Dobrý den. Pěkně vás vítám při naší jedné z poslední přednášek před prázdninami. Tak. A budeme se věnovat tomu, co jste připravili. Já to dám paní... Tak. Já to dám bez výběru. Tak prosím a poprosím. KOMENTÁŘ: Dobrý den. Já tu dnes nejsem, ale zdravím pana učitele a všechny spolužáky a děkuji za sobotu na Blaníku. Byl to jeden z nejhezčích dní, které pamatuji.

ODPOVĚĎ TP: Aha, takže to není dotaz, to je komentář. I mně se Blaník líbil. Byla to krása a všechno nám pomáhalo, sluníčko, krásné mraky a krásné místo. Tak, kdo ví, třeba zas se nám to povede. Já tady mám za úkol, protože už máme jen málo přednášek. 7.9. budeme mít další akci universitní. Bude to výlet do Českého ráje a pokud chcete, můžete se přihlásit do autobusu, který tam pojede. Takže, kdo by chtěl, tak... Na stránkách to je také, doufám, anebo tady. Tak a to je. Povinnost je za námi, můžeme dál.

DOTAZ: Chci se zeptat na možnost léčení u vás. Mám nádor na mozku zhoubný. Prosím o osobní konzultaci. Děkuji.

ODPOVĚĎ TP: Ano. (TP: Ono to nejde. To není pro vás, to je pro tady moje technikálie. Už je to lepší. Oni mi to stáhli dolů. Tak snad.) A nyní to možné už bohužel není, příjem pacientů, je zastaven, protože už není mnoho času, a proto teďka nemůžu opravdu vyhovět. Omlouvám se za to všem. Vím, že to je je potřeba, že ta intervence spěchá, ale není kde brát, když není. Musím se omluvit.

DOTAZ: Co je to dimenze?

ODPOVĚĎ TP: No, průměr. Ale ne. Dimenze, rozměr čili dimenze 2+2, to je čtvrtý rozměr, protože dvě a dvě jsou čtyři, a proto třeba naše nakladatelství nese tento dovětek. Rozměr je prostor, který je tvořen nejméně dvěma body a ty vymezují nějaký interval, vzdálenost a vymezují také případně čas. Takže dimenze s tím přímo souvisí. Souvisí to s chápáním prostoročasu, ať už od toho euklidovského, až po ty nejnovější způsoby chápání spojené s gravitací. A jistě to poznání půjde také dál. Takže...

DOTAZ: Je ultrazvuk nějak nebezpečný nebo škodlivý? A proč?

ODPOVĚĎ TP: Ze zobrazovacích metod je pravděpodobně ultrazvuk nejméně agresivní. Ovšem také přes veškeré pokroky ne tak přesný, jako třeba magnetická rezonance nebo tomograf. Každá zobrazovací metoda přináší určitý zásah do organismu. U ultrazvuku je tedy nejmenší a tam, kde bysme měli mít opatrnost, to je u velmi křehkých tkání, to znamená u plodu. Měl by být využíván skutečně tak, aby to bylo v čase potřeby, ale ne jen třeba pro uspokojení nějakých žádostí nebo jinak, kdy dochází vlastně v tom vodním prostředí a v těch křehkých buňkách k šíření těch vln, které se odráží a dochází tam také k jevu, které bysme mohli nazvat jako kmitny. Čili celková energie toho vlnění je nehomogenní pravděpodobně a znamená to, že tedy u velmi křehkých rodících se buněk bysme s tím měli šetřit. Je samozřejmě důležité poznat, jestli plod je v pořádku, jestli se neděje něco nevhodného, na druhou stranu já osobně, když mě už to dnes pravděpodobně nehrozí, bych velmi váhal, zdali bych vyžadoval toto vyšetření pro zjištění pohlaví či podobně. Vítal bych vlastně stejnou měrou jaksi chlapce i holku, holčičku. Takže to je můj postoj k tomuto, ale ten samozřejmě nemůžu nutit. Je to osobní názor.

DOTAZ: Dobrý den. Všimla jsem si až zde v sále z výstavy J.Z., že jeho jizvu na levé tváři v mládí neměl. Objevila se tedy zázrakem až po jeho probuzení ve 33 letech, stejně jako Ježíš měl jizvu na levé tváři, kterou mu způsobil farizejec, když ho uhodil do tváře?

ODPOVĚĎ TP: No, v tom druhém případě, tedy u Ježíše, jak jste sama říkala nebo říkáte v tom dotazu, se nejednalo o zázrak. Jednalo se o trauma, a tak tomu bylo i v tom prvním případě. Čili ta jizva je identická s tou, kterou měl Ježíš - snad je to nějaké zrcadlení - ale vznikla rovněž tedy řekněmež přirozeným způsobem. Nehledejte v tom žádnou mystiku.

DOTAZ: Vážený pane Pfeiffer, mohla bych vás po dnešním programu požádat o osobní konzultaci ve velmi závažné situaci? Moc děkuji a jsem s pozdravem.

ODPOVĚĎ TP: Mrzí mě to, ale nejsem schopen reagovat jakkoliv. Nejsem schopen již vlastně přijímat další pacienty, příjem je zastaven. Pan Josef Zezulka to měl stejně. A když jsem začínal, tak se mě ptal nebo spíš jinak. Říkal mi: "Přijde jednou doba, kdy budete muset odmítat." A bylo to v době, kdy to zdaleka nehrozilo. Byl to možná jeden, dva zásahy za týden nebo nějak tak v této frekvenci. Bylo to velmi řídké. No a v té době to pro mě nebylo přestavitelné. Bohužel dnes už ano. Každá kapacita má svoje hranice. A tak je tomu i zde. Závazky, které mám, nemohu porušit. Musím jim dostát, a proto nemůžu dnes tedy vyhovět. Opravdu se moc omlouvám. (Ano, dám vám dotazy. Už po nich sahám. Tak, prosím.) Co se dá dělat? No tak, podívejte. Vedle klasických medicínských postupů v těch vážných případech, které naznačujete, které získaly v posledních letech více sofistikovanou podobu, a tedy i zlepšily svoji naději na úspěch, je tady i vaše vlastní chování. Nádorový proces se prakticky nedá zvládnout nějakou dietou nebo něčím takovým, to je velmi výjimečné, a přesto je velmi důležité, co v takovém případě jíte, co pijete a jak se jinak chováte. Nádorový proces znamená vynětí buňky z řádu tělesných vazeb. Aby se tak stalo, musí být poškozeno její jádro. Toto jádro se poškozuje látkami, kterým říkáme kancerogeny. Kancer - rakovina, rak, genao - tvořím. Čili tvůrce rakoviny. Mezi nejsilnější patří pyretické, tedy tepelné produkty a uzení, smažení. Tedy mám-li nádor, je nemožné, abych jedl uzeniny sycené dehtem tak, aby to bakterie nežrala, aby se to nekazilo. Je nemožné, abych jedl potraviny pražené, například, já nevím, kávu či podobně, abych jedl potraviny pečené, které v povrchové vrstvě mají třeba v případě škrobovin akrylamidy, tedy látky, které vznikají již při pouhých 120 stupních právě v těch škrobech, a jsou to kancerogeny. Toto je poznatek Zezulkův z 50. let a poznatek vědy někdy před rokem 2000. Myslím si, že to udělali Švédové ten výzkum. Do té doby se nám všichni smáli, že to je nesmysl. Zezulka ty desítky let tvrdil, že pacienti nesmí s nádorem toto konzumovat. Patří sem celá řada dalších látek. Také jsou podezřelá velmi benzoová jádra, a tak zvláště některá konzervační látka není úplně bezpečná dle našich názorů. Můžeme si počkat dalších 20 let, než to věda objeví. Ostatně v oblasti prevence je v této chvíli asi nejslabší část onkologie. Nevidím zatím žádný posun. Na onkologických odděleních jsou k dispozici automaty na kávu, dostávají pacienti uzeniny. Ale také v porodnicích vidíme, jak maminky si vesele dopřávají právě podobných látek, což zvláště pro ten plod je nebezpečné, přestože je tam bariéra samozřejmě, ale ona nestačí. Proto vidíme nárůst, protože není normální, aby rodící se mladý organismus začínal mít stále častěji nádorový proces. Musí to mít nějaký důvod a ten důvod je v životním stylu současných matek. Je to alkohol, kouření a tak dále a tak dále. Čili tohle všechno by měl člověk s nádorem jaksi vynechat. Ne že by to léčilo, je to šetřící dieta, ale přesto to má svůj význam. Když budete vlastně v případě propuknuté nemoci, tak ona má svoji taky vlastní sílu. Některá byť stejná buňka roste rychleji, jiná méně. Je to případ od případu různé. Záleží na mnoha faktorech, na věku, sklonu, genetice, dalších, a proto to má vždy význam, protože se s tím dá snížit pravděpodobná jaksi připravenost těch buněk růst. Je tady také faktor dráždění. To znamená, že nádory se nemají dráždit jakkoliv, tedy chemicky, mechanicky či jinak, protože to podráždění vede k vyššímu metabolickému jaksi faktoru v rychlejším metabolismu a následně potom větší koncentraci kancerogenu v buňce. To všechno spadá do oblasti prevence. Čili je to výživa hmotná, hutná, pitná. Samozřejmě, že sem patří i věci vzdálenější jako je slunění či cokoliv podobného. V poslední době vidíme v desítkách let posledních velké reklamy na grilování. To je opravdu svým způsobem velmi pozoruhodné, protože naše křivka nárůstu rakovin jde takto. A my někde tady, kde to se blíží vlastně ke strmosti, doporučujeme lidem, kteří sami to nejsou schopni pochopit, aby potraviny upravovali tak, aby byly co nejvíce kancerogenní. WHO uveřejnilo studii před pár lety, není to dlouho, že červená, upravená masa jsou stejně kancerogenní jako azbest. Když někde najdete azbest, zbouráte školu za velmi přísných opatření. V nejbližším supermarketu máte metráky toho, co je stejně kancerogenní jako azbest, ale nikoho to nezajímá. Zvláštní věc, viďte. No. A tak musíme počkat, až vlastně se prosadí, bohužel i pod tlakem stále stoupajících výskytů rakovin, nějaká změna životního stylu, protože rakovina je nebo přesně rakovinový proces je z velkého procenta tvořen zejména stravou. Patří sem také jistě psychika, ale velmi nepřímo. Je to oslabování řekněmež, které působí na všechny oblasti našich životů, tedy na psýchu, hmotu i energii, ale samozřejmě, máme-li sklon, a to oslabení psychické nám nepřidá. Jsou to také řekněmež energetické ohledy a pohledy, kdy vlastně pobyt v přírodě... Zdravé je stále vzácnější, tedy ten příjem přirozených biologických sil z okolí je velmi omezen, protože žijeme v betonové, asfaltové poušti a další a další. Patří sem také jiné a jiné faktory. Čili dokonce i řekněmež určité nastavení našich organismů. Takže co k tomu říct? Abysme zvládli tu pandemii, která tady je, tak to rozhodně nebude jaksi zajištěno tím, že získáme ještě větší mamograf, tomograf či něco jiného a že budeme tvrdit, že mamograf je prevence rakoviny či podobně, což samozřejmě není, protože mamograf rakovinu v žádném případě neovlivní přímo, pouze tak, že můžeme léčit dřív. Ale jinak buď ten nádor tam je nebo není. Čili mamograf je ukazovátko, jestli to tam je. Ale pak musí přijít vlastní léčba. No. Nemoc je vždycky o krok před námi a pokud si myslíme, že ji zvládneme násilím, to znamená tím chlapáckým přístupem, my to zvládnem, a hned zítra budou nějaké fantastické další možnosti, tak buďte jisti, že ta nemoc vždy bude o krok před vámi a bohatě vyčerpá ten přínos, který přinesete v té léčebné části, v tom poznání, jak ničit nádorové buňky, protože buňky samy nejsou sobě příčinou, ale jsou výsledkem patologického procesu v organismu. Tohle to medicína nechápe. Ona chápe vlastní nádor jako příčinu samo svoji. Je to hluboký omyl. Cožpak nikoho nenapadne, že to široké spektrum buněk, které se zvrhávají do maligního procesu, ukazuje na něco mnohem širšího, než jen jak si myslí jaksi buněčnou příčinu. Aby mohli tyto buňky v těle růst, musí být porušeny nějaké mechanismy v těle, které dovolí a rozliší tedy, jestli tu rakovinu dostaneme nebo nedostaneme. No, bohužel v současnosti dělá populace téměř vše pro to, aby nádory stoupaly a oni stoupají, velmi silně. Čili dokud lidé nedostanou rozum a nezačnou se chovat racionálně, no tak to bude pokračovat. Je tu samozřejmě zase z druhé strany prospěch. Ta medicína nám srazila úmrtnost na nádory významně. Kdybysme měli stejnou úspěšnost léčby jako, já nevím, v roce 60 nebo 70, tak jsme vymřeli. Ale ta medicína se velmi zlepšila. To znamená, že nám stouply z nějakých 15 000 na 100 000 nádorů ročně nových, incidence těch výskytů, ale vlastně to procento pacientů, kteří podlehnou, se významně nezvýšil. To je ten prospěch, který získala medicína svým bádáním, svojí vědou, svým poznáním. Bohužel to ale není přímá a příčinná léčba. Medicínská léčba je zachraňování před nádorovým procesem, ale není to léčba nádorového procesu v žádném případě. Proto také často vidíme, že odstranění buněk, byť úspěšné, nakonec ne vždy vede k zastavení onemocnění. Ono se v některých případech objeví znovu a znovu. Je to proto, že odstraněním nádoru jsme neodstranili jeho příčinu, ale pouze odstranili jsme následek patologického procesu. Takže tolik k tomu. Je to těžká situace, protože těch potřebných a nemocných přibývá. Je jich stále více a více. No a teď co s tím, viďte. Zezulka, kdyby to proboha šlo normálně, ten Zezulka ukázal před desítkami let za lékařského dohledu. Byl to, myslím, doktor..., no, OUNZ Praha 5. No. Tak on odléčil, já nevím, patnáct nakonec pacientek po prvé zkušenosti - Pekárek, děkuju - a on mu tam poslal těch patnáct pacientek. Bylo to pololegální. A z nich dále nikdo nezemřel, což bylo naprosto výjimečné zvláště v tehdejší situaci, kdy vlastně přežití nádorového procesu bylo ne až tak velké. Kdyby lidé proboha přemýšleli a oprostili se od svých -ismů a od svých názorů a podívali se, že se tady stalo něco, co je výjimečné, tak se mohlo něco dělat desítky let. Stojíme teď těsně zase před nějakým předělem možným, uvidíme, jestli se o to někdo začne zajímat nebo nezačne, protože zatím to byl jediný Zezulka, který dokázal opakovaně a zcela spolehlivě mít výsledky při nádorových procesech. No. Je to naprosto výjimečné, ale nemohlo to být. Nebyla to medicína. Byl to jiný obor. A navíc tady byl komunismus, který nějaké duchovní léčbě nemohl tleskat. I dneska je s tím problém. Ještě kdybysme používali nějaký zázračný přípravek, nějakou pilulku nebo nějakou injekci hmotnou, která by byla vidět, a tou injekcí bysme pacienta tedy ošetřili a on by se uzdravil, tak to by ještě bylo zajímavé. V případě, kdy užíváte zcela nehmotných prostředků, které nejsou vidět, nedají se změřit běžnými prostředky, tak je to těžké. Přesto, že jsou zde opakované jaksi pozitivní zkušenosti, tak to nestačí. Dokonce se zdá, že věda povýšila vlastní proces poznání nad realitu. Čili budete mít 20 vyléčených pacientů, ale nebudete publikovat v odborném časopise, tam vás nepustí, nebudete mít výzkum, a tak jakoby to nebylo. Nestačí mít výsledek, víte? Tak to funguje. Čili jsme zde. Zezulka to předpovídal velmi přesně. Když mě učil před desítkami let, tak přesně predikoval tu křivku rozvoje, která tady je, která je horší, než si myslíte, ale přesto se jakoby stále nic neděje. Bereme svět takový, jaký je. Nemůžeme nic dělat. Děláme všechno, co můžeme, a to děláme samozřejmě. Teď mluvím za medicínu. Je to pravda, snaží se ze všech sil. Dělá, co může. Ale, jak jsem řekl, pokud nepůsobíte na příčinu, vždy bude nemoc o krok před vámi. To je zákon. No, takže co s tím dál. Já se pak musím omlouvat. Kdybych mohl být součástí první vlny žáků, kteří jsou učeni na lůžkovém oddělení v nemocnici, bylo by to úžasné. Mohli by se generovat další a další. Teď mi dokonce možná budou vyčítat, že jsem jeden z mála nebo dokonce sám a že tedy tím pádem to nemá cenu, protože a tak dále. Rozumíte? Takže tak. Přesto za můj život opakovaně docházelo docházelo k záchraně životů a změně jaksi třeba zatřídění a tak. Uvidíme, jak věci půjdou dál. Zezulka říkal, že možná tu biotroniku prosadím, až budu starý dědek. Tak čekám, kdy budu starý dědek. No. Zatím to tak je kolísavě. Už jsem i byl, ale teď se zase "zbrachávám". No tak uvidíme. Teď nás čeká poměrně významná akce, konference, která proběhne v Parlamentu České republiky a které se zúčastní řada odborníků, a to tedy v souvislosti i se mnou. Tak pojďme dál.

DOTAZ: Tohle je dotaz na listopadovou přednášku v Olomouci. V sobotu 11.11. jsem byla na vaší přednášce v Olomouci. Zazněly tam pro mě nové zajímavé věci. Je možné si tuto přednášku někde znovu poslechnout? ODPOVĚĎ: No, pochybuji. Je možné se znovu zeptat. A jak se znám, tak odpovím podobně, ne-li stejně nebo z jiného pohledu, ale stále stejně. No, je to otrava. Tak pojďme dál.

DOTAZ: Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, zdali je možné, že osoba, která tu už není, se mi objevuje ve snech. Dokonce mám pocit že ji vidím na ulici, ale pak to zmizí a už se to neobjeví. Asi jsem blázen. Hezký den přeji.

ODPOVĚĎ TP: No, i to může být. Může to být projev řekněmež duševní tíže, ale taky nemusí. Jsou mezi námi lidé, kteří vidí ty, kteří s námi nejsou. Není to zas tak úplně výjimečné. Nemyslete si. Za tu dobu svých přednášek a potkal jsem asi tisíce lidí, rozhodně nebylo úplně nulové množství těch, kteří tuto schopnost mají. Jsou takoví i v mém okolí a je to normální. Když je tu vazba, kterou máme s někým, s kterým jsme třeba žili a měli jsme k sobě nějakou kladnou nebo dokonce i zápornou vazbu, tak to vede k tomu, že tyto efekty mohou nastat snáze. Někdy to je, jak píšete, snová zkušenost, jindy se může stát, že vidíte něco, co není. Jak je to možné? Vždyť přece objektivně, když se někdo bude dívat do toho prostoru, tak tam nic neuvidí. Nikdo tam nebude, ale vy tam někoho vidět budete. Jak se to děje? Je to podobné jako při různých jiných řekněmež mimořádných schopnostech. Na váš mozek, na vaše zraková centra se cosi napojí. Vytvoří tak fiktivní obraz. Vy to vidíte, ale ono to není. Nemáte vlastně tedy tento vjem zprostředkován okem, ale naopak přímo mozkem. Čili vlastně se díváte mozkem. A tohle může mít řadu obdob. Máme tady třeba jasnovidnost čichovou, to už jsem vám říkal mnohokrát. Jedna známá paní cítí vaši kvalitu. Tak mi někdy řekne: "Ten ale voněl." Jindy: "Ten smrdí." No, a je to o tom, co je kdo zač. Čili kvalita je převedena do čichového vjemu. Jsou tu různé jiné. Je tu časová, prostorová a tak dále. A tohle to je řekněmež jedna z těchto oblastí. Čili duchovidnost se tomu říká. Kdybysme tady měli duchovidného člověka, možná že bysme měli na přednášce mnohem více posluchačů, než v té viditelné části. No ale zase na druhou stranu představ si, že sedíte někomu v jeho těle. No. Tak je lepší nevědět. Tak. Pojďme dál.

DOTAZ: Jak poznat, prosím, kdy je kritika na místě a když to je nad míru.

ODPOVĚĎ TP: Kritika musí vést k dobru. To znamená, že musí mít takovou formu, která nezpůsobuje zlo. Proto lidé duchovní, anebo lidé zkušení životem, se vyjadřují určitým způsobem. Nejsou to ti prvoplánoví křiklouni, kteří jen evakuují svoje názory a svoje pocity bez ohledu na to, co s tím způsobí. To je typické pro primitivy. Lidé jaksi vyspělí vždycky hledí na to, aby ten jejich projev měl smysl, dosáhl nějakého cíle a hledají cestu, jakým to udělat. Je to samozřejmě velmi složité. Není snadné dosáhnout vždy dobrého výsledku, protože se často zklamáváme, někdy se na sebe i zlobíme, protože něco z nás vylítne a pak si to začneme uvědomovat. Je třeba tedy i toto hodnotit a vážit si těch opravdu vyspělých, kteří se mimo jiné poznají i podle toho. Proto vám ten Nostradamus napsal ta čtyřverší, kterým nerozumíte, tedy až povětšinou, protože jak sám říkal velmi drze: "Sviním se perly nehází." A ono to je vlastně jinak řečeno: "Nelze dávat poznání tam, kde není připravená půda." Způsobilo by to zlo. Proto Čapek završil svoji genialitu největšího jasnovidce posledních staletí, možná tisíciletí do fantazijního a jazykového jinotaje, kterému také nikdo v podstatě nerozuměl. Až dnes začínáme trošku chápat, protože všechny Továrny na absolutno, Krakatit a další se nám až nápadně podobají, R.U.R., tomu, co zažíváme v současnosti. Začínáme pomalu chápat. Když ty Rossum's Universal Robots vznikaly, říkám to dobře doufám, tak v té době nebylo představitelné něco takového. I když ve starověku byly dochovány záznamy o tedy mluvící hlavě, která se podobala robotu, a ještě několik dalších. A to rozhodně nebylo součástí toho kulturního povědomí. No, takže budeme dále čekat a zdá se, že ty vědoucí pohledy z těch kočárků dneska předznamenávají ten svět, který bude méně primitivně lidský, protože jsou velmi inteligentní, a to je naděje. Svým způsobem je to jako stroj času. To, co zde pozorujete, je vaše budoucnost. Je to dobrá zpráva pro lidstvo a špatná zpráva pro primitivy, protože v jistém čase už ta pšenka nepokvete. Všechno se změní. Stejně jako dneska je nějaká móda, kdy všichni říkají stejné věci a všichni vzývají totéž, tak jindy se změní paradigma a v té společnosti už nebude možné jaksi se profilovat nějakým způsobem. Bude to prostě aut. Tak uvidíte. Děkuju.

DOTAZ: Jak poznám, že se nad druhé povyšuji, respektive mám potřebu prosazovat svou vůli víc, než je zdravé na úkor druhého? Co pro to mohu udělat, že si ráda hraji s mocí?

ODPOVĚĎ TP: To je velký pohár pokušení, protože moc, ovládání či jinak je něčím, co se chová jako řekněmež i droga. Je to nebezpečné. Jednou z nejtěžších životních úloh je být třeba vedoucím. Když jste byli králem, to bylo velmi nebezpečné. Měli jste moc a přitom jste měli sloužit. Čili podstata tohohle řemesla je služba svým bližním. A jak často se to vymklo, viďte. Kolikrát jsme viděli, jak ten monarcha úplně se oddělil od těch, kterým měl sloužit, a těžce zklamal. Je to pokušení tedy té temnoty. A platí to všemi směry. Jak to poznáte? No, vy se znáte lépe sama sebe, a tak kdykoliv něco takového zaregistrujete, tak se zamyslete a zkuste to vzít z jiné strany. Celou svoji dosavadní kariéru jste byli vychováváni k úspěšnosti, k boji, abyste byli lepší. Byli jste poměřováni ve škole, ve svých studijních výsledcích, později ve svém zaměstnání, abyste byli lepší, různé žebříčky, soutěže, další věci, a to vede k vymezování se navzájem. Pokud byste třeba konali sport pro radost z pohybu, měli jste stejnou radost, když vyhrajete a prohrajete a tak dále, tak to bude bohulibé. Když ale sport lze vnímat jako ritualizované násilí, pak už to v pořádku není. Čili normální je, aby společnost se vnímala navzájem rovně, každý stejného stejně. Normální je, že každý ctí pozici druhého, ať jsi bezdomovec nebo král. Všecko jedno. Jsi obyvatel této Země, jsi člověk, no. Jak to potom řešit, to je zase jiná věc, ale to je na dlouhé povídání. No a tedy pokud nenastane vzájemnost, tak dochází k excesům, kdy ta oddělenost sebe navzájem dovoluje konat druhým to, co bysme vlastně sobě nebo blízkým nikdy neudělali. I ten fašista třeba likvidoval ty jiné lidi, ale své ne. I ten komunista - no ten likvidoval i svoje lidi, vzpomínáte? Postřílel celý první jejich parlament nebo či co, dumu, ale to byl zase speciální režim, no. Takže budeme muset doufat, že z těch minulých období se za účinnosti osudu, protože jinak by to nefungovalo, ti lidé začnou opět v nějaké civilizační vlně měnit. A počkejte si. Tedy tohle to je spíš na staletí, desetiletí, staletí, ale už první věci uvidíte v řádu desítek let, deseti let a dalších. No a už to vidíte v podstatě. Kdo se chce dívat, vidí. Vidí ty změny. Takže přichází doba jakéhosi zlomu, dochází k tvorbě nové platónské řekněmež platformy. Bude trvat zase 25 000 let zhruba, a to platónské jaro... Podívejte, i zemské jaro je něčím zvláštní, viďte. Napřed máte sníh, pak to taje, pak se objeví první sněženky a první lístečky a začnou se objevovat jehnědy, a nakonec listy na stromech a celá příroda vstává. Tady v tom platónském roku je to stejné. Čili ta i lidská kultura, která podléhá jeho vlivu, nyní začíná prožívat tu renesanci. Opět začíná se pomaličku stále více probouzet. To bude pokračovat, uvidíte, vlastně až do svého vrcholu. To bude za 12 000 let, kdy vlastně celý ten cyklus jara a vrcholného léta bude dokončen. No a pak přijde to lámání chleba, jestli využijeme tu nekonečnou milost podzimu a zimy nebo zda se necháme tím opět zničit jako doposud. No, tak uvidíme. Děkuju.

DOTAZ: Jak mít v srdci lásku, ale zároveň se nepřipoutávat jak k městům, přírodě, krajině, tak k lidem zvířatům.

ODPOVĚĎ TP: Nesmíte být sobec, protože člověk většinou je ochoten milovat to, co mu patří. To, co si myslí, že mu nepatří, milovat tak silně nemůže. Dokud nepochopí, že vše, co je, mu patří, je on, že všechno je rovné, že to je z Boha vzniklé a do Boha jdoucí, tak do té doby má tendenci se oddělovat a ujímat z toho, co má ten svět, nějakou věc pro sebe víc, než je zdrávo. Vy musíte mít svůj život, musíte se obléct, musíte jíst, musíte mnoho jiných věcí, a to pokud možno ne na úkor druhých. A pak to bude v pořádku. Když to ale zapomenete a budete to chtít vlastně si přivlastňovat, tak to bude ne láska, ale opičí láska se tomu říká. Čili potom to bude vlastně spíše negativní emocionální vjem. Ti nejvyšší milují všechno stejně, protože vědí, že jsou vším nebo skoro stejně. A ti nejvyšší duchovní mistři to mají všichni stejně. Nemluví o sobě pořád dokola a tak dále, starají se, aby se pomáhalo neškodí, i když by mohli. Myslí na všechno dobře, každému jsou bratrem nebo sestrou a tak dále a tak dále. No. A mezitím je 1000 stupňů a odstínů, které máme. Když se podíváme třeba na čas řekněme toho nejprimitivnějšího lidství, tak je to vlastnění třeba. Takže to, co máte, to milujete, to obeženete zdí a tak dále a tak dále. A to, co nemáte, to není tak důležité, protože to není vaše, to vás nezajímá. No a z toho se postupně uzdravíte, nebojte, všichni. Je to vývoj. A jestli to bude za sto životů nebo za milion životů všecko jedno, protože nekonečno má času dost. Ale já vám můžu říkat, jak to dopadne, ale vy si to můžete zkontrolovat potom. Takže mi nevěřte, počkejte si. Uvidíte sami, no. Je to tak logické. Z jednoho to vzešlo všechno, z jednoho neprojeveného. To se projevilo, rozdělilo a znovu rozdělilo. Vznikly čtyři základní sloupy tvůrčího procesu a ty pak tvoří všechno, co existuje, včetně vaší DNA a všeho ostatního. No, a když to chcete zpátky, tak musíte začít skládat zase ty tvůrčí síly. No, a to je to, čemu se říká duchovní cesta. Takže to rozšíření se do mnohosti, myslím tím oddělenosti do jáství, se postupně slévá do "já vše". Mizí mnohost a jste vším a každým. Potom se už mnohem hůř škodí. No. Když Vám někdo vysvětlí, že jste něco extra, no tak to se to škodí, rozumíte. A už je jedno, čím jste extra. No. Vzpomeňte na ten pokus, který udělali na jedné univerzitě, když žáky rozdělili na domnělé bachaře a domnělé vězně. Teď se sledovalo psychologicky, jak se budou chovat. Byla to naprostá katastrofa. Bachaři začali dělat zrůdné věci na svých kamarádech. Nebo ještě jiný lepší pokus, kdy profesor nařídil svým žákům, tedy některým, aby zasedli za pult, kde byl reostat, kterým pouštěli elektrický proud do experimentovaného kolegy. Byl to herec a on hrál tedy to utrpení. A ten student přidával ten proud, protože měl dojem, že je to řádné, protože mu to řekl jeho profesor. No tak on pouštěl prostě a jen menšina z těch žáků toto odmítla. Zajímavé, viďte, a varující velmi. No. O tom to je. Takže co v nich nebylo? Nebyla v nich vlastně vzájemnost. Nemůžete škodit někomu, koho milujete, kdo je vámi, s kým se identifikujete. Čili oni se necítili být s tím na druhé straně, protože ve své vědecké vlastně naivitě toto nevnímali. Děkuji.

DOTAZ: Překvapila mě informace: Uhlíková stopa masojedlíků je větší než z veškeré dopravy.

ODPOVĚĎ TP: Ano, to je pravda, pravděpodobně ano. Já to nejsem schopen posoudit, ale myslím si, že to je pravda, protože jednak jsem vegetarián 40 let nebo víc, ale hlavně z jiných důvodů. To by bylo málo. Všichni jsme mohli někde číst data o tom, jak je náročné vypěstovat 1 kg toho masa ke konzumaci. Je to veliké, obrovské množství vody, tisíce litrů. Je to obrovské množství energie, které se skrývá v agrotechnice, vypěstování té sóji nebo čeho, dopravě a tak dále a tak dále. Říká se, že na jednoho masojedlíka připadá možná 20, možná víc vegetariánů. To znamená, že ten prostor, který potřebuje masojedlík je 20x větší. Je míněno tedy prostor orné půdy. No. Souvisí to také s energií, která tady je. Jsou do toho započítány samozřejmě i všechny další náklady, které vznikají například dopravou toho hovězího lehkého z té Argentiny, viďte, sem, abyste si u toho tedy nějakého Donalda mohli dát ten svůj burger, hamburger a tak dále. No. Čili patří sem i další a další problémy. Pokud spočítáte skutečný dopad tohoto šílenství, tak se dostanete k obrovským částkám, protože tím to nekončí. Jestliže je pravdivý výzkum WHO, že červená upravená masa jsou stejně kancerogenní jako azbest, tak si vemte, že jedna léčba onkologického pacienta může stát milion. A tak si to vynásobte laskavě. Jsou to nekonečné a nedozírné škody, ať už v sociálních dávkách, v léčebných nárocích, v rodinných - vlastně řekněmež rodinných rozpadů a tak dále. Je to vlastně hrozné, opravdu hrozné. Ale nám to nevadí přece, viďte. Nám je to fuk. Takže nějak tak. Pojďme dál.

DOTAZ: Dobrý den. Mám dotaz ohledně sebeuspokojení sexuálního. Asi tuším, že křesťanská nauka se na to nedívá v dobrém světle. Jaký je na toto názor váš, Zezulkův z pohledu vydání energie, kdy se jedná o akt dvou lidí se tato energie vyměňuje, předává. V případě, když člověk má sex sám se sebou, energie se jen odčerpává?

ODPOVĚĎ TP: Nejen předává, to v těch dobrých případech jistě a ty jsou velmi vzácné. Mnohem častěji vlastně se přitom aktu stahuje energie prakticky z celého těla do příslušných tedy čaker. A tam buďto splní svůj účel pro řekněme rozmnožení, anebo nesplní a v tom případě může být v horším případě ztracena. Jindy může být předávána. Ovšem i to je velmi řekněmež delikátní problém, protože tantrický způsob sexu je velmi nebezpečný a nedoporučitelný tam, kde k němu není důvod. A důvod je u těch, kteří pracují se silou a potřebují ji mít. Jestliže nemáte pro ni užití, je to velmi nebezpečné. Proč? Dostáváte silové napětí, na které nejste přirozeně vyspělí. Znamená to tedy, že každé vaše hnutí, které není jakoby připraveno, nejste dostatečně vzděláni jako třeba pilot letadla, tak může mít své následky. Je to jistě dráždivé, je to jistě zajímavé, ale na druhou stranu je to dle mého soudu i nebezpečné. Člověk má mít jen tolik síly, kolik potřebuje ke svému životu a případně pro svoji životní dráhu. Kdyby třeba nějaký pracovník se silou neměl, kněz obřadník, neměl vlastně příčinný důvod tuto sílu vydávat, nesměl by se nikdy sám také posilovat, protože by se mohl stát temným. Stačí nepatrná chyba v určitém... Teď jsme o tom mluvili před chvílí, nedomyšlenost prostě takové to "h" a jelikož potom každé to "h" má dalekosáhlé důsledky, bylo by to špatné. Proto musí být třeba lidé, kteří pracují se silou, silně vedeni k tomu, aby se dokázali ovládat. Neexistuje, aby u nich vznikla řekněmež nějaká reakce, která by nasměřovala ty síly vůči někomu jinému z jejich nerozumu a hlouposti. Bylo by to potom destruktivní a zničující a vlastně by se stali temnými, protože by byli rovni černému mágu. Stačí tedy na někoho myslet v této oblasti negativně a už nemůžete nikdy pracovat se silami, dokud se vaše bytost nezmění. Je to železný zákon, který ctí všichni duchovní učitelé a nikdo z nich to nikdy neporuší, tedy z těch, kteří jsou skutečnými učiteli. Takže nějak tak. Pokud se týká dalších oblastí, to už je vaše velmi soukromá privátní věc, a myslím si, že i tady vždycky je několik možných cest. Oprostěme se od nálepek nebo od -ismů nebo od podobných věcí. To samozřejmě tady je, bylo a bude. Vidíme třeba historii třeba míst, kde to bylo nejvíce odmítáno a bylo to vlastně docela vtipné, protože když se podíváme ve studiu řekněmež těch náboženských hnutí, tak vidíme, že v podstatě nejenom ve středověku, ale ještě dnes, já to nebudu jmenovat, jsou státy, kde je problém, že vlastně kněží mají děti, když by je mít neměli. Je tam problém také s majetkem, protože potomci dědí a tak dále. A toto se line celou historií, nejenom tedy v současných létech nebo podobně. Je to oblast, která už byla a nemá smyslu ji otevírat, zvláště proto, že by někteří lidé, kdyby měli trochu primitivní způsob myšlení, mohli potom vylít vaničku s dítětem a způsobit nějaké negativní hnutí, které by bylo rovněž zlem. Čili nechť kdo bez viny, ať soudí, ale na druhou stranu je třeba si to také uvědomit. Kdo o to bude mít zájem, má možnost nacházet relevantní zdroje, studovat či jinak. Tedy člověk nevzniká z hříchu, ale v lepším případě vzniká z lásky, ale rozhodně označovat toto jako uhelný kámen toho čerta, je jen známka toho, že čert pronikl do mysli některých lidí. Když má důvod kněz držet celibát, tak je to ze silových důvodů a on to dělá vědomě a ví proč. Když to ví, tak netrpí nějakou újmou. On tuto oblast zvládne. Je plně vlastně v tomto vědomý. Když to bude ale jinak, bude to zákaz jenom a tak dále, tak se vždycky najde řada lidí, kteří to nepochopí a nebudou to vnímat. A budou to dělat jen z povinnosti. Dokonce dost možná nemusí celibát držet každý kněz. Vidíme to u některých církví, viďte, kde jsou sňatky možné. A tak dále. Je to zvláštní v tom světě. Vždycky jsou tu vlastně póly. A tak na jedné straně řekněmež to činění může být vnímáno jako řekněmež běžný životní projev a na druhé straně se může jednat o vrcholnou řekněmež duchovní praktiku celibátu, která ovšem je celibát ve dvou. Tak to bylo v minulosti. Jenomže pak přišly nové doby, středověk. Lidi se tomu začali smát, protože je to pro ně samozřejmě nějaké. Je to pro ně dráždivé nebo jak jinak, ale ve starých dobách, velmi starých, když ještě lidstvo bylo normální, tak patřila vlastně i tato část do náboženské praxe tam, kde to bylo na místě. Vzpomeňte třeba i na mýty, které se týkaly těch raných králů, kteří zajišťovali třeba tu úrodu v těch polích a tak dále. Všichni to asi znáte. No čili z odpovědi jistě chápete, že asi nepatřím k těm, kteří by tady dštili oheň a síru, to v žádném případě, a že se pokouším vnímat tu věc ve všech jejich odstínech z různých pohledů. Ale zatím to stačí tak. Děkuju.

DOTAZ: Tady ještě si tazatel chce upřesnit v souvislosti s filmem Náš domov. Muž v očistci se sebeuspokojoval. Jestli to znamená, že sexuální sebeuspokojení patří do stejné škatulky jako alkohol, kouření, drogy.

ODPOVĚĎ TP: No. Může a nemusí. Pokud by to bylo činění, které vede k závislosti a poškozování životního statutu, pak je to negativní a způsobuje to tedy zlo, které je zlo jako každé jiné. Pokud tomu tak není, tak to už je zase jiná otázka. Čili jaký je v tom rozdíl. Ať konáme cokoliv, co nás ničí, má to stejnou cenu, jako bysme se ničili čímkoliv jiným. Pijeme alkohol? No tak si zabíjíme neurony, umrtvujeme se. Bereme drogy? Tak ničíme svůj mozek a tak dále. Co ještě můžeme? Kouřit - ničíme svoje plíce. A pokud budeme nepřirozeně sexovat, no tak ničíme svůj silový systém a tak dále. Ale rozdíl v tom je. V tom jednom případě je to podobné jako když třeba nespíte, špatně spíte nebo žijete životem, který je málo rozumný, jíte špatné potraviny, málo spíte a tak dále - čili se ničíte, a tak i tady děláte něco, co se podobá spíše tomuto pólu. Když berete drogy, kouříte, berete alkohol, tak berete aktivní látky, tedy jedy, které ničí váš život. Čili je to trochu rozdíl, jak jistě chápete. No pojďme dál.

DOTAZ: Mám na vás dotaz ohledně podpory. Pro někoho je to partner, přátelé, pro jiného je to rodina, zvířata. Pro mou kamarádku Bůh, Ježíš, který s ní přímo mluví, prý. Nestihla jsem se zeptat, jak to vypadá, ale chci se zeptat, kde vy čerpáte sílu do všedních dní a jestli někdo může být jen oporou, být silný jako strom, a být tu jen pro druhé, stále dávat.

ODPOVĚĎ TP: No. Někdo je v pozici stromů v lese, kdy se opírá o okolní stromy, vichřice tolik nevadí a je to snazší. To je společenství. Je to třeba obraz církve a tak dále. Jiný stojí jako sám v poli. Má výhodu, že může rozestřít korunu, nic ho netísní. Ale zároveň na něj útočí živly, blesky a tak dále. Každá z těch rovin má svoje místo a svůj důvod. Všechny jsou stejně důležité. Čili nevím, co bych preferoval. Záleží na osudu. Všichni žijete a někam směřujete. A přichází doby, kdy máte ten úkol nebo jiný a je to tak zcela správně naprosto. Dokonce i když bloudíte, tak je to vlastně v konečném smyslu správně, protože těmi bludy se nakonec dostanete skrze odraz, tedy karmu, k tomu pochopení. Když nemáte jinou cestu nejste schopni pochopit jinak, tak musíte mít příležitost se vyjádřit, a pak znovu jaksi jakoby zažít odraz těch činů, abyste pochopili, že to nebylo dobře. A to platí obecně. Takže uvidíme. Přeji vám hodně štěstí.

DOTAZ: Dobrý den, mistře a žáku Přinašeče, pane Tomáši. Dotaz: Takzvaný hřeb Krista nalezený v roce 2020 ukrytý v tajné chodbě ve zdi kostela svatého Jiljí v milevském klášteře. Způsob uložení, úkryt, dubová schránka ozdobená zlatým plechem s tepaným křížem s písmeny IR. Truhlička byla natřena takzvaným pravým ultramarinem a na 6 cm hřebu je křížek z 21 karátového zlata. Je pozoruhodný. Tož zase filosofický dotaz jako Turínské plátno, Svatý grál. Děkuji. (Opakováno ještě 2x.-TP nerozuměl.) TP: Ano, děkuji.

ODPOVĚĎ TP: I tyto artefakty mají nějakou svoji historii a svůj osud. Stejně jako v kříži Karlově, který se teď bohužel nachází mimo území České republiky, se mohou nacházet stejně jako v koruně samotné trn, což je vlastně zázračné, protože to přetrvává tisíce let, ale na druhou stranu vidíme egyptskou historii, dneska 3500 let více, a vidíme tady zachované, ať už dřevěné nebo jiné části. Nedávno jsem viděl nějaká lana, která ležela 3500 let v nějaké jeskyni. Vypadala docela pěkně ještě. Anebo když se podíváme třeba na ty Kumránské svitky a další, tak v nějaké nádobě přetrvávají staletí a tisíciletí. Ještě štěstí, že jiná dobrá žena nestihla všechno použít k zátopu, protože některé z těch svitků byly užívány v domácnosti jako dobrý otop. No, vidíte. I to se může stát. Takže ano, jistě. Je to připomínka. A dost možná, že moderní metody dokáží rozpoznat pylová zrna, zbytky krve nebo hlíny, aragonitu z té posvátné hory či nějaký jiný markant, který upřesní že skutečně se může jednat o - a to i včetně tedy koroze - o hřeb z období Kristova. 6 cm není mnoho, ale na ruku by to stačilo, v Destotově bodě, tady. Když se podívám na svoji ruku, tak tady máme tak čtyři a půl centimetru. No, tluče je hodně, tak asi by to bylo dost. U těch nohou by to bylo jinak. Člověk je velmi vynalézavý tvor, když jde o to ničit někoho jiného, viďte, natož Přinašeče. Vždyť přece jak si může dovolit někdo nepomazaný a neposvěcený něco tvrdit. No tak dost možná to tak je. Dost možné ale, že ti, kteří ten hřeb vlastně ozdobili a zbožnili, se už třeba mýlili. Kdo ví. Stejně jako se nám dochovala látka, tedy Turínské plátno, tak se nám dochovala i Kristova košile. Víte o tom? A ta košile byla zvláštní tím, že byla stvořena poměrně unikátní technikou. Nebyla sešitá - tedy až do doby, než se dvě jaksi farnosti o ni začli hádat. Tak ji roztrhli, no. Ale dobré, budeme rádi, že se nehádalo víc farností, no. Kdysi bylo prorokováno už za života Ježíše: Budete mě vidět, jako vidíte v hladině... A ono to tak je. Tady to vidíte, podívejte. Tady máte, počkejte, negativ, tady máte pozitiv, tuším. Je to tak? Já už nevím. Ano, tady je je pozitiv. Ta látka je veliká. Když jste v tom Turíně, tam je vystavená občas. Byl jsem se na ni podívat dvakrát. Dvakrát byla vystavena. Dvakrát jsem si vystál frontu a zůstal. Dlužno říci, že byli milostiví a neodháněli mě. Byl jsem vždycky poslední. A pak jsem se stal prvním a pak zase posledním, pak zase prvním, takže jsem tam byl poměrně dlouho. A ti, kteří dohlíželi, dělali, že to nevidí. No. Každopádně je to velký zážitek stát poblíž této relikvie, ale není jenom dobrý, protože svým způsobem je to obžaloba lidí to plátno. Je to jakoby stopa toho, co lidé jsou. Myslíte si, že by dnes nevraždili? Cha, úplně snadno. Kdyby pochopili, že Zezulka je Zezulka, že to je Přinašeč, tak už by ho v nějakém kriminále támhle ukopali, víte? Ale oni to nepochopili, což bylo dobře. Díky Bohu. A tak se to nemělo stát. Vzpomínám třeba na jeden příběh. To byl úplně někdo jiný a z jiné doby. Byl fašismus, gestapo dělalo domovní prohlídku a už ten gestapák prostě otevřel nějakou skříňku, kde bylo něco závadného. On to neviděl. Tak to zase zavřel, všechno skončilo. Takhle nějak to funguje, víte, když nemá být viděno. Takže zaplať pánbůh za to, že tu můžeme být, že můžeme mluvit ještě a že se to stalo. Pakliže to je pravda, tak i příští generace budou s o to větší láskou a zájmem ten příběh studovat. No. A to je pro dnešek všechno. Tedy jestli už tam... Dotazů je moc, to bysme mohli být dlouho, a já už přetahuju. Mám moc práce další. Takže teď už se s váma rozloučím a jako vždycky. Děkuji za vaši laskavou návštěvu, laskavé dotazy. Ať vás Pánbíček provází a... Máme ještě přednášku tady nějakou? Už ne, takže je to poslední nulka. Tak užívejte prázdnin, ať se vám všem dobře daří... Ta je zrušena, protože jsem ve Vídni. Jo. Jedu na konferenci do Vídně, takže se to nedá odložit, bohužel. No, takže ještě jednou - s pomocí Boží. (duchovní obřad) Tak mě musíte omluvit, že nejsem schopen naplnit všechny vaše požadavky. To nejsem. A ať je všechno dobré, ať všecko zabere, ať ta léčba zabere, všechno ostatní. Držím vám palečky, samozřejmě. Jak jinak. Tak děkuju. Na shledanou.