A tak vás ještě jednou vítám. Těším se na vaše připomínky, tady jsem cestou zahlédl jednu. No, jestli je to to, co myslím, tak to určitě nepotěší. Ale možná je to jen pro mě. Takže. OZNÁMENÍ: Karel Čapek - sufražetky. Před lety jste se sháněl po Čapkově článku, ve kterém popisuje úskalí světonázoru sufražetek. V jeho díle se slovo sufražetka či emancipace vyskytují jen velmi zřídka. Ale narazil jsem na článek Žena a povolání obsažený v souboru Od člověka k člověku, který původně vyšel v Lidových novinách dne 31. 12. 1922 (viz níže).

ODPOVĚĎ TP: No, on je dlouhý. Já si ho přečtu a určitě z dnešního pohledu tam najdeme velmi kontroverzní... No tak děkuji moc, že jste to našli. Já si to přečtu. A pak to bude jistě důvod k řekněmež pozvednutí vašich koutků směrem k uchu, no, tedy u pánů. No a u dam možná taky někdy. Tak, teď už se budeme věnovat našim dotazům. Já poprosím. Děkuji za přečtení dotazů paní Lucii. A můžeme začít.

DOTAZ: Chtěla jsem se zeptat, jestli Bhagavadgíta byla sepsána v tehdejší době přinašečem, který chtěl pomoci lidem v přicházející Kalijuze? A jestli se tím dlouhým časem i z ní vytratila pravda stejně jako z Bible? Možná by mě to nemuselo ani zajímat, když už tady máme učení od pana Zezulky, ale přesto se na to ptám.

ODPOVĚĎ TP: No, ono to není automat. Člověk to musí posoudit, promyslet a pak si udělat názor, protože by lehko mohl sklouznout k jednostrannosti. Je pravdou, že Bible neztratila úplně jaksi jistě v celosti ten názor. A mnozí diskutují o tom, jak vznikala - že vznikala staletí po tom, co přišel Ježíš, že se zde uplatňoval jistě i určitý dobový vliv, a tak dále. U Bhagavadgíty to nedokážu úplně posoudit, i když jsem ji jako poměrně mladý přečetl. A bylo to čtení, které v té době vlastně nemělo žádný záchytný bod kulturní. Protože takový středoevropan jako já určitě nebude úplně chápat jaksi "Višnuovce" a jiné a tu symboliku té knížky. Dneska už by to bylo o trošičku lepší (a je). No, to je jedna věc. Co člověk nese v čase, tak logicky v tom také zanechává nějaké své stopy. Prostě tak to je, jinak to nemůže být. A i když se často mnozí budou ohánět nějakou vyšší mocí a něčím jiným, tak pořád vedle vyšší moci je tu ještě pořád ten člověk. Vidíme to v historii, vidíme tu historii náboženství, vidíme to jinde a je třeba s tím počítat. My sice máme to neobyčejné štěstí, že jsme první generací přinašeče, to je pravda. Ale upřímně řečeno, možná, že kdybysme se mohli zázrakem octnout 2 000 nebo 3 000 nebo více let do budoucnosti, že bysme se i docela divili, co ten Zezulka říkal a co doporučoval, a tak dále. A možná, že bysme byli dokonce pranýřováni, že toho velkého muže my si dovolujeme nějakým způsobem opravovat, protože přece ti, co to nesou, mají pravdu. A tak je to vždycky. Čili, ta otázka je velmi ošemetná a velmi by mohla svádět k vylévání těch vaniček s dítětem. A na druhou stranu má jistě v mnohém i pravdu. Čili, je to věc osobní cesty. Protože ať je to jak je to, tak nakonec každá ta snaha duchovní (i přinašečů i těch dalších) směřuje jedním směrem - má pomáhat člověku v jeho vývoji. Tedy, co je to vývoj? Vývoj je změna. Čili, má pomáhat člověku v jeho změně. A to změně vnitřní, nikoliv vnější, což je to nejtěžší. No a z tohoto pohledu je vlastně skoro (někdy, když to studujete do hloubky) úplně jedno, kde se nacházíte. Protože pokud je to poctivé a vždycky najdete toho spravedlivého, no tak je to vlastně stejný cíl. Je to jistě různá cesta, ale stejný cíl. Takže, já se snažím tady vám představovat Zezulku, který byl pro mě tím po těch letech, který natrvalo jaksi zakotvil v mém hledáčku. A to nikoliv proto, že bych chtěl být nějakým žákem (a tak dále) jako za každou cenu, ale proto, že mi z toho hledání vyšel jako nejvýraznější, nejsilnější, nejmoudřejší, nejúplnější zdroj filosofie toho hledání. No, takže, to je pro každého, kdo chce. A kdo nechce, tak může jít jinou cestou, je to věc svobody. Čili, nevím. Jak říkám - neříkejme nikdy nikdy. A když se někdy dívám i na tu malou zkušenost - podívejte, tady už léta můžu veřejně vystupovat, desítky let v podstatě. Po té revoluci to nesměle začalo a dnes tu jsme, je tu Universita, je tu vlastně všechno to, co bylo vybudováno. Je tu Institut pro TCIM, je tu jaksi i Společenství Josefa Zezulky, což je nesmírně důležité a považuji to za jeden z největších úspěchů na této cestě. Protože ono to Společenství zase vlastně dává oporu pro ten vzdělávací systém, pro tu Universitu, a tak dále. No, ale abych to nezamluvil, někdy se i divím, co to říkám na těch přednáškách (tedy z toho ohlasu svých posluchačů), a někdy doslova i koukám. A pak se to snažím napravovat, protože někdy je to snaha mít až příliš ten jasný názor, jednostranný, taková ta fanatičnost. Jindy je to třeba jenom nedorozumění, kdy to neřeknu třeba úplně dobře, anebo naopak ten posluchač si vlastně z toho přebere to, co mu nějakým způsobem v jeho světě pojmovém rezonuje. Takže, od toho jsme lidi, abysme se dohadovali, abysme se pokusili vydobýt z toho tu podstatu, která je důležitá. No, takže, snažme se dál. Děkuji.

DOTAZ: Ve filmech Náš domov (díl 1 a 2) je občas vidět, jak nevtělení lidé léčí rukama, vyzařují různé síly. Předpokládám, že to nebude biotronika, ale jakými silami tito nevtělení působí? A je tam vidět, že jich působí třeba i víc najednou na jednoho pacienta. (TP: Co prosím? Neslyší, musíte trošku víc nahlas. PANÍ LUCIE: Tak já to vezmu ještě jednou.)

DOTAZ: Ve filmech Náš domov (díl 1 a 2) je občas vidět, jak nevtělení lidé léčí rukama, vyzařují různé síly. Předpokládám, že to nebude biotronika, ale jakými silami tito nevtělení působí? A je tam vidět, že jich působí třeba i víc najednou na jednoho pacienta. Tak jako v potravinách (ovoci, zelenině) jsou ještě další součásti, o kterých zatím nic nevíme, tak i v lidském těle je x dalších sil, o kterých se nic neví? Kterou silou třeba vzpomínáme na minulost?

ODPOVĚĎ TP: No, dobře. Ta minulost je trošku stranou v té otázce, ale dobře, patří sem taky. Samozřejmě, že to biotronika může být a v těch řekněmež "inspirovaných" je to biotronika. Je to stejné jako tady. Můžete mít celou škálu představ o výkonu toho povolání a i celou řadu způsobů toho výkonu, řekněmež i kvalit. V té duchovní části je, jak jste viděli, kladen poměrně velký důraz na vyspělost těch jedinců a je na ni také tlačeno. Na Zemi je to stejné - to je ta karma a všechno ostatní. Ale vzpomeňte na toho pana doktora (který je hrdinou Našeho domova) a jak vlastně se mění během toho pobytu na té druhé straně a jak nakonec se stává sám aktivním vlastně spolubratrem působícím (či jak nazvat). A zařazuje se mezi ty, kteří tam do té doby byli vnímáni jako nějací hýbatelé, nějací prostě... Takže, to je poučné. A samozřejmě, že to platí i v životě - když pracujete, pomáháte. Já třeba vzpomínám na matku již zesnulého manžela nejslavnější britské královny a na její život. Tak to bylo velmi velké poučení, protože ten život byl plný katastrof doslova, ten život byl opravdu... No, škoda mluvit. A ona to všechno nakonec vydržela. Stala se přes svůj původ tou nejnižší z nejnižších, která pomáhá a slouží, a našla vlastně to pravé v tom životě. No a někdy se třeba na to podíváte, až bude čas. Je to velký osud. Celý život zůstala vlastně trochu stranou, a přesto zasáhla do dějin poměrně významným způsobem. Je to velmi poučné, protože bytost, která se jí podobá, pak půjde tam na tom druhém pólu rovnou pomáhat těm duším, které přichází, dávat světlo, a tak dále. No, takže, to všechno je pravda. My jsme velmi blízcí všichni navzájem vždy a to rozdělování je spíš vlastností člověka. Ti, kteří tam byli prezentováni jako duchovní nebo ve svých duchovních postojích nebo nadřízení duchovní, no tak tam jste viděli určité způsoby, jak se ten film snažil je představit. Je tam kontrast toho lékaře, který napřed je tím egoistou lidským, který sice léčí lidi, ale má tam nějaké nedostatky, že. Občas někoho tedy odmítne a má tu rodinu a pak trošku pije a kouří, a tak dále. A má krásný dům a prostě úspěch, je to úžasné, vlastně dosáhl společenského úspěchu. No a pak vidíte, jak padá na to dno v tom očistci. A pak najednou z něj zase je vytažen. A krásná historka je s tou vodou, viďte, jak tomu pánovi řeknou, aby se napil vody a co nejdéle ji udržel v puse (protože on pořád mluvil). To bysme také potřebovali někdy dneska. Znám takové spolubratry a spolusestry, které by tuto terapii potřebovali velmi nutně. No a vidíte, jak se mění v tom filmu a to je vlastně ta hlavní rovina odkazu z toho filmu. Protože vývoj je to nejdůležitější - cesta člověka, která tady je. To, co vás provází, to všechno jsou ty kulisy, to jsou ty náležitosti. Ale to nejhlavnější ze všeho... Protože to je ta Boží jiskra ve vás, která se rozšiřuje, a ten obal toho ducha. A hlavní smysl toho je, abyste všechno to rozšiřovali, až nakonec splynete, no. Což je podivné, viďte. Jste dokonalí, pak se rozdělíte, jste ve vývoji (tedy nedokonalí), abyste celou tou cestou došli až zase na svůj počátek a byli tam, kde jste byli na počátku. No, ale musí to tak být, je to dobře. Takže, nevím, co bych k tomu řekl víc. Řekl jsem to alespoň nějak k tomu dotazu? PANÍ LUCIE: Ještě je tam ten dotaz, jakými silami tito nevtělení působí.

ODPOVĚĎ TP: Žijete na konci Kalijugy a na konci civilizace technické, která se zakládá na rozumu. Není to moudrá civilizace, protože sešla z cesty. Je pouze chytrá, nikoliv moudrá, a tak je ve skutečnosti nesmírně hloupá. Ničí všechno kolem sebe - bez jakýchkoliv jaksi možností se tomuto tvrzení vyhnout. A proto ničí i sebe. To zažíváte právě teď v této chvíli. Vidíte, jak se stále častěji objevují nepříznivé situace, nějaké děje, které zde jsou - ve všech oblastech, ať už se jedná o hospodářství, peníze, politiku, další, filosofii, a tak dále. No a to je obraz toho, co se děje. No a to skončí. Pak bude pokračovat ten vývoj zase dál, nic se neztratí. No a dojde ke změně, která zase uvodí novou éru, novou dobu, která se zase vyžije a zas se to bude opakovat stejně jako vždy. Protože ten obraz rození a umírání je univerzální - tam, kde je čas, prostor, kde jsme bytosti oddělené. No, ještě jednou. PANÍ LUCIE: Jakými silami tito nevtělení působí? Myšleno v tom filmu.

ODPOVĚĎ TP: Ano, já vím. Tato doba je logicky v tom směru, který zaujala, velmi vyspělá. Čili, oblast racia, oblast vlastně toho řekněmež pozorování (v oblasti hmotné zejména) je asi nejdál, jak kdy byla. Bohužel, díky zanedbání dalších částí světa jsme také velmi pozadu. A to znamená, že v podstatě pravda se neprosazuje v lidské společnosti snadno. Protože přes veškeré nálepky vědeckosti anebo církevnosti nebo něčeho jiného je za tím vším pořád člověk, který téměř nikdy není dost tvořivý, přemýšlivý, moudrý, aby nějaké věci (byť zásadní) dokázal přijmout na první dobrou. Všimněte si ve všech oborech lidské společnosti, jak se nové a správné myšlenky vždycky těžko prosazují. Protože pořád jsou tady ti, kteří naprosto jistě vědí, že je to nesmysl a že to není pravda, a tak dále. A pak najednou posléze se ta hráz začne prolamovat, najednou přijdou první poznatky, studie. A najednou se ví a najednou všichni vědí a věděli to vždycky, že je to tak v pořádku, že to funguje a že to je třeba ten a ten směr. Takže, biologické síly, které jsou vázány na životní projev biologický, jsou faktem. Jsou stejným faktem jako síly anorganické, které jsou vázány na neživou hmotu (takzvanou). A dokonce musí být. Bylo by proti všem jaksi logikám tvrdit, že hmota biologická má stejný silový projev jako uhlí třeba. Vy máte v těle uhlík, viďte, a máte tam fosfor a vápník. No, to je hezké, ale ještě pořád nejste lastura, nemáte její silový projev, ale jiný. Takže, jsou to síly, které jsou vázany na ducha, na duši. Dnešní člověk ještě ne namnoze chápe své skutečné složení, i když jsou tady nepřeberná množství informací, že je to všechno jinak (tedy než on myslí dnes), že bytost se skládá z nějakých částí, které nejsou jenom hmotné. Ale zaplaťpánbu, už se to lepší. Když se podívám na současný stav vědeckého poznání v medicíně například, tak jsme došli do fáze, kde předchozí představa o jakémsi stroji samostatných pístů, páček a hejblat je naše tělo (které prostě pracují jako parní stroj) - tak to je zásadní omyl, protože to propojení každé části těla s jinou je daleko geniálnější a složitější. Zas, až se to stane jaksi větší informací pro veřejnost, budete překvapeni, co všechno se již dokázalo. Jisté molekuly a látky, které fungují často přes celý organismus a ovlivňují něco, co byste v životě neřekli, tak tyto látky byly rozpoznány, byly také jaksi označeny a bylo vlastně možno zobrazit jejich pohyb a také jejich účinnost (v mozku například nebo jinde). A tak v podstatě dnes je to poznání v této části již velmi daleko. A je to hmotná část. A přesto, že je to hmotná část, tak najednou otvírá daleko jiný pohled, jemnější pohled i na tu hmotnou část našich chtěl. Protože ve skutečnosti, když si uděláme jaksi takovou jaksi inventuru a budeme poctiví, tak budeme muset říct, že přes veškeré pokroky, které tu máme, jsme většinou u popisu nějakých reakcí nebo stavů, ale jen málokdy chápeme jejich podstatu (anebo chápeme jen část). No, domníváme se, tušíme, je tu genetika, je tu genom. Ještě ani o něm nevíme úplně všechno. Ještě ani dnes nevíme, jak že to úplně funguje, i když se to pořád lepší. Vzpomeňte na tu dobu, kdy se tu jaksi s velkou slávou objevil kompletní přečtený genom člověka. A najednou se ukázalo, že jsou to 2% od krávy. No, to je přece "ostuda". My, nejvyšší tvor lidstva - a jsme tak podobní v té genetické informaci s někým, kdo je přežvýkavec, no. No a pak se zjistilo, že jsou tam ty obchvaty, že jednotlivé sekvence působí na sebe a že je to prostě mnohem složitější. No, takže, pořád je kam zkoumat a pořád je kam se dostávat v tom poznání. Když se podíváme na imunitní systém třeba a na jeho funkce, to je oblast jednoho z nejsložitějších jaksi problémů medicíny. Je to jeden z nejsložitějších oborů vůbec, protože pracuje v několika patrech a je tam mnoho vzájemných vazeb, a tak dále. Takže, mělo by to vést k úžasu a k pokoře před existencí, před životem. Ale ono je to i směrem k těm nižším formám, k Zemi, k planetám, ke všemu ostatnímu. To všechno je zázrak, který člověkem je objevován, ale ještě není chápán - zdaleka ne. Takže, máme ještě pořád co... Jsme na počátku vlastně nějaké další revoluce, poznání. A platí jako vždy, že každý poznatek přináší další otázky, což je průšvih, no. A pak jsou zde ještě další milníky na té cestě, ale o tom třeba někdy jindy. Takže, budeme pokorní, budeme doufat, že to dobře všecko dopadne. A ono to dobře dopadne, nebojte se. A zbavíme se dogmat často, to, co je hodnotné, posílíme. No, bude to jako s doktorem profesorem, tuším Švejcar se jmenoval. No tak nebyli jsme kojeni jako kojenci, protože to je špatně. A přitom to bylo to nejpřirozenější, co příroda může přinést - matka, prs, výživa. No a pak, což je úžasné, ten pan profesor se omluvil. A je to úžasné, když to dokázal a stihnul to v tom životě. Chyba se stát může. A byl to velký člověk. No, takže tak. Maminky se vzdalovaly od svých dětí co nejdříve, aby je nenakazily, no, vzpomínáte? Dneska se to dělá u kraviček. Dneska to telátko za několik hodin už jde od kravičky. A hlavní důvod je, aby se nenakazilo od té kravičky. Bude to stejný nesmysl, jako to bylo u těch dětí. Tak pojďme dál.

DOTAZ: Jedno z přikázání stanoví, že máme světit den sváteční. Různí se ale názory na to, jestli v sobotu, nebo v neděli. Jaký je prosím Váš názor?

ODPOVĚĎ TP: A co čtvrtek, na ten jste zapomněla. No, když jsme pokročili ve svém technickém rozvoji, tak jsme opustili poměrně nevýkonné kahany olejové a jiné. Pak přišel ten Edison a později Tesla ještě lépe a začali jsme si svítit (podívejte). Normálně bysme už měli jít pomalu spát, smráká se. Čili, člověk by teoreticky měl vlastně respektovat denní rytmus. Vím, že to je nemožné dneska, ale tak to má být. Bylo by to regulováno automaticky s ročním obdobím. V létě, kdy je plno síly, tak to Sluníčko zapadá někdy ve 22:00, viďte, a už v 5:00 ráno je světlo. No a teďka v zimě je to úplně jinak. Bohužel to vidíme stále více (myslím někteří z nás), protože ta rychlost té změny mi připadá stále rychlejší. Ještě včera tady byla rovnodennost a měli jsme nejdelší... A už je tam skoro tma. No a... Já to vidím tady tou trubkou, která vede až na střechu, je to světlovod. No, takže, uvidíme, jak se nám to podaří v budoucnosti regulovat. Samozřejmě s tím vznikly i nároky, protože jsme byli výkonnější časem, mohli jsme pracovat déle. A to zase přinášelo určité zatížení. No a aby toho nebylo málo... Já si myslím, že takový člověk před 2 000 lety kdyby se zde měl podrobit vzdělání, tak asi umře, protože ta míra stresu a nároků by nebyla v jeho době obvyklá. No a tak ta společnost vlastně... Přibývá potřeb, které se nějak naplňují a musí naplňovat - a z toho přibývá té práce a je to tak, jak to je. Když jsem na svých cestách třeba se přiblížil k pradlákům v Indii (ti, co perou), tak ti to dělají ručně. A teďka to tam rozvěšujou na těch trávnících z těch hotelů a tak. A oni mají pravděpodobně mnohem více času než my, kteří máme ty pračky. Stejně jako vaše babičky toho stihly hrozně moc a měly tak tu kliku (nejvíc), vzpomínáte. Takže, ono je to všecko diskutabilní, protože ty potřeby vám berou stále více času. A ubývá stále více prostoru pro vnitřní prožívání a přemýšlení, až se z toho stane zvyk a člověk už potom toho vlastně není schopen, protože jde od jednoho konání k druhému. No a ne abyste byli teda líní, to ne. Ale tohleto všechno se hezky kritizuje, ale hůř spraví. Kdo je bez viny, ať si po mně hodí židlí. Je tady někdo takový, že bych se schoval? No, takže děkuji.

DOTAZ: Je mnoho informací, že naše planeta je dutá. Jsou tam podzemní města a jejich obyvatelé mají velmi vyspělé technologie. Jest toto pravdou? Nachází se tato města v jiné dimenzi?

ODPOVĚĎ TP: No tak tam vlezte a uvidíte. Vyvrtejte ďouru a už tam budete. Na to odpověď může být velmi různá. Jest otázkou, zda plně chápeme, co je to a jak je to vesmír. Z toho plyne i otázka, co je to planetární systém nebo Sluneční systém, jak vzniká, co ho formuje, a tak dále. Je otázkou, jak vysvětlit některé pozorované děje, které už dneska jsou zdokumentovány, kdy ve vodě se objevují nějaké útvary, které tam velmi rychle se pohybují, kdy se pohybují velmi rychle útvary na nebi nebo jinde. Nebo dokonce se noří do země, a přitom tam nejsou žádné ďoury. Je otázkou, co je to rozhmotnění a zhmotnění. Já vím, že jste ho nikdo asi neviděl, a přesto tento jev existuje a byl spolehlivě pozorován, zdokumentován. Není to žádná Chiméra. Čili, jsou chvíle, kdy myšlenka formuje hmotu. Na těch nejjednodušších úrovních to byl třeba Uri Geller, který vám ukazoval, jak pohladil lžíce a vidličky a pak na nich udělal uzel. Zkoušeli jste to někdy? Obyčejná hliníková vidlička třeba. No, vidíte, a ono to šlo. Čili, myšlenka působila na hmotu, měnila její strukturu, její pevnost, pružnost a to mělo ten důsledek. Byli jiní, kteří dokázali materializovat. Čili, tam, kde nic nebylo, se něco objevilo - hmotného. Jsou lidé, kteří dokázali dematerializovat. A v posledních letech i ta fyzika začíná být méně rezolutní v tom záporu. Ať už jsou to vlastně otázky času, prostoru, a tak dále. Kdo ví, co nás čeká ještě na cestě poznání. Jsme něco jako v tom lidském rodu nejprimitivnější zástupci, jsme na počátku vývoje. Jsme hrozně pyšní na sebe - dokážeme krásně osoustružit nějaké kusy toho nebo onoho nebo vytvořit grafen nebo něco jiného, je to úžasné. Ale přitom je to jen nepatrný začátek pochopení vlastního světa. Takže, neříkejte nikdy nikdy a nebudete se mýlit. Snad tedy jen tolik.

DOTAZ: Když mluvíte o stavu nebytí, vzpomenu si na svůj zážitek při operaci, kdy mě uspali a pak jsem se znovu probudil. Bylo to zvláštní. Říkal jsem si (když jsem se probudil), kam jsem se ztratil? Ani čas nebyl, nic nebylo. Zvláštní - žádné myšlenky, city. I kdyby se člověk neprobudil, tak by mě to nevadilo.

ODPOVĚĎ TP: To říkají často, když jsou na tom rozhraní lidé, protože on ten stav není popsán úplně přesně. Je taky poznamenám tím ohromením, protože člověk je zapojen vším co má, všemi smysly do vnímání tohoto světa. A je to pro něj tak pevné a tak nezrušitelné, že si neumí představit nic jiného. A zároveň díky tomu se nic jiného do jeho představy také nemůže (nebo do jeho stavu) jaksi dostat. Když tedy se nacházíte v těch stavech na rozhraní, tak to je často i o tom, že se vám nechce a oni vás vrátí. Zrovna včera jsem mluvil s mužem, který popisoval svůj stav. A bylo to vtipné, protože říkal, jak to bylo prostě, jak šel a ta krajina krásná a teďka všecko nej nej. A pak najednou něco přišlo a řeklo: "Ještě není tvůj čas." A buch - a už byl dole. No, to neznamená, že byste měli odcházet dobrovolně, protože jinak byste si velmi pohoršili (mimochodem). Kdykoliv porušíte základní zákon - tedy úcty před životem, pomoci životu (a to dokonce i svému) - tak to má následky. Vy se to prostě musíte naučit. Tak dejte pozor na tyhlety póly, že si teda před něčím utečete, něco drsně na vás doléhá - existence, manžel, manželka (co dalšího), tchýně anebo něco jiného, tchán. No, je zajímavé, u tchánů to nebývá tak časté, všimli jste si? Taky někdy, ale zase jinak, no. Tak pojďme dál. Čili, útěk určitě není řešení. No a ten Váš stav, který tady byl, Vám něco měl říct. Patříte k těm, kteří to měli zažít. Já se zeptám, kolik lidí v tomhle sálu zažilo blízkost nebytí? Je tady někdo? Jeden. Chcete mluvit o tom, nebo ne? Ne, necháme to být. Ono se to stejně nedá sdělit, je to nesdělitelné. Takže, v tomhletom sálu nacházíme jednoho člověka, který zažil něco z toho, co zde probíráme. A ono vlastně dokonce svým způsobem je to oblast, která nesmí být otevírána, až přes jistou hranici. Člověk potom začne jednat ne úplně čistě. Když se podívám třeba na film Náš domov, tak jasně vnímám, že ten film se dostane k těm, kteří jsou k tomu nějak připraveni. Ti, kteří ne, tak ti to buďto odmítnou vůbec nebo to shlédnou a nezarezonují s tím a řeknou: "A to byla hloupost." Jako ten mládenec, s kterým jsem mluvil po Avatarovi. A on říká... Takový náctiletý a říkal: "No, to bylo strašný. Oni tam furt jenom spojovali nějaký vocasy a..." A bylo. Takže, tohle pochopil z toho on, rozumíte, ve svém tehdejším stavu. No a tady je to stejné. Takže, každému přichází to, co potřebuje pro vývoj. Je to samozřejmě řízeno, není to náhoda, všechno má smysl, je v tom řád hluboký. A to zejména proto, že to neřídí člověk, což je důležité. Protože vše, co řídí člověk, nese pečet toho lidství. A tohleto jsou věci, které souvisí s tou už základnější myšlenkou existence. V současnosti se mnoho třeba i vědeckých jaksi oborů začíná zajímat o možnosti vývoje. Jak že to je, že ten vývoj šel tak, jak šel? Protože v té množině těch křižovatek, které zde jsou, vlastně nenacházíme dost času pro to, co vývoj dokázal. Je to prostě podivné. A začínáme tušit, že v tom je ještě nějaká další složka nebo faktor, hýbatel, který v tom projevu čehokoliv (tedy i života) je rozhodující. No tak uvidíme. Hodně štěstí a ať to přijde, až teprv kdy to má přijít, to je důležité.

DOTAZ: Mohl byste prosím nějak objasnit, proč určitým živlům odpovídá zrovna ta určitá barva, a jiná ne? Třeba, že žlutá zastupuje živel země, a ne vody. Třeba se astrologové ve svých horoskopech neshodují právě s označováním barvou jednotlivých znamení.

ODPOVĚĎ TP: No vidíte. Proč třeba živel země není hnědý, když většina země je hnědá nebo černá. Ale taky poušť, takže tam je zase žlutá ta země. A taky je červená a dokonce i možná modrá. A když půjdeme do Yellowstonu, tak tam uvidíme celou paletu barev, která bude souviset s chemickým složením těch příslušných hornin. No, svého času, když jsem začal otvírat Zezulkovu filosofii a ty tvůrčí síly, tu Tvůrčí čtyřku nebo chcete-li živly, které zde jsou, tak jsem byl často opravován, že třeba nějaká barva vzniká adicí. Tedy, že je složená ze dvou barev a že teprve složením těchto dvou barev získáme tu barvu, kterou uvažujeme. No a tak jsem se zamyslel a řekl jsem si no dobře. A jak to je teda v samé podstatě barev. A to je co? No přece vlnová délka. Tak máte červenou (nějakých 600 nebo kolik) a pak máte modrou a pak máte zelenou. Ta kupodivu nevzniká adicí (složením), ale má vlastní frekvenci tato barva. Čili, ti lidé nepochopili, že se jedná vlastně o dvě zcela odlišné situace. Když mícháte dvě barvy, tak vám vznikne tou adicí (tím smícháním) filtr, který vytvoří tu barvu, kterou zmiňujeme. Ale já se bavím o podstatě barev, o základní zářivé barvě. Protože barvy, které vidíte, jsou tím, co odfiltruje daný povrch. A ten povrch vůbec nemusí být bílý nebo žlutý, ale ten filtr, který zde potlačí části toho spektra, dovolí, abyste to viděli jako barevný předmět. Na tom je založeno vaše vnímání. Jo, když budete mít laser, tak to bude jiné. To bude dokonce tedy koherentní záření, které bude mít nějakou vlnovou délku a bude mít nějakou barvu. Dneska už jsou lasery myslím modré, zelené, červené, jaké jistě další. Takže, to je jedna poznámka. Další poznámka souvisí s tím, co svým způsobem můžeme třeba převést do jiné oblasti. Tak dívejte. Tohle je co? Tužka nebo pero. Je to tak? A my se můžeme ptát, proč tomu říkáme pero. Nalezneme souvislosti - tu husu, ten brk, který jsme uřízli, smočili do kalamáře a měli jsme pero toho ptáka, kterým jsme psali. Ale my tomu říkáme pero a každý chápe, že to je pero. Když poznáte jaksi podstatu každé z těch tvůrčích sil na stupni vyšším než těch, kteří k nim směřují, ale těch, kteří je ovládají a jsou tedy mnohem dál, budeme se muset zabývat tím, jestli mají pravdu. Což můžeme udělat jediným způsobem, že dojdeme v poznání do stupně, který má ten, který nazve tuto barvu jako třeba zlatou nebo žlutou. Každá vibrace odpovídá nějaké kvalitě. A tak ta červená je vcelku pochopitelná, viďte - to je žár, to je vibrace. Zelená je pochopitelná taky - to je přece barva klidu. Tak na to jděte jinak. Vemte třeba nějaký prostor, vymalujte ho načerveno, a nazeleno. A pak sledujte, jaký to bude mít psychologický dopad na ty, kteří zde budou. Proč myslíte, že Číňané ve svých restauracích mají samou červenou? No přece abyste víc papali, aby váš trávicí oheň byl posílen a aby více utržili. Když budete pozorovat chování člověka v té druhé variantě (to znamená v té zelené), tak uvidíte celkové zklidnění. Proč myslíte, že už za komunistů byl příkaz natírat stroje ve fabrikách nazeleno? Protože psychologové zjistili, že zelená barva způsobuje u těch lidí větší klid a že se u toho stroje nezbláznějí tak rychle (až trochu později), no. A co dál? Ta modrá, to je přece barva vzduchu, toho, co je pro vás nejčastější - to je to rozpětí, odstředivost. A tak uvidíte mnohdy v některých aplikacích, které směřují k tomu celku, tu modrou. A co ta žlutá? To je barva opaku, tedy dostředivosti - vše k sobě. No, to je poslední, která nám zbyla teda. No tak nám zbyla, no. Tak ta žlutá. A zas, pokud byste provedli dostatečně relevantní průzkumy psychologické a jiné, tak byste zjistili, že každá i z těchto zbývajících dvou barev bude mít určitý dopad například na lidskou psychiku, myšlení a chování. Takže tak. Když budete třeba chtít působit na své nejmenší bratry (to jsou ty potvory mrňavý, kvůli kterým jste nemocní), tak co uděláte? Čím vymalujete? Ano jistě, modře. Když je prostor vymalován modrou barvou, tak to působí baktericidně. To už věděli vaše předci. No, a tak dále, a tak dále. Čili, to jsou různé poznámky. Přemýšlejte si dál. Děkuji, pojďme.

DOTAZ: Předem Vás zdravím a chtěl bych moc poděkovat za vše, co konáte pro ostatní. Za sebe oceňuji také přednášky ve formátu MP3, kdy je mohu poslouchat na dlouhých služebních cestách v autě. Mám prosím dva dotazy. Ten první. V mládí jsem si všiml, že při určitém rozostření očí a v klidovém stavu vidím okolo sebe jakousi energii. Neurony? V tomto týdnu jsem si udělal čas po delší době a všiml si, že jednotlivé body celého spektra, které jsem viděl, byly výrazně nervóznější. Oproti tomu, na co jsem byl zvyklý více než 30 let, byly pohyby velmi intenzivní, vzájemně interaktivní a po křivkách. Chvilkami jsem měl pocit, jako kdyby jednotlivé body jiskřily - minivýbuchy. Je možné, že jde o změny projevů energie ve vztahu k celkovému vývoji a tomu, co se aktuálně nejen ve společnosti děje? Nebo je možné, že došlo k jinému rozměru vidění a může jít o dva různé vjemy? Nejsem fyzik, omlouvám se za laický popis.

ODPOVĚĎ TP: To je v pořádku. Obé je možné a obé vlastně svým způsobem ten vjem ovlivňuje. Zaprvé jste to vy a vaše současná kondice a zadruhé je to obecný celkový vliv a posun řekněme v čase a jeho vlivu. To, co pozorujete, je pozorovatelné v mnoha oblastech. Když se budete dívat třeba na filmové snímky, kde lidé jsou pod nějakým emočním tlakem, tak občas se stane, že uvidíte trošku (nebo nepatrné) změny řekněmež denzity toho světla v určitých místech. Když budete mít jen trošku nadání, může se vám někdy stát, že uvidíte jedouc třeba řadu jedoucích automobilů a kolem každého z nich můžete vidět určitý obal, který může mít rozdílnou kvalitu - hustší, světlejší, tmavší, či jinak. Když budete jasnovidný, budete vidět totéž kolem lidí. Uvidíte jejich současný stav (okamžitý stav) na okraji tohoto útvaru (emoční stav zejména). A budete tak moci vlastně sledovat projevy těch biologických sil, které přezařují z té buňky do okolí těla, což nám třeba velmi nedokonale (ale přesto) zobrazuje elektrografie - tedy Kirlianova fotografie, která byla vynalezena naším českým výzkumníkem Bartolomějem Navrátilem (tuším), což se málo ví. Manželé Kirlianovi ji pouze zdokonalili. A přesto, že u mnoha jaksi vzbuzuje pochyby, protože se domnívají, že jde o koronové výboje (což jde), tak je tam ještě něco navíc, co moduluje tuto energii, která zde je fyzikálně přivedena, a mění její projev do určité míry. Takže, toto všechno je možné. Pokud to nebudete chtít vidět, což se může stát také, protože si můžete vsugerovat něco takového, tak pokud to bude ne na bázi psyché ale skutečně reálný děj, tak se vám to může stát všem. To rozostření tam trošku jakoby i patří, to je pravda, kdy se přestáváte detailně koncentrovat na nějaký detail, nějakou část a začnete vnímat trošku jakoby celek toho obrázku. Potom by se to mohlo stát, ano. Děkuji.

DOTAZ: A ta druhá otázka. Uvažuji o využití čtení z knihovny palmových listů. Jak člověk pozná, že jde o dobrý nápad? Jaký byste mi doporučil prosím postup?

ODPOVĚĎ TP: No, nevím jestli jsem ten pravý, kdo to má doporučovat, ale tak ta cesta se snad najde. Nedávno odešel jeden z významných prostředníků čtení z palmových knihoven z Brna, který byl velmi kvalitní. A na rozdíl od mnoha jiných skutečně jeho tedy Nádí Džejrač patří mezi skutečně odpovědné, kvalitní a velmi úctyhodné lidi. Snad ta možnost se znovu nějakým způsobem v čase obnoví. U těch dalších případů si nejsem úplně jist. Zbývá potom také cesta do Indie. A ta je úplně stejně diskutabilní, protože (jako vždy) i v té Indii naleznete možná dostatečné množství podvodníků, kteří se snaží nějakým způsobem těžit z toho faktu těch listů, kteří také ty listy náležitě dehonestují. Protože samozřejmě od takového člověka, který bude maximálně astrolog, se asi těžko dozvíte ty jasné a hluboké informace. A i ty dobré a jaksi známe prověřené zdroje mají vždycky kolísavou kvalitu. Je to tak, že u některých je ta úspěšnost velmi vysoká. V určité menší části je 100%. Čili, co tam je, se stane. U další části je to posunuto v čase či se nestane. Pak je to ještě horší. A pak je ta další část, kde se to zcela neshoduje s tím daným osudem. Ale když uvážíte tu statistickou pravděpodobnost... Protože ty palmové listy byly psány před stovkami a tisíci lety, v úplně jiné kultuře a jiné době a popisují děje (přes tuto vlastně množinu věku), které nemohli a nemůžou znát. Dělily vás od nich stovky, někdy možná tisíce generací, a přesto oni popsali to, co je. Když jsem se zajímal o to já hlouběji, tak jsem... Samozřejmě, také se snažím něco dozvědět o sobě. Napřed ne dlouhá léta, a pak jo a začal jsem být zvědavý. A musím říct, že ten popis byl ohromující - doslova. Čili, měl jsem to štěstí, že ty listy, které přiřkli mě, byly velmi přesné, no. No a jelikož jsem rodem skeptik původně a taky Tomáš, tak to není tak, že chci věřit, že mají pravdu, ale pěkně si to jaksi tak kontroluji, no. Takže, každý může sám si udělat zkušenost. Takže, i ta cesta do Indie musí být... Musíte hodně přemýšlet. Je to vždycky velké lákadlo pro různé lidi. Škoda, že ten pan Valenta nám odešel, ale přišel jeho čas. Je šťastný a spokojený. Nemusíte se bát, že to je nějaký děj, který se stal nesprávně, neprávem nebo dokonce proti jeho vůli. Ostatně, jako správný prostředník palmových listů už to všechno měl připraveno, sděleno. Tedy nešel... Kam to chodil? Do Humpolce nebo kam to chodil ten... Do Pelhřimova. Tak nešel do toho Pelhřimova jaksi úplně nepoučen. No, takže tak. A poslední. Aha, on není. Z PUBLIKA: Připomenutí na ten dokumentární pořad.

ODPOVĚĎ TP: Ano, to bych rád. Takže, to dám na závěr. A tady z toho alespoň jednu otázku, ono jich je víc. Děkuji.

DOTAZ: S jakými pocity vnímáte, co se dnes ve světě děje - tedy pravý opak toho, o čem ve svých přednáškách hovoříte. (TP: Já jsem teďka neposlouchal, prosím ještě jednou.) S jakými pocity vnímáte, co se dnes ve světě děje - tedy pravý opak toho, o čem ve svých přednáškách hovoříte. (TP: To není pravda.) Správně apelujete na to, aby lidstvo zapomnělo na rozmíšky a táhlo za jeden provaz nebo aby dobrovolně snížilo porodnost.

ODPOVĚĎ TP: Ano. Tak to stačí na ten poslední dotaz. Ono je to jinak. To, co se děje, je naprosto logickým důsledkem a pokračováním toho, co se dělo. Nic z toho, co přichází, není tedy neočekávatelné nebo nepochopitelné a svým způsobem i nesprávné. Určité "A" má svoje "B" a určité "B" má své "C". Tedy to, co nesete, je nezávislé na tom, co je. Až přijde čas (možná, a možná ne), tak vaše "C" se spojí s časem, který mu odpovídá. Musíme prožít ještě nějaké řekněmež děje, které zde jsou a které čekají hned za dveřmi. To všechno zároveň vás má vést k retrospekci. Když se podíváte z jistého pohledu na člověka, na dobu, tak uvidíte nejenom to, co je ten diskutabilní, ale zároveň uvidíte i změny. A když budete dostatečně pozorní nebo možná i moudří, tak uvidíte, že to vůbec není jednosměrná cesta a že ten posun zde je. Kdyby tomu tak nebylo, tak nikdy nemáme vývoj, protože vždycky to zůstane tam, kde to je, a od té doby prostě už nic. Ale všimli jste si, že i ty tisícileté říše nakonec skončily, viďte, a tak dále, a tak dále. A ti co měli pravdu, ji mají pořád. Nebo nemají? A tak dále. A ten duch doby se mění. Takže, jenom klid. Ono to má logiku. Kdybyste byli ukráceni o tyto zkušenosti, nebyli byste úplní. Je to vzdělání - doslova. Ti, kteří měli přijít do tohoto času, se zde zrodili a mají prožít ten svůj díl toho, co je čeká na úrovni osobní, ale i nadosobní. Stejně jako vaši rodiče museli prožít třeba tu druhou válku, prarodiče první válku a vy zase prožíváte nějakou jinou podobu. To celek je také celek. Když se podíváme od řekněme opuštění té Marie Terezie a všech těch ostatních a pak vidíme ten vývoj, jak pokračuje - to nejsou jednotlivé úseky, to je naprosto plynulá řada, která spolu naprosto pevně souvisí a naprosto logicky. Čili, nebojte. Každé dnešní "jsem" má i své budoucí "jsem" a někam to vede. Ti, kteří vidí (a tedy vidí přes hranici času), vám říkají už dlouho, že vás čeká strukturální změna a že tu bude pokračování, které bude velmi jiné. Aby mohlo nastat, tak se musí k tomu vytvořit podmínky. Dnes je vlastně nepředstavitelné, že byste něco zásadního změnili, protože se zdá, že to nejde. A hned zítra to bude za vteřinu. Vzpomeňte na sametovou revoluci třeba, viďte. Pevná vláda vlády a strany a najednou z nějakých důvodů se to překlopí (ať už jakýchkoliv) a zas to jde dál. A předtím fašisti, potom komunisti, předtím ta revoluce a předtím odtržení od Rakousko-Uherska a ještě předtím řekněmež ta třicetiletá válka a další a další. Takže, nebojte se. Svět není nahodilá hromada, je to velmi dokonalý útvar, velmi. Tak a teďka tady mám něco přečíst a já musím co? Děkuji. POZVÁNKA: Pozvání ke sledování premiéry dokumentárního filmu o celoživotním díle prof. MUDr. Nikola Alexandrova, průkopníka ve výzkumu probiotických vodních bakterií na naše zdraví. Objevil Lactobacillus Bulgaricus (Laktera). Vysílá to ČT2, 5. listopadu ve 21:00.

ODPOVĚĎ TP: 5. listopad, 21:00 - já vám to přeložím. Je to o tvůrcích (tedy o lékařích a vědcích), kteří objevili to, co je tamhle v té piksle - tedy Laktera. A tento vlastně výzkum jistě (já jsem to neviděl) povede do oblasti autoimunitních dějů, do oblastí jiných. Pokud vím, tak celý ten projekt vzniknul na podkladě pozorování, kdy v epidemii tedy covidem někteří lidé vykazovali určité odchylky - a to jak co do onemocnění, tak i do průběhu choroby. Tak pokud to dobře vím, tak tenkrát vlastně někdy se do té doby řadí objev tady těchto mikrobiomů, které podle jejich autorů mají schopnost tedy zásadně působit na vaši střevní mikroflóru a pak i na... Protože ve střevě se nachází druhý mozek, to jistě víte, a také sídlo imunitního systému z velké části. Zároveň to střevo působí kupodivu docela zajímavým mechanismem i na váš mozek, na synapse a na další. No, takže, jenom - udělal jsem to, tak. No a teď už tedy se jdeme loučit jako pokaždé. Děkuji vám za návštěvu a budu se těšit na příště. To nevím, kdy bude. Ví to někdo, kdy tady budeme? 4. listopadu, dobře, tak to je za... Pondělí. Tak s pomocí Boží. Oni tam taky něco dělali rukama, že jo, v tom Našem domově. Já už si vzpomínám, no, a někdy jenom vlivem. Zanedlouho uvidíte vzpomínku na náš výlet se Zezulkou. Vyslovuje tam svoji paměť několik přímých provázečů Zezulky. A zazněly tam i docela zajímavé věci. Mě nejvíc pobavil třeba příběh jedné paní, která tam mluvila. A její dítě mělo tady ještě takový ten ocásek a hnisalo to a prostě - řekli doktoři, že teda počkají a pak to odoperují. No a ona to řekla Zezulkovi, potkali se. On jí dvakrát obešel ten kočár takhle a říkal: "Je to dobrý, běžte domů." Tak přišla domů, no, tam byla kopice hnisu a bylo to pryč, no. A to jsou zázraky, no. Takže, s pomocí Boží. No, tak. Je mi až trapno, že tady musím stát, tady na té výšině, ale vy mě musíte vidět. Takže i proto je to tak. Děkuji. Mějte se krásně, hezký zbytek dne přátelé. Ať vás provází tedy cokoliv, jestli nevěříte v Boha, tak v co věříte. Ale Boží milost... A vůbec, no. Na shledanou.