, tak všech ostatních aktivit. Je to osmatřicáté řádné společenství registrované. A pak přicházely i další aktivity, byly příjemné, byly to cesty po místech, kde Zezulka nacházel klid, kde pracoval a tak dále. Toto je kaplička ve Vrčeni. Zde se nějakou dobu setkával pan Zezulka se svými žáky nebo posluchači a to tak, že hned vedle byla hájovna, kterou si na léto pronajali - na jedné straně muži, na druhé straně ženy - a tam s nimi Zezulka promlouval o duchovních tématech a často chodili také do této kaple - což je krásné místo, je zde stopa po svatém Vojtěchovi. Vše bylo v pořádku až do jednoho dne, kdy zasáhla Státní bezpečnost a zakázala tato shromáždění. Je to mimo jiné také místo, kde Zezulka udělal to, s čím se nikdy nechlubil - vlastně jsem se o tom dozvěděl až po jeho smrti od přímých účastníků - ve skupině byla žena s těžkou srdeční vadou, ale musela náhle odjet a železniční zastávka byla daleko, několik kilometrů, a tak Zezulka ji vzal za ruku a oni celou tu cestu se sotva dotýkali země, někdy možná ani ne to, a tak ji dovedl ve velmi krátkém čase na zastávku, ona vlak stihla a všechno bylo v pořádku. Pro Zezulku bylo typické, že v životě vykonal mnoho výjimečných věcí, ale nikdy se s nimi nechlubil. A toto je další zastavení university na cestách po stopách Josefa Zezulky - v této nenápadné vesničce blízko hranic vznikaly mnohé ze Zezulkových statí a děl. Jezdil sem odpočívat, ale také pracovat. Je to velmi krásné místo. Další místo, které universita navštívila, bylo Jablečno. Zde vidíte významné duchovní místo Moravy - vrch Modla. Na tomto místě se konaly duchovní obřady už odnepaměti a je to místo velmi krásné a silné. Navštívili jsme jej s posluchači z Brna a myslím si, že dodnes máme všichni z tohoto setkání nádherné zážitky. Josef Zezulka: Biotroniků je velmi málo. Podívejte, já mám tady jenom jednoho žáka, který může léčit rakovinu a léčí ji. Je to tak. Takhle průkazně, jako jsem ji léčil já ji léčí on. No, ale to je jeden člověk. Slovenský reportér: Kto je ten liečiteľ, ten váš žiak? To je, to ste Vy? Josef Zezulka: To je pan Pfeiffer. Reportér: Tak k tomu sa potom dostaneme. A to je z té přípravné vzpomínky všechno. Ale vzpomínky v nás, ty poneseme až do smrti a dál. Můžeme jen prosit, aby tento neobyčejný duch pomáhal nám všem na naší cestě. Všimli jste si, že tam zaznělo, že na počátku je to rozumování. Víte, ono to přehrabování myšlenek, slovíček a písmenek - o tom to není. A tak bylo nutné, aby ta nauka byla v té podstatné části přenášena. A já vám slibuji, že dokud budu žít, tak se budu pokoušet tomuto závazku dostát. Jinak tedy nás čeká za chviličku působení - duchovní působení v obřadu, ve 20:00 hodin. A pokud se týká duchovní university, tak každé pondělí od 18 hodin pokračují náhradní přednášky v dnešní velmi složité době. Přeji vám hodně štěstí, hodně klidu a míru do dalších dnů, krásné svátky vánoční i novoroční, ať si odpočinete, a ať máte čas také k hlubokým zamyšlením, protože přátelé, ta cesta není o rozumu - rozum navádí, ale pak je vlastní cesta a tu nelze ničím nahradit. Dejte tedy bedlivý pozor, abyste při svém hledání vždy našli tu správnou studánku, abyste nenašli nějakou "jako studánku", ale tu skutečnou - a tou je Zezulka. Přeji vám hodně moc štěstí, přátelé. Zatím na shledanou. A to je pro dnešek z dnešního záznamu vzpomínky na Zezulku všechno. Buďte tedy opatrní na svých duchovních cestách. Jistě se vyskytnou i ti, kteří budou chtít zneužívat Zezulku pro svoje vlastní osobní cíle, pekuniální nebo jiné, a tak o to bude těžší pro vás pro všechny tuto cestu hledat a nacházet, ale jisté svobodní a vždycky to bude vaše rozhodnutí. No a tak se těším, tedy jak už bylo řečeno, na naše setkání při pravidelném každodenním duchovním obřadu i v tento první den nového roku, no a pak již další pondělí bude pravidelná přednáška Duchovní university Bytí pro vás pro všechny. Těším se na vás. Krásný nový rok, na shledanou.