Krásné odpoledne, vítám vás při naší přednášce nultého stupně Duchovní university Bytí. A dnes mi bude číst dotazy paní Lucie, kterou prosím o první dotaz.

DOTAZ: Můžete nám prosím prozradit, proč právě rok 2024 jste nazval rokem J.Z.? Proč ne 23 nebo 26? V letošním roce bylo katastrof požehnaně a další jsou v prosinci na spadnutí? Vždyť sudé roky jsou obecně více katastrofické, o tom věděl už Karel. A ta velká událost pro planetu má též být v sudém roce? V sudém měsíci i dni?

ODPOVĚĎ TP: Vlastně jste si odpověděl. Řekl jste, že tento rok je řekněmež více akční než ty minulé roky a já jsem říkal, že vlastně tento rok je jakousi branou nebo dalším bodem transformace, která přichází, a kdo nebo co jiného by nemělo na výsost souviset s touto transformací a s tímto dějem, než příchod Přinašeče, který přišel proto, aby to bylo snazší. No, mnoho se to nepodařilo, protože lidé nebyli ochotni včas poslouchat jeho slova a jeho poznání. Dávno předtím, než začali lidé chápat, že se cosi velkého děje s naší planetou, on už vlastně před rokem 1950, dávno (to jsem ještě nebyl na světě) mluvil o tom, co nastane a co se děje. V té době nebylo možno pozorovat jaksi v odborném tisku, na konferencích, nebo někde jinde varovné hlasy, a on již tenkrát tu věc popsal zcela přesně. Bylo to proto, že Přinašeč je zrod, který vlastně přináší vědomí nebo bytost, která přesahuje to nivó té doby, do které se zrodí, a její poznání přesahuje možná o tisíciletí, možná víc, stav současného vědeckého poznání. Jistěže i tenkrát se našel tu a tam nějaký varující hlas, ale vzpomeňte si vy starší, jak to tenkrát bylo. Obecné nadšení nad vývojem, moderností - byly to všechno "úžasné" nápady. A tak se šlo stále dopředu. Byly to různé jaksi předěly: zlepšení výroby, zefektivnění výroby - Henry Ford a jeho pásová výroba - a tenkrát ten milion Fordů a asi tak 4 miliony válců, které to reprezentovalo, ještě nebyly žádnou hrozbou. Přišly další úžasné zlomy: již ne kov, ale plast. Tisícinásobné zrychlení výroby. Skvělá doba! I my vzpomínáme na ty plastové sáčky plné mléka, které se v každém z těch obchodů rády trhaly, a bylo to lehké, bylo to nevratné, bylo to "úžasné". A nejenom sáčky. Těch výrobků přibývalo. Dnes se mikroplasty nacházejí nejenom v celém moři, ale i v podzemních pramenech, například v jižních Čechách nebo jinde, a v našich tělech - významně. Přibývalo dalších a dalších škodlivin. Všechno bylo "úžasné". A nikdo nepřemýšlel. Dnes se pokoušíme takzvaně zachránit co se dá, a tak jsou zde nejrůznější Green dealy a jiné věci. Jedno mají společné: neřeší situaci ani o píď, protože ve svém důsledku neřeší příčinu. O ní Zezulka mluvil již v těch letech. Jak k tomuto lidé dojdou a překonají svoji homocentrickou podstatu, kdy se domnívají, že mají právo jako druh se množit beze zbytku a užívat darů přírody, vědy a poznání, tak to už bude pozdě. A tento rok je jeden z těch předělů. Všimli jste si těch neobvyklých teplot, které byly vlastně řadu měsíců? Za mého mládí, když jsme měli 22, 23, no a 25 stupňů, tak to už jsme si říkali, jaké je krásné léto a vedro. No, nyní jsme si říkali, když je těch 30, že se ochladilo. Něco se děje, viďte?! A v tomto roce to bylo vidět výrazně. Není to konec, je to jenom jeden z předělů, něco jako brána - vstoupíte do dalšího způsobu reality. A tato brána byla pojmenována. Zezulka to vše poznal, mluvil o tom, varoval už v roce 1970, 1980 - a to byla doba, kdy se celý ten proces mohl ještě nějakým způsobem brzdit. No, ona ta Zem je velká setrvačnost, to je jako když rozjedete velký vlak, tak ten nezastavíte na jednom kilometru, bude to trvat déle. A tak my máme teď vlastně před sebou velkou práci - a to je ta transformace. A právě o ní to je. A proto Rok Zezulky, a proto Rok transformace. Protože do této vlastně doby byly to výchylky, které přesahovaly obvyklý rámec, ale nic se nedělo - to už bylo v roce 1520, viďte, to je normální. Sice potom už dalších 300 let nebylo, ale to nevadí, už to bylo a tak je to legitimní - to byl postoj vědy. V této chvíli ovšem už to nejsou výjimky. Rekordní teploty navlékáme na jaksi na šňůrku jak korálky a neuplynul prakticky týden, abysme nepřidali další rekord. Tak proto je to Rok Zezulky, a proto je to Rok transformace. Nebojte, přijdou další a další. Tedy uvidíme. Děkuju.

DOTAZ: Mohou být naši zemřelí příbuzní unavení z toho, jak nás například zachraňují, jak nad námi bdí? Mohou být vůbec duchové unavení?

ODPOVĚĎ TP:Aha, jestli můžou být ti naši blízcí na druhé straně unaveni z toho, jak my pácháme ty průšvihy a oni pořád se snaží, aby to nějakým způsobem napravili? No, toť otázka. Protože i duch je slušný člověk a každý slušný člověk se snaží nejít proti Boží vůli. A tak, i když je to příbuzný, měl by ctít zákon osudu - pomáhat, ale zároveň nerušit osud. Když budete hodně zlobit, tak on bude muset sklonit hlavu před vůlí Boží a nechat pracovat tu zpětnou vazbu, které říkáme osud, karma. Je to dobře, protože jinak by naše činy neměly žádnou brzdu. No a když to není potřeba, no tak dělají, co můžou. A možná, že taky nadávají, stejně jako by to dělali za života. Říkali by:"Ježišmajra, ten je ale hroznej, dyť už to není k vydržení." Ale stejně by pomohli. Tak doufejme, že to ještě chvilku vydrží.

DOTAZ: Dobrý den mistře i žáku, pane Tomáši. Opět spíše filosofický dotaz. Zodpověděl jste mi již například Turínské plátno a svatý grál. Dotaz: Obraz Panny Marie Guadalupské na indiánské tilmě ze 16. století. Děkuji, ať se daří.

ODPOVĚĎ TP: Svět je myšlenka. A ta myšlenka samozřejmě má póly - je to myšlenkový prostor daný nám, našemu stupni, lidem, je tu myšlenkový prostor, který je tím tvořícím principem, který stojí za vším, co je projevené. A v tom projevení vznikají vlastně jakoby rezonance myšlenek, které zde odvěku působí, a tak když se podíváme a budeme studovat historii třeba ve filosofii nebo náboženství minulých kultur, tak nakonec uvidíme, že se tam vyskytují často podobné principy. Svého času jsem věnoval pozornost také svým přátelům, bylo to přece normální, byl jsem u nich na návštěvě a bylo by asi divné se nezajímat o jejich mytologii, o jejich náboženství a tak dále. A najednou jsem viděl tu velkou podobnost v mnoha a mnoha ohledech, i když fundamentalisté by jistě bili na poplach, protože jedině ten jejich názor je ten správný a to jejich chápání, i když často nechápou vůbec nic, protože tomu nevěnovali dost energie a poctivé snahy. A tak například Panna Maria je vlastně jakýsi symbol, který se objevuje napříč dějinami. Není to zdaleka jen vlastně oblast křesťanská, ale je to jakoby všelidská hodnota, která zde se projevuje. A často dosti podobně. Ten ochranitelský princip, ten způsob toho vnímání světa, který není mužský, všechno to, co je s tím spojeno, je obecný princip. Buďte si jisti, že za 5000 let, když už nikdo nebude tušit, čím a kým jsme byli, jaké jsme měli priority, co jsme vzývali, co jsme dokázali - třeba bude všechno již pohřbeno, stejně jako jsou pohřbeny zbytky minulých kultur a civilizací, o kterých už nevíme prakticky nic, vyjma pár kamenů, v nejlepším případě - tak v té době bude opět a opět pozorována vlastně filosoficky reálná rovina, která se bude dotýkat toho, čemu dnes říkáte Panna Maria. Člověk je z pohledu vesmíru velmi malý tvor. Je na nepatrné kouličce hmoty, jednou z nekonečně jaksi entých Sluncí, galaxií, vesmírů, planet. Je to vlastně svým způsobem celé to ohromné lidstvo a jeho planeta z pohledu vesmíru méně než nic. Nelze ani vyslovit, že vesmír je nekonečný a vesmírů je nekonečné množství, ještě k tomu. Tak je konstruován prostoročas. My dlíme na planetě Zemi. Ta je pro nás domovem, ta je pro nás vším, co zatím známe, když odmyslíme pár nesmělých pokusů výbojů do kosmu, protože celá naše Sluneční soustava je opět v těchto souvislostech ničím, protože ona je součástí naší Galaxie, Mléčná dráha, která obsahuje možná dva a půl, možná více miliard hvězd podobných i nepodobných Slunci s nevyslovitelným množstvím oběžnic - a jsme tedy i v rámci naší Galaxie zrníčkem nejmenším. Celá naše Sluneční soustava. Jak se tedy domnívat, že pohled člověka na Boha, na existenci, na smysly životů vesmíru, svého, Boha, dalších se bude dotýkat jakési konečné nejvyšší roviny. Proto je třeba se dívat na všechny lidské názory - kulturní, historické - jako na proces hledání, poznání, proces přibližování se, ale rozhodně ne proces přiblížení se. A tak v miriádách času, celý vesmír protknutý životem a velkými bytostmi, které jsou někdy před námi miliony let, navzájem sobě jaksi reaguje, také pomáhá, slouží, a tak tyto bytosti se vám mohou také přiblížit - postaru byste jim říkali Bohové, když byste žili v nějaké jiné kultuře, jindy byste vnímali hierarchii života a duchovních až po toho jednoho nejvyššího. To je Přinašeč. Nemůže se projevit vcelku, protože to nelze, je to vlastně nemožné. Protože kdyby se tak stalo, nemohli byste jej vnímat a už vůbec chápat. A tak se musí spojit se zástupcem daného druhu a v rámci jeho obzorů a o něco více mu opět poodhalit kousek té reality světa, Tvůrčího díla, vesmíru, bytostného života a tak dále. Takže tolik k tomu. Ať vás Bůh provází, ať vám dá milost poznání a pochopení, ale hlavně tu milost změny, to je nejdůležitější. Tak prosím.

DOTAZ: S jakými pocity vnímáte, co se dnes ve světě děje? Tedy pravý opak toho, o čem ve svých přednáškách hovoříte. Správně apelujete na to, aby lidstvo zapomnělo na rozmíšky a táhlo za jeden provaz nebo aby dobrovolně snížilo porodnost. Ve skutečnosti ale jeden stát za druhým navyšuje výdaje na zbrojení, mluví se i o přechodu na válečné ekonomiky, pořádají se konference na téma zvýšení porodnosti, například v Maďarsku, kde vlády, které se bojí demografického poklesu, vymýšlí opatření na podporu početnější rodiny, neboť řešení úbytku obyvatelstva za pomocí migrace pro ně není přijatelné. Je ještě brzy na prozření?

ODPOVĚĎ TP: Chápu. Ptáte se po osobní rovině, takže jak se na to dívám já. No, tak jak jsem byl učen. Snažím se to předávat, to už píšete, a to, že to není jaksi zcela úspěšné, i to patří k  té době. Ano, ještě není čas. Máme svobodnou vůli ve svém životě. Máme sice svůj osud, který je pevně dán, ale v něm se můžem pohybovat - doprava x doleva, nahoru x dolů, lepší x horší x střední cesta. A to je výsledek naší osobní vůle. I lidstvo jako celek má jakousi svojí souhrnnou svobodnou osobní vůli. A tak v podstatě vidíme často, jak je člověk schopen rezonovat v nějakém dalo by se říci až davovém šílenství, kdy je schopen opakovat myšlenky, které jsou mu třeba invokovány, ale přitom nemají jediný reálný podklad. Každá doba má svoje mýty a má svoje omyly. A tak je to podobné i dnes. Člověk vnímá svoje postavení jako zákonité. Jak bysme přece mohli omezovat tohoto tvora, tedy člověka, v jeho rozšíření, v jeho nárocích, v jeho cestě zničení všech ostatních tvorů, přírody, stromů, květin a tak dále - nemusím mluvit. Vždyť přece on má právo na to vydělávat, on má právo na to si užívat, On má...a on má právo se nestarat o důsledky a bolest druhých. To je jeden pohled. Pak je to tu ten pohled, který přináší temnota - jedním z nástrojů temnoty je strach, ale také egoismus, neschopnost se dohodnout, vnímat potřeby druhých - a teď už ne rostlin a zvířat, ale potřeby jiných lidí, respektovat je a mít radost z úspěchu každého jiného člověka, státu a tak dále. Svět je vnímán v této chvíli člověkem jako kolbiště, jako boj. A domnívá se, že zákon přírody je, že silnější vyhrává. Je to destruktivní ideologie, kterou člověku nakukala temnota. Je-li zde boj, na konci boje jsou jen ruiny a nic vhodného k životu. Naopak láska, soucítění, porozumění je jediná varianta. A to bez ohledu na můj osobní názor. Znamená to, že bez ohledu na můj názor se vlastně ta jaksi rétorika nebo ta myšlenka toho lidstva nakonec sama upraví. Je otázka kdy. Jestliže bysme ji upravili v roce 1970 nebo 1960 dokonce, mohlo být vše jinak. Jenomže jsme projevili jaksi sílu a projevili jsme zájem jít cestou zmaru. A to ještě za fanfár té dokonalosti a úžasnosti. Tedy jsme dospěli do stavu, kdy přišly tyto brány, o kterých jsem mluvil. Tedy ten Rok Zezulky a tak dále. No dobře. Půjdeme dál stejným směrem? Bude to mít zcela logické a naprosto zákonité důsledky, které nakonec způsobí, že se ta cesta opraví. Je otázka, kolik to bude stát. Jestli to bude stát, já nevím, ještě dnes slýchám z úst a z kateder, že my těch 10 miliard lidí uživíme, že to nebude problém - uděláme ještě rychlejší tryskové stavy, větší kombajny, sebereme více půdy, kterou pak rozjezdíme a zničíme v ní mikroflóru, aby se už nemohla podílet na tom přírodním cyklu přijímání vláhy a tvorbě živin, protože je mrtvá. To nevadí, my do ní dodáme to, co by jinak vznikalo přirozeným způsobem, my to dokážem - ale něco za to zaplatíme. Každé kilo toho hnojiva dál zhoršuje situaci toho oběhu, těch nároků. Tedy způsobuje znečištění, které dál působí na změnu. No tak to je postoj, který je teď. A budeme to dávkovat přesně a z kosmu, budeme z kosmu sledovat senzory, jak je na tom každý metr vašich polí a budeme to aplikovat zcela cíleně a bude to úžasné, ale bude to jenom oddálení naprosto zákonitých předělů a milníků, které se nedají oddálit ničím jiným než návratem k rovnováze. Člověk se chová jako smyslů zbavený a je to proto, že ztratil sám rovnováhu - on ji nevnímá. Chová se jako šílenec. Místo sebe by tady rád viděl robota, možná ještě s lidským mozkem, anebo už raději i bez něj, umělá inteligence všecko vyřeší. Místo svého překrásného příbytku, který je plný romantiky, krásy a vztahů života navzájem, má nejradši plechové trubky někde v kosmu, kde se na oběžné dráze bude pohybovat třeba i v kilometrových rozměrech, ale pořád to bude jenom náhrada Země. Bude mít lepší výhled do kosmu, no to jistě, ale kdyby nezasvinil svůj obzor tisíci a miliony světel pouličních lamp - snad jste to zažili, když jste byli v takových místech, stačilo se podívat nad sebe a bylo to stejné jako v kosmu: nádherná, hluboká, tisíci a tisíci hvězdami prozářená obloha. Ale člověk tohle nechce, protože necítí radost z života, necítí radost z trávy, stromů, zvířat, nevnímá jejich život jako svůj, neraduje se z toho, že jsou tady s ním - pokud to nejsou jeho psíkové, to já vím. A tento technokrat, který se stal naprosto destruktivní a který nevnímá hodnoty a také nevnímá hodnoty toho, proč zde vůbec jako druh je. My tu nejsme pro rozum - rozum nám má pomáhat v našich životech, aby je usnadňoval, aby tu byla věda, technika a všechno to ostatní, rozvoj medicíny, ostatních oborů. Špatně byste mě pochopili, kdybyste řekli, že jsem proti poznání a vývoji. Já jsem proti zneužití vědy, které může být někdy vědomé, ale často je nevědomé, protože často člověk nepřemýšlí, co způsobí jeho činnost. Když jsme instalovali třeba azbest do našeho prostředí, zdálo se nám to normální - dal se těžit ve velkém v lomech, dal se spojovat s cementem, dal se používat jinak, brzdové destičky našich automobilů nebo brzdové pakny byly plné azbestu a bylo to výborné. Sice se obrušoval a přecházel do okolí, ale nikoho nenapadlo a vlastně ho to ani netížilo, že to není dobře. Dnes zbouráme školu, protože tam je azbest, a to ještě odborně a velmi, velmi pozorně, abysme ten azbest neroznesli. No. Teď odbočím. Světová zdravotnická organizace před časem zveřejnila výsledek velmi prestižního výzkumu, který přinesl poznání, že například zpracované maso přináší stejné riziko jako azbest, co se týče kancerogenity. No. To bysme museli zbourat některé řeznictví, kdybysme měli chovat stejný postup jako při tom azbestu. No. Ale pojďme dál. Těchhle věcí je hrozně moc. A je to přesně to, o čem chci tady mluvit. Čili ten směr, který zde je a který lidé nastoupili a který jaksi postrádá sebereflexi a nutnou, zcela základní míru předběžné opatrnosti, přináší tedy logické důsledky, které se vrací často napřed tiše, nevědoucně, aby později se vlivem poznání pochopilo, co že se to vlastně vytvořilo. Když se podíváme třeba do oblasti umělých hmot - ftaláty - změkčovadla, která se užívala u tvrdých PVC, které jsou vlastně, které jsou normálně tuhá, ale potřebovali jsme mít pružný materiál na naše koženky a na co dalšího. No tak se do nich přidávala takzvaná změkčovadla. No, nebyla pro život úplně vhodná. A tak dále a tak dále, je toho strašně moc, je to nepřeberný způsob, o kterém člověk - vlastně se často chová jako v případě jiných přírodních katastrof. Není kontinent, kde by nedošlo k jaderné havárii. Ať už je to britský ostrov, kde užívali tuším vzduchové chlazení reaktoru, ať už je to Amerika se svými haváriemi, anebo nakonec všem nejznámější Černobyl, který přinesl obrovské škody. A informace o těch škodách ve všech těch státech byla velmi různá - někdy dokonce žádná. Bylo to stát od státu. Při Černobylu Poláci rozdávali dětem jodid draselný, aby uchránili jejich štítnou žlázu - aby tento přípravek zaplnil tu žlázu a nedovolil radioaktivním jódu se zde navázat. O 5 km vedle, za českou hranicí, se lidé zvali do prvomájových průvodů a nikomu se nevydalo žádné varování. Dokonce i tam, kde se to měřilo. Já z neověřených zdrojů mám zprávu z jedné z nemocnic z tohoto kraje. Byly tam na radiologických odděleních tedy možnosti měřit. Měřič ukázal radioaktivní zamoření. A najednou se objevil tedy ten šéf a říká: "Co děláte? Vidíte něco? Nic tady není! Je to v pořádku." No. Čili pštros je úžasný pták a má skvělou strategii na řešení průšvihů - zanoří svoji hlavu do země a je to vyřešené. Takhle přesně se chová člověk, když se dostane do průšvihu. Není to poprvé. Koneckonců když se podívám na indický Bhopál nebo jiné případy, které vlastně vyústily vlivem lidského nepochopení, šlendriánu do katastrofy, ale i při té katastrofě ještě stále nejsou konány i ty minimální možná opatření, která zde jsou. Čili člověk dnes neví. A běžný člověk se domnívá, že je to tak, anebo jinak. To nic ale neznamená, protože realita je taková, jaká je, a ne jaká jaksi je člověku přístupná. Koneckonců svým způsobem tak člověk pracuje na urychlení své změny. Došli jste na konec technické civilizace. Říkám vám to už 30 let svých přednášek. A i když to vypadá podivně, to tvrzení, tak podle mého názoru stále platí a to, co zažíváte je transformace. Čili minulé postupy minulé názory vnímání světa, života a tak dále, ale i chemie, astronomie a dalších, se začínají měnit a prohlubovat ve svých východiscích, což povede ke změně paradigmatu společnosti a konečně k té nápravě. Chce to jen čas. Kdy dojde ke konci toho procesu, jest otázkou a názory na to jsou různé. Mluvíte tam o nějaké době, která může nastat. Ano, v sudých nebo lichých rocích. Podívejte, já to mám tak:" Bože, buď vůle tvá. Bože dej, ať jsme schopni se měnit, ať jsme schopni chápat, ať jsme schopni spravit, co se spravit dá." No a tak musíme ctít to, co je reálné, a musíme doufat. Musíme také pracovat, jistě měnit se. A tak na každém z nás záleží. Někdo z toho světa ovlivní málo, někdo hodně. A z toho plyne i odpovědnost. Čím ve vyšší funkci se nacházíte, s větším možností ovlivňovat, tím také na vás leží větší břímě odpovědnosti. Ta se nedá smýt. A tak vlastně nejhorší to měli vždycky ti nejvýše, ti vládnoucí - ať už to byli králové a tak dále. Bylo to velmi těžké řemeslo. Ale i dnes je to myslím těžké řemeslo. Takže ať to všechno dobře dopadne. Držme si palce. A věřte, že to není na jaksi nějaký názor nebo náhoda, ono to dopadne přesně tak, jak to dopadnout může, má, je to přírodní zákon, který nezávislý je na stupni lidského pochopení. A já jen tiše doufám, spolu s vámi a ostatními, že se vlastně ten tlak, který vnímáme, projeví i jakoby větším pochopením. To je vše. Děkuju.

DOTAZ: Ráda bych vás požádala o váš názor na vhodnost či nevhodnost indukční varné desky.

ODPOVĚĎ TP: To máte tak. Svého času člověk žil v podmínkách něčeho, co lze nazvat rájem, tropický rájem - měl tedy vše, co ke své potravě potřeboval, ve svém prostředí, anebo toho mohl dosáhnout, bylo to přirozené a v žádném případě mu to neškodilo. Byl tedy soběstačný, stejně jako víceméně každý jiný tvor, a to i přes všechny ty výkyvy, které v přírodě pozorujeme, měl navíc rozum, čili mohl užívat jaksi různých pomůcek, jako je konzervace cukrem, mrazem, no - solí a tak dále, sušením. A tak mohl překonávat i období nedostatku. Žil v místě, kde se nenacházely nepříznivé klimatické výkyvy. Nedávno se mě zeptal přítel, jak to je tedy s těmi eskymáky, když oni musí žít v tom věčném ledu a sněhu a že to tak je vlastně tedy nutné. Já jsem mu odpověděl, že tam člověk nemá co dělat. Stejně jako tygr žije přesně v tom území, které mu odpovídá, nebo medvěd nebo někdo jiný, tak i člověk má své území, kam jaksi geneticky patří. Když se díváme na výsledky třeba toho středomořského klimatu, kde lidé jsou všeobecně výrazně zdravější než na severu, tak to něco vypovídá. Je to tedy místo, které je pro život vhodnější. Čili člověk by měl žít tam a v tom množství, které mu planeta dává k dispozici, a měl bych žít hlavně v míru s tou planetou, i se sebou navzájem. Protože ten strach, o které jsme mluvili před chvílí, je právě jedním velkým nástrojem negace. Některé státy se bojí sebe navzájem. Pokud budou mít méně lidí, budou mít menší váhu, pokud nebudou mít atomovku, budou mít menší váhu na mezinárodním poli. A tak dále a tak dále. Ale to je přece špatně. Lidé mají žít spolu v míru a nemají soutěžit v jaksi těch dostizích strachu. Proč? Kdyby nebyli agresivní a byli soudní, protože tímto způsobem nikdy nic nikdo nezíská, nakonec vždy jen ztratí. Dokazují to minulé kultury a civilizace, které šly často stejným směrem nakonec a samy se vždy spolehlivě zničily. Takže tolik k tomu. (Prosím ještě jednou dotaz: Vhodnost nebo nevhodnost indukční desky.) To jsem to zabrousil hodně daleko, já vím, ale ono to s tím trošku souvisí přece jen vzdáleně. Chtěl jsem mluvit o přirozenosti. Pak začal ten tvor tu svoji stravu upravovat na ohni. Měnily se také klimatické podmínky - přišly doby ledové, přišly období tepla. Na zemském povrchu se mnohokrát vystřídaly vlastně výrazné klimatické změny. Například na pólech kdysi bylo období tropického ráje a až roztají póly, uvidíte, že zde naleznete relikty těchto dob. No a tak, jak člověk prostě přicházel - začal se šatit, začal se prostě přizpůsobovat, aby to vydržel, místo aby to řešil jinak, a tím si začal škodit. Takže úprava potravy ohněm. Pokud byla mírná, s vodou, bylo to ještě dobré. Pak ale přibyly takové ty radikálnější způsoby - pečení, smažení, uzení - a to už přinášelo významná množství kancerogenů v potravě. Tedy ještě dlouho člověk víceméně nějakým způsobem vydržel, ale teď máte krásný vzorek v současnosti, kdy se nám vlastně zvýšil nápad rakovin - no, za mého mládí, kdyby 10, 15 000 ročně, dneska přes 100 nebo 100, takže to něco vypovídá. Souvisí to velmi s procentem kancerogenů, které se v našem prostředí nachází. A s dalšími ještě vlivy. A teď tedy k tomu vlastnímu indukčnímu způsobu. Takže donedávna to byly spíše odporové ploténky, takové ty klasické, které hřály, později keramické, kdy ty odporové drátky byly schovány pod sklem a krásně zářily červeně, když se zapnuly, no a byl to také plyn. Ten způsoboval tedy zase úbytek kyslíku v místnostech, mastnotu na stěnách a tak dále a hlavně tvorbu CO2, v lepším případě. No. A to byla dlouhou dobu norma. Pak přišly mikrovlnné ohřevy, tedy kdy se využívalo poznatků, že vodivá hmota, je-li vystavena mikrovlnném záření, se ohřívá. A později ještě tedy indukční ohřev. Využívá tedy magnetického pole, které vlivem vířivých proudů ve vodivém dnu hrnce způsobuje ohřátí. Je to z pohledu ohřevu velmi úsporné, ano, ale má to jednu drobnou vadu - to magnetické pole není nikdy úplně uzavřeno jen do toho hrnce, ale přezařuje i do okolí. A to je to, co bych rád komentoval. Elektromagnetická pole jsou něčím, co nepůsobí okamžitý jaksi kolaps organismu, a to i když jsou velmi silná, například při jaksi magnetické rezonanci, při vyšetření, tam jsou velmi silná magnetická pole, která až hýbají s těmi atomy, ale přesto, jsou-li dlouhodobá a byť slabá, působí na náš zdravotní stav. Ať už je to projev ve formě rádiových vln, to jsou třeba ty trouby, které způsobují vlastně tím ozářením, protože vždycky alespoň trochu vsáknou do okolí - žádný technický prostředek není dokonalý - anebo ať už jsou to magnetická pole tohoto typu. Každá působí trochu jinak, ale například ty řekněmež mikrovlnné záření o vysokých frekvencích působí na náš imunitní systém tak, že zasahují jádra imunitních buněk, které mění své chování. Takže za mě je to jako vždycky. Ta odporová ploténka byla relativně ještě nejmenší zlo. Odporový drát je samozřejmě také anténa, něco jako anténa, který vyzařuje do svého okolí, ale není to hlavní smysl toho zařízení. Čili uvidíme. Budu si dovolovat trochu "sibylovat" - za 10, 20, 30 let se dozvíte z dobrých studií, co působí mikrovlnné záření a co působí magnetická pole, která přesahují přirozený práh. Vy jste byli vystaveni po celé milion a miliardleté období vývoje života na této Zemi vlivům - ať už kosmu, kosmické záření a to i mikrovlnné záření v omezené míře, ale byli jste vystaveni jaksi zemské radiaci, byli jste vystaveni různým jiným vlivům. Jejich síla byla ale neskonale nižší než v současnosti. A v tom je problém. Děkuju.

DOTAZ: Dovolím si položit dotaz, a to k józe. V jedné z přednášek jste tvrdil, že když člověk v minulém životě byl jogínem, i nyní, když se učí filosofii J.Z., ho to bude ovlivňovat. Hodně mi lidi doporučovali jógu na duševní zdraví, proti stresu. Mám dojem, že kvůli tomu hůř usínám. Vlastně mám dost problém se spánkem. Co je zajímavé, opravdu mám více energie. Co to vlastně s člověkem dělá? Jóga je cvičení tuším dostředivé - ruce semknuté, pokleky a tak dále. Jaké je odstředivé? Posilování? Také jestli si dobře vzpomínám, jste hovořil, že člověk si může i uškodit. Kdy? Pokaždé, či v některých případech?

ODPOVĚĎ TP: Děkuju. Uškodí si vždy, když opustí to, co lze nazvat rovnováhou. Bylo by asi nesprávné tvrdit, že jóga přináší poškození. Pokud se tak děje, je třeba přemýšlet, jestli ta jóga konkrétní je zcela zvládnuta. Jóga ve své podstatě - a teď mě mnozí nebudou mít rádi - není duchovní cestou, ale je pomůckou k nastoupení duchovní cesty, je to výborný prostředek pro zvládnutí těla, a to nejenom ta cvičení, která směřují k uklidnění mysli a těla, k uvolnění těla, ale i ásány, které jsou v podstatě něčím, jako když jaksi ty žáci většinou nikoliv vědomí, ale vytvářením, složením center těla určité rezonanční závislosti k celkové rezonanci ve vesmíru, v kterém se tělo nachází. Odtud ten silový projev. Když uděláte Pozdrav Slunci nebo jinou ásánu, tak jste v podstatě narezonovali svojí bytost určitým způsobem a to velmi reálným. Jóga je velmi důležitá. Je to věc, která může některým z vás velmi pomáhat. Je pravdou, že když jste ji cvičili v minulých životech, tak jí pravděpodobně se dotknete i v tomto životě. Mně blízký mladý muž v šesti letech cvičil některé praktiky, aniž měl nejmenší možnost jakkoliv se o něčem takovém dozvědět, byl hluboký komunismus, dokonce ještě ani jogíni nebyli v České republice, nebyla zde prakticky běžně žádná dostupná literatura, a ten mladý muž v šesti letech, nevědouc proč, toto dělal, přestože i jeho rodina neměla prakticky s tímto žádnou souvislost. Ano, tak to je, bezesporu. A svým způsobem tedy nemusíme tu odpověď hrotit. Bude to tak, jak má být. Když se jogín dokáže probrat všemi těmi úskalími, o kterých ti, kteří se o to pokoušeli, dobře víme - ono zkřížit ty své nožičky do správného jogínského sedu je snadné možná trošku více v mládí, ale rozhodně ve vyšším věku už ne. Ale mohu Vás potěšit. Pozoroval jsem zajímavý jev, přátelé. Jezdil jsem mnoho let na poměrně dlouhé pobyty do Indie - bylo to vždycky přes Nový rok, většinou - a zde jsem navštěvoval díky příteli i celou řadu velmi významných duchovních míst, ale také chrámů. A musím říci, že v posledních létech se stalo něco nevídaného - kněží, s kterými jsem trávil čas, najednou začali používat něco, co se dává pod zadeček. To znamená, že si začali ulehčovat to zkřížení. Což byl pro mě šok. Ale to byli Indové, kněží. No dobře. Takže i tam se to trochu mění. Přesto vzpomínám na své přátele z Arunachaly - to je místo, kde žil Sri Ramana Maharshi, byl jeden z nevýznamnějších duchovních celé Indie a prakticky téměř nenajdete nebo strašně málokrát se nestane, že vám kněz neřekne, že Maharshi byl také součástí jeho duchovní cesty jako učitel. No a když jsem tam s těmi přáteli obcházel tu horu, tak tam byl opravdu veliký šutrák, rovný, jako hřiště, a tak jsme se tam sedli, chvilku jsme odpočívali, a já jsem tuším něco zakous, ne někoho, ale něco, a oni využili ten čas a cvičili. Byli to mladí kluci. Kdybyste viděli jejich sestavy, jejich ásány - bylo to něco fantastického. Opravdu musím říct, že patřili k těm nejlepším. A takoví obyčejní kluci to byli. A pak mi taky pomáhali, když jsem stoupal na Arunachalu, tak když viděli, že trochu začínám funět, tak mě takhle vzali za ruku a už to šlo líp. A nejlepší byl ten vlastní kněz z toho vrcholu - ten tam skákal v šestimetrových skocích z kamene na kámen v takovémhle svahu. No ale to je zase něco jiného. Čili ten jakoby životní styl, když se podívám třeba na vlast té jógy, na Indii, je jí prodchnut, patří to k samozřejmosti životního stylu v té duchovní části Indů a svým způsobem to i formuje jejich jakoby životní postoj, názor a svět. Je to vidět. Když jsou tu ti, kteří jsou řekněmež, jak bych to řekl, vyšší, velmi vysocí, vidíme, jak se vzdalují světu a nežijí tolik už zde, a žijí tam, za tím zrcadlem Alenky z říše divů. A tak i to tam potkáte, ale ne na každém rohu. Všichni pracují a jsou i běžně činní. Vzpomínám na svoji známou lékařku - ta byla lékařskou klasické západní medicíny, tedy medicíny založené na důkazech, a zároveň byla v nějaké třetí, čtvrté, možná páté generaci ájurvédským lékařem a také jogínem. No, tak jsme se pokoušeli s ní cvičit, ona předcvičovala - no, je to fuška, přátelé, vypadá to jako nic, ale ta sestava, to vám dá zabrat. A tak ten její jednotný, jednotící osobnostní profil byl mimo jiné také spojen s tou jógou i s tou medicínou i s tou ájurvédou. U nás jsme plni předsudků, nechápem, absolutně nechápem, máme jiný svět. Zvláštní, že ti Indové nám vlastně rozumí víc, než my jim. Je to nejduchovnější stát světa. Vidíme zde tu realitu v tichosti. Ale o tom někdy jindy. Evropan by komentoval, mluvil, oni ví - mnozí. A taky to není jenom černé, nebo bílé a jsou tam dobří a špatní a tak dále, to všechno k tomu patří, ale těch, kteří vědí, je tam neskonale více. A těch, kteří cvičí jógu, také. V různých stupních, a nepředhání se, každý dělá to, co je pro něj přirozené. Je to dobrý systém. Když jsme každé ráno vstávali, tak jsme proplachovali a pročišťovali svoje dutiny - to máte speciální konvičkou do nosu a pak třeba tou nití a jinak a cílem některých těch směrů bylo dosáhnout co nejvyšší čistoty těla bez jaksi dalších přídavných těch potvorstev, které v našich tělech jsou. Patřilo sem jídlo, které bylo vlastně lékem, patřilo sem všechno ostatní. Všechno bylo přírodní, přirozené. když se něco mělo dělat, tak se to v té džungli dělalo na místě, čerstvé. Roztloukaly se kořeny a míchaly se různé ingredience a bylo to "tady a teď" a věděli, co činí, a nemuseli o tom mluvit. Škola mého přítele, duchovního mistra, začíná ve třech letech. Od 3 let pracují. To je pro naše jogíny přeci jenom ještě nedosažitelná meta. No. A pak jde do toho Tibetu v té bederní roušce, je nahý a je tam mínus, mínus - a on tam žije, protože jeho ještě vyšší mistr ho poslal na zkušenou. O tom se Evropanovi nedá vůbec zdát. Duchovnost je v těchto případech již velmi reálně vnímatelná. Tady už nemusíte říkat - možná, snad. Když se přiblížíte k takovému duchovnímu (a je úplně jedno, v jakém ritu, v jakém náboženství a tak dále), tak je to opravdu vnímatelné. Je to zážitek. Někdy si o tom třeba budeme povídat. Ale to už je pryč. Teď přišel covid, tak jsme tady. A je to dobře. Tak a já budu - možná poslední, jestli nebude dlouhý.

DOTAZ: Dobrý den, pokud svoje osudy nevytváříme, pouze jimi procházíme, potom v mnoha osudech lidí musí dojít v osudu i k tomu, že každý člověk začíná jíst maso a potom po mnoha životech pochopí, že to byla chyba? Nebo žila někdy ve svých zrodech nějaká lidská bytost, která vůbec ve svých životech touto cestou nešla? ODPOVĚď TP: To je otázka. Protože ta podoba lidství je neobyčejně obtížná. Opustil svět zvířat, ale ještě ne úplně. Člověk je přesně to, co staroegyptští kněží stvořili u pyramid - je to Sfinga, je to napůl zvíře a napůl člověk. A to je přesný popis toho, nač se ptáte. Teoreticky by to mělo být možné. Možná, že to tak i je. Nesmíme soudit jenom podle své časové stopy, kterou vnímáme ve své historii, protože ta souvisí s námi, my jsme zrozeni tam, kam máme být zrozeni a do takových podmínek, které nám náleží. Dost možná, že existují cesty bytosti, které tuto dobu obejdou, nepotřebují ji, prostě je zbytečná. Vemte si, že v téhle chvíli býložravec, lidský tvor, který si pojídáním masa nesmírně škodí - hmotně i duchovně - to dotáhl tak daleko, že prakticky neexistuje jediný pokrm, v kterém by nepozřel mrtvolu jiných tvorů. Sedm dní v týdnu - minimálně jednou, dvakrát, třikrát. Neumí si představit, že by jeho potrava mohla být jiná. To je kuriózní stav, opravdu. A je zákonitý. Tvoří jej zase ti, kteří se zrodili do této doby, aby ji mohli prožít. Každý to nakonec prožije a pochopí. Je-li to pravdou, pak to masožravectví - za to bych nedal ani pětník - ono historicky nemá naději, ale v jistých dobách se úplně zvrhává. A kdybyste měli možnost, možná, se podívat víc jak 12 000 let dozadu, ještě o kousek, viděli byste kultury - já jsem zažil ještě Indii, kde se maso prakticky nejedlo. Byl to relikt velmi starý dob, protože Indové se ve své historii nedali téměř nikdy někým jaksi tyranizovat nebo kolonizovat. Přehnali se přes ně Britové, další, jiní a jiní, ale stále zůstala ta vnitřní podprahová moudrost tohoto národa. A tak až v poslední době, při posledních cestách, jsem začal vidět v každé vesnici krám s kuřaty. Do té doby to nebylo. Při prvních cestách to nebylo myslitelné, aby Indové veřejně popravovali zvířata. V těch horcích tam je navěšili na háky a prodávali potřebným. Až to skončí a nebude po tom poptávka, zmizí to zase. Do té doby, dokud to lidé budou chtít, tak budou vytvářet podmínky pro to, aby tyto věci byly možné. Tak to funguje, víte? Nemá smyslu něco jaksi odsuzovat nebo něco zakazovat, protože to nemá nejmenší význam. Musí to dojít do stavu, kdy to lidé svobodně odmítnou a bude to vyřešeno. A já budu zase "sibylovat:"Přátelé, v nějakém horizontu bude mastný krám výjimkou." A budou tu lidé, kteří maso budou jíst pořád, ale ve velmi omezeném množství, velmi omezeném. Stejně jako dnes je tady poměrně řekněme relativně málo vegetariánů (i když ve světě se to již velmi zmáhá - Česká republika není úplně jaksi normou - zvláště mezi mladými), tak přijde doba, kdy to opravdu nebude normální jíst maso, stejně jako nebude normální kouřit, anebo pít alkohol. Vždyť proč by to proboha člověk dělal? Má svůj krásný život a proč by si ho proboha zkracoval a přitahoval nemoci tím, že požívá jaksi jed alkohol, který je v podstatě neurotoxin, anebo používá stravu, která mu způsobuje zásadní zátěž jeho jater, ledvin, kloubů, srdce a nádorovou zátěž. Proč by to dělal, proboha? Ale to bude muset ten člověk pochopit. No takže nějak tak. A to je poslední povídání dnes a vy jezte si co chcete, s prominutím, protože já tady nejsem proto, abych vám jaksi říkal, co máte jíst. To tak není. A mimochodem vegetarián není ten, kdo nejí maso, ale ten, který to má zde a který to má tady - tedy potom jste vegetarián. Samotná absence masa ve stravě může být jenom pouhá móda. A to mnoho neznamená. Takže mějte krásný den, děkuji vám za pozornost, ať se vám krásně daří. A já tam ještě vždycky dělám rozloučení, si myslím, na těch nulkách. Takže je ten čas. S pomocí Boží, ať se nám všem dostane jen té největší ochrany, pokory, cesty. Neodsuzujme se navzájem, není to nutné, ctěme své názory. A jestli myslíte, že maso jíst musíte, je to váš názor a já vám to aktivně rozmlouvat nebudu. Budu klidně vedle vás sedět, vy si dáte řízek, já si dám smažák a budeme rádi, že jsme se najedli. Takže s pomocí Boží ještě rozloučení. Děkuji vám pěkně za pozornost. Hezký zbytek dne a ve 20:00 ještě připomínám bude obligátní společný duchovní obřad. Na shledanou.