Tak, vítám vás na přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně. To, co zazní, bude předložený názor - jak jinak. A vy sami si budete dělat vždycky vlastní, k čemuž použijete svůj rozum i cit, intuici, všechno ostatní. Tak, děkuji. A tenhleten přečtu.

DOTAZ: Chtěla bych se zeptat, co se děje s duší pejska po smrti? Ačkoliv tuším, ráda bych to slyšela od Vás pro uklidnění.

ODPOVĚĎ TP: No, to nevím, jestli jsem schopen Vás uklidnit. Ale vy tedy víte, co řeknu, a je to uklidňující. Tak to je fajn, protože asi ano. Není jediný důvod, aby různé části, které jsou si něčím příbuzné, se chovaly jinak. Je to stejné jako se všemi ostatními přírodními zákony. A tak je-li tu nějaká duše, je tu proces přerozování - tak to je vlastně úplně stejné. Rozdíl je v tom, jak ta jiskra, která je tím vlastním "já" a je obalená těmi zkušenostmi a vším tím, co doposud získala v tom vývoji, tak jak je mohutná, jak je velká. Tedy co ten pejsek třeba bude dělat na té druhé straně, jestli bude mít víc sloupů k očuchávání a očůrávání (což je ráj pro pejska) nebo něco jiného, no. A určitě i tady není důvod, aby ta vlastně podoba, která je jednotou vývoje... Čili každý je vlastně takový, jaká je jeho duchovní podstata (nebo duše). Obraz Doriana Graye, vzpomínáte? A to znamená, že když je někdo pejskem, no tak i na té druhé straně nebude asi vypadat jinak než pejsek, protože odchod na druhou stranu není zásluha. To znamená, že se z vás nestanou andělé, světelné bytosti. To můžete být, ale to budete muset být i předtím trochu, a pak možná zase o něco víc, to ano. Takže tak bych to asi shrnul. Pejsek bude pejskem, bude dál užívat svého světa, který bude trochu jiný než ten náš - stejně jako my lidé, když odcházíme. No a zdá se, že za nějaký čas byste se mohli potkat. Ale to záleží na tom velkém dárci toho osudu, jak to je. My v tom osudu zařazujeme čas svým vjemem. Ten osud je věčný a nekonečný. Poprosím.

DOTAZ: Mohu přijít na pohovor do 1. stupně?

ODPOVĚĎ TP: Ano, blíží se Říp.

DOTAZ: Jak nejlépe překonat ztrátu jistot (myšleno těch hlubokých)? Někdy se toho sejde moc, bolí to.

ODPOVĚĎ TP: Ztrátu jistot, čili nejistotu. To je někdy těžké. A nerad bych, aby to znělo jako výzva k fanatismu. Ale ono to tak opravdu je. Protože jediná cesta, jak se toho zbavit, je poznání, pochopení a přijetí a pochopení řádu v osudu, kdy nakonec se dobereme k tomu, že nic není náhodné a vše, co se stane, má smysl, i když se nám to nelíbí. A ten určitý nadhled spojený s pokorou může tady hodně pomoci. My jsme učeni a celý život nás vede k tomu, abysme se osvědčili, abysme něčeho dosáhli (čehokoliv, na tom nezáleží) a aby tedy to mělo nějaký výsledek. A ono těch výsledků je mnoho - ať už hmotných nebo nehmotných. Vídáme jedince, kteří jsou velmi úspěšní ve světě hmoty, a to nevylučuje i ducha. A vídáme i je nemálokdy, protože to není vidět - velmi úspěšné jedince, kteří získali na tom duchu. Než na to člověk přijde, tak to dost bolí, protože někdy to má příčinnou vazbu na učební osnovu, kterou jsme si vlastně vytvořili. A ne Bůh, ale my určujeme (když to řeknu jinak) svými rozhodnutími to, co Bůh nám dá. On to tak musí udělat, protože je to řád toho stvoření. A tak když jsi agresor, ničitel, tak jednou pochopíš, že to není cesta. Neviděl jsem ještě představu, že by Bůh vstoupil mezi lid a začal ho vraždit jen tak pro svoji potěchu nebo jinak. Přesto někdy je vidět Boží hněv, je vidět někdy velké změny, průlomy. Tak když se podíváme třeba do některých nám blízkých zápisů (třeba Bible), tak vidíme tu Sodomu a Gomoru. A to je taky možný příklad toho, o čem mluvím. Mimochodem, v jednom zdroji se tvrdí, že byla nalezena a jsou tam vidět ty zbytky neshořelých koulí, které padaly z nebe, a tak dále. Takže je to zase jako vždycky hodně pestré. My se toho dotkneme z nějakého pohledu. A ta jistota spočívá v moudrosti. Jste příliš slabí na to, abyste mohli být zdrojem své skutečné pevnosti. A v tom je ten problém. Až budete silní, tak se budete dívat do pekla a nehne to s vámi, protože budete silní. A v té době už byste nemuseli mít tolik stesků a pochyb, protože vy to prostě ustojíte, ať se děje, co děje - stejně jako generace před vámi mnohých. Tak děkuji. PANÍ LUCIE: Teď je tu delší příběh krásně napsaný a zajímá tazatele názor na tenhle příběh, případně rada. Tak já ho začnu číst a kdyžtak mě zastavte, když bude potřeba.

DOTAZ: Dva roky jsem se intenzivně staral 24 hodin denně o manželku, která trpěla těžkou formou artritidy. Během 12 let jí záněty kloubů napadaly skoro celé tělo včetně čelistních kloubů. Aby toho nebylo málo, utrpěla doma v roce 2021 vážný úraz - zlomeninu stehenní kosti těsně nad revmatickým kolenem. Po operaci a zhojení byl nový problém - na prvních schodech intenzivní bolest pravé kyčle. Dále byla již jen jeden a půl roku pouze v sedě. Po této době se přidaly čím dál tím větší a úpornější nekončící bolesti v zádech. Manželka cítila, že se s tím nesmí zůstat ležet. Proto s tím seděla se sebezapřením půl roku, ale nakonec osud byl silnější a donutil ji ulehnout. Musela ležet na zádech s pokrčenou ležící pravou nohou celý rok a půl bez hnutí zad. Bolesti jí nedovolovaly nic jiného, než hýbat s rukama a levou nohou. Kromě osteoporózy a anémie propukla svalová atrofie. Během všech těch potíží jsme si uvědomovali, že se jedná o naši těžkou karmu, velký hřích vůči Tvůrčímu dílu. Věděli jsme, že věda nezná příčinu revmatismu, tudíž k léčbě byly pouze větší dávky glukokortikoidů, ale dva roky v kuse. Manželka si během sezení udělala výpisky z filosofie JZ. Během toho dlouhého ležení se jí výpisky hodily a intenzivně se zabývala duchovními zákony. A zároveň si byla vědoma toho, že v takovémto zdravotním stavu je zcela závislá na Boží vůli. Zabývala se smyslem života, rytmem vesmíru a rytmem v celém životě. To utrpení ji vedlo k úvahám o kladné složce v člověku, o správné úloze muže a ženy v normálním životě obyčejného člověka. Také co je to vůle Boží a vůle lidská. Následně její úvahy vedly k zamyšlení se nad osobními vlastnostmi a principy činů, které ji uvrhly do takovéhoto osudu. Při tom bolestivém ležení se jí hlava nezastavila. Celou tu dobu ji filosofie JZ držela v dobrém konstruktivním rozpoložení psychiky. Došla k samotnému jádru problému, a to, že za vším je velká pýcha člověka. Následně velká nepokora vůči Podstatě a jejím zákonům. V člověku je zapotřebí pěstovat tři vlastnosti - pokoru, skromnost, trpělivost. Pozoroval jsem, že to vše šlo velice silně do nitra bytosti. Všemu udělal konec jakýsi zánět průdušek. Hlava se zatemnila, po 14 dnů se zhoršoval kašel, bolestivá záda. A poté v průběhu tří nocí za sebou ji trápili noční děsy. Během dne psychicky i fyzicky začala silově pohasínat. Čtvrtou noc bez bolestí, bez kašle ve spánku zemřela na srdeční infarkt. Osud zajistil, že jsem u všeho byl přítomen a vše jsem spoluprožíval. Sáhli jsme si doslova na absolutní dno včetně toho, že nám šlo o hmotnou existenci. Byla nám ukázána pravda, v jaké se nacházíme společnosti. Společnost má pouze masku sociálna, ale za vším člověk najde pouze chladný egoismus. V tuto chvíli zažívám velký prudký kontrast, jsem z toho až vyděšen. Zůstal mi stesk po milované bytosti. Vím, že díky pevnému osudu je teď v té druhé lehčí části specifického života a že jí pomohl vymanit se z utrpení ve hmotě, což jí upřímně přeji. Osud moji psychiku nastavil na pomáhání blízké bytosti a teď mi připadá dost málo, starat se jen o svoje hmotné zabezpečení. Den za dnem se pokouším pozorovat, kam bude Boží vůle směřovat mé další kroky. Nyní má snaha směřuje k poučení se z uplynulých dějů a vybrat to pozitivní. Dosti dobře si uvědomuji, kam vede zneužití duchovních sil pro osobní prospěch a nepoužití pro dobro všech a všeho. Dále vím a cítím, jaký je to Boží dar, když je v partnerském vztahu žena duchovně založena, má snahu pochopit duchovní zákony a jít životem jako kladná složka. Muž by se měl v takovém případě smažit být oporou, podpořit snahu, spolupracovat a tvořit partnerskou jednotu. Cílem by měla být kladná buňka rodiny v Tvůrčím díle. A teď tady je prosba o Váš názor, případně radu.

ODPOVĚĎ TP: Děkuji. Tak tady jsme slyšeli příběh, který je trochu vlastně související s tím předchozím, co jsme si povídali. A jestli ho dobře chápu, tak to není příběh někoho, kdo povrchně přijme nějaké myšlenky (třeba Zezulkovy nebo jiné) a těmi se snaží nahradit tu zející vlastně černou díru toho osudu, ale spíše jinak. Čili můžeme to chápat (a já to tak chápu) jako zpověď toho, jak pracuje osud, je-li úspěšný také, jak nás dokáže měnit a jak je naplněno toho účelu. Nevím, jestli ten stav byl karmický přímo, nebo jenom z části. Je pravdou, že v těchto případech ještě naše hmotné poznání vlastně nezná a neví. Revmatoidní stavy jsou popisovány ve svých následcích vnějších. Ty jsou také řešeny. Čili jsou to záněty, bolestivé záněty, viďte, změny tkáně, a tak dále. A to ale není příčina, to je následek. A proto jsou s tím takové problémy. Tedy zkouší se samozřejmě celá řada postupů, léků - od třeba nějakých těch antizánětlivých léků, až třeba po léky na bázi zlata nebo jinak (v minulosti) a jinak. A v některých případech, protože tento je velmi extrémní, velmi, je ten postup neúčinný. Tady vidíte, jak to může být, když to je. A tak si važte svého bolavého kolena, že je to jenom koleno a že ještě chodíte. Protože tady ta zpráva byla velmi, velmi, velmi silná. Je v takových chvílích výjimečné neslyšet stesk a vlastně i vzdor vůči Bohu a vůči řádu, a spíše tedy z toho utrpení vznikající pochopení. Je to velmi vzácné, velmi. Většinou zrozenci když vykonají nějakou tedy ne zcela rovnovážnou věc a pak přichází další život a ten je tísní, tak si velmi často stěžují, a tak dále. Přichází další kolo, protože nevidí příliš ty zdroje toho svého utrpení, nedokáží je rozpoznat, a tedy se k nim postavit. A přichází další kolo, další život, další, často mnoho někdy. A je to zdánlivě nekonečný kruh, který ale jednou bývá přerušen. A pokud bych mohl doufat, tak v tomto případě je to i ukázka toho přerušení. V některých případech nelze očekávat v tom příběhu zcela dobré obraty a zprávy. Jsou nemocní, kteří opravdu nemohou dostat pomoc (a to ani medicíny, ani někoho jiného) a celý příběh se musí prožít až do konce. /Ještě jednu prosbu bych měl pro Zdeňka. Kdepak je Zdeněk? V kanceláři, aha, tak to ne. Jenom upravit mikrofon, sykavky jsou příliš ostré. Ale to nechme, to teď nebudeme řešit, jenom je to nepříjemné./ Takže tady jsou ty velké životní školy. Říkat něco ve smyslu "to máš za to" nebo "to sis zasloužil" by byla demagogie a negace, nemá to tento cíl a smysl. A tím konečným cílem je láska - tedy pochopení z lásky, přijetí, a tak dále. To, co člověk v životě řeší nebo co přichází, může být často z jeho rozhodnutí. Ale patří sem taky určitá zdrženlivost. A člověk opravdu (jak píšete) má také trochu pozorovat ten osud, děj, vnímat ho a čekat také na impulsy, které přijdou. Protože někdy, pokud je to vlastní rozhodnutí, tak... Samozřejmě my jsme v nějaké situaci, máme nějaký stupeň poznání, moudrosti. A cílem je, aby ta moudrost se zvýšila. A mnohdy jsme odkázáni také na tu vyšší moudrost, která nás vede. Takže ano, souhlasím se vším, co bylo napsáno. Je dobré slyšet, že jste se osvědčil, že jste situaci nakonec zvládl. A je to velký vklad do budoucího trvání. Vždy jsme v životě zkoušeni, vždy přichází jakoby určité shrnutí. Anebo také zkouška v dobrém, kdy vás postaví někam na tu úroveň toho, který někde něčemu slouží, a čeká se, jak se zachováte. Tak ať Vám to vydrží. DOTAZ Z PUBLIKA: Jak se dostat k jádru problémů s artritidou a neztrácet čas se západní medicínou?

ODPOVĚĎ TP: Přece všechno, co může pomáhat, je potřebné. A když v tom stavu, který je velmi bolestivý a nepříjemný, velmi (dochází k pozánětlivým reakcím, které zasahují hybnost), tak všechno to, co zde uleví, tomu se říká paliativní léčba. To znamená léčba, která neléčí, ale ulevuje, maximálně zbržďuje průběh. A bude jistě ještě dlouho trvat (a byl bych rád, kdyby to tak nebylo), kdy naše západní medicína opět postoupí v pochopení těch dějů, které se odehrávají v těch tkáních, kloubech a podobně. Je tam jistě možno hledat něco v objektivních nálezech. Dalo by se hodně zjistit, kdyby se zcela objektivně začaly pozorovat jaksi děje, které doprovázejí tuto nemoc. Všechny náležitosti jako je životní režim, jako jsou genetické zátěže, jako jsou..., prostě kde co. A tím by možná ta nemoc se trošičku více odhalila. Samozřejmě naléhavost stavu, který pacient má (to znamená třeba oteklý kloub, prudké bolesti, nemožnost se pohybovat), vede přirozeně ke snaze tento stav zvrátit. A fokusem se stane ten vlastní projev. Jsou tam možnosti samozřejmě analýzy - krevní testy, ostatní testy, které hledají příčinu, změny. Samozřejmě, že při těch zánětech najdete změnu v krevním obraze, a tak dále. Ale to nestačí, chtělo by to ještě víc - a na to se čeká. Takže to je všechno.

DOTAZ: Teď je tady zdravotní dotaz, prosba o radu. Otec jde na vyříznutí znamének na zádech. Doporučoval byste nejdříve léčbu a potom až vyříznutí, nebo z důvodu možného rozsevu spíše hned vyříznout? Je tady poznámka, že dodržuje antikancerogenní dietu.

ODPOVĚĎ TP: Případ od případu, záleží, v jakém stavu se ten jeho případ nachází. Doufejme - a pravděpodobně to je prevence a není tam rozvoj tedy melanomu. Ale bylo by dobré, kdyby třeba se ta tkáň... A to bude v budoucnosti, to dnes ještě nehrozí. Bude jednou doba, kdy lidí jako jsem já bude přiměřený počet a budou součástí běžného zdravotního systému. A tam to bude vypadat tak, že ten dermatolog odešle na přípravu na tu operaci pro zmenšení rizika toho maligního zvratu. No a pak hned vzápětí přijde ta operace. Nemusí to být ani dlouhá doba. A jde o to, aby se snížilo riziko, tedy kdyby náhodou to bylo už v rozvoji. Samozřejmě, že to může mít celou škálu dalších možností včetně pozdějších rozsevů. A to už je potom zase jiná odpověď. Děkuji.

DOTAZ: Tak teď je tady další popis a na závěr několik dotazů. Narodí-li se člověk s porušeným plazmatickým obalem (aurou), má potom zákonitě v osudu problémy. Zaprvé - od narození jsou osudové děje zatíženy karmicky, zadruhé - jsou problémy s vyrovnáváním záporných...

ODPOVĚĎ TP: Teď Vás zarazím, protože to je dost problémů, vnořených do sebe. Jedna věc je tedy karma, pokud má za následek změnu tělesného ústrojí, protože to jednak souvisí samozřejmě s tou duchovní částí, ale hlavně také s tou hmotnou - tak pak je tam souvislost. A škoda že nespecifikujete, jaký typ poškození jedince při porodu (tedy toho aurického spektra) máte na mysli. Ale pojďme dál. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Za druhé - jsou problémy s vyrovnáváním záporných vlivů, které víceméně pronikají obalem do tělesného systému. Velké potíže způsobují tyto silné vlivy. A teď jsou tady rozděleny na anorganické a organické a zase jsou tady výčty. (TP: Tak mi je ještě přečtěte.) Tak ty anorganické - je tady silné elektromagnetické vyzařování. Příklad - pohyb pod vysokonapěťovým vedením, v přírodě bouřky, pobyt v blízkosti počítače, mobilního telefonu, nepříjemné pocity až strach z magnetické rezonance, obtížné vizuální projevy v rentgenovém záření.

ODPOVĚĎ TP: To všechno, co zmiňujete, jistě má svůj vliv, ale může to přecházet až do lehkých stavů fobie z těchto věcí. My žijeme, co žijeme, a nemáme často na výběr. Těžko si můžeme zasahovat do toho, jestli na nás září tady základnová stanice telefonie nebo jiné vlivy, a musíme v tom žít. Je otázkou také, jaká je citlivost, protože skutečně jsou jedinci, kteří jsou velmi citliví na například elektromagnetická pole, registrují je. A na druhou stranu stoupá jakoby necitelnost k těmto vlivům. I když ne vždy necitelnost k projevům, ale necitelnost jaksi k tomu zjišťování, protože jsme všichni už po léta (posledních 10, 20, 30, 40, a tak dále) vystaveni těmto polím. A tak třeba krásný příběh byl zpočátku, když přišly počítače a přišly ty 64bitové sběrnice a další, tak u nepatrného množství lidí se objevily náhle potíže. A to právě v souvislosti s tou klimencí nebo s tím elektrosmogem. Ale pojďme dál. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Pak teda zadruhé jsou ty organické vlivy. Tady tazatel řadí například záporně ne cílené i necílené myšlení člověka, vyzářený záporný vliv velké skupiny lidí nebo jiných bytostí - to jest jatka, nemocnice, obchodní centra, hromadná doprava.

ODPOVĚĎ TP: Tak a já Vás přeruším, protože už vím, kam to směřuje. Takže zase - je třeba oddělit jaksi drtivý dopad těchto věcí, a naši připravenost toto přijímat. Protože jestliže budeme po té psychické stránce se k tomu ladit, to znamená budeme to přes určitou míru jaksi příliš registrovat a zesilovat ve svém uvažování, pak se k tomu samozřejmě dostaví jiný stav, než když to budeme přijímat, registrovat, s láskou pokračovat v tom vnímání světa, i když je to hrozné, jistě, velmi hrozné. Ale nikdy to nemůže nás nutit někdo schvalovat, to by bylo také velmi nepěkné. Zaplať Bůh pominula doba, kdy my vegetariáni jsme byli označováni za duševně nemocné. Teď jsme označováni jenom za divné, to už je lepší o stupínek. A to "nezabiješ" je významné. Ale je to i v přeneseném slova smyslu - tedy jde o negativní myšlenkové pochody, procesy, které jsou v některých dobách silnější, vliv doby může být silný. Ale jedním z úkolů vašich je, se tomu dokázat pasivně bránit. To znamená, udržovat si také trochu té radosti a vědomí výjimečnosti, toho, že jste. Udržovat si vědomí velikosti toho základu, z kterého jsme všichni vzešli (pokud to uznáte, samozřejmě). A nemá to být náhrada, jakési šidítko. Musí to být reálné, prostě nemůže to být únik prostý. Často třeba těm, kteří věří v reinkarnace, se předesílá, že je to vlastně únik před realitou, že žijeme jenom jednou a že pak už nic nebude - a tak teď a žít a užít si a podobně. Ale on to únik není. Jestliže něco existuje, tak se pokouším to pochopit, poznat, zdůvodnit (lze-li to, alespoň z části) a udělat si názor. No a tady je to vlastně podobné. Ten svět na vás doléhá krásnými věcmi i nekrásnými věcmi a je na vás, jak se k nim postavíte. Když začnete rezonovat (často je tam egoismus), tedy vychází z toho potom strach z řekněme nebytí, strach z poškození vlastního a z toho, co bude. No tak ten tam má být jen tak, aby vás to nutilo udělat všechno pro to, aby to bylo v pořádku, abyste se mohli zítra najíst a mohli jste bydlet a podobně. Ale jakmile to začne stoupat do vyšších obrátek, tak už je to čistě negativní oblast, kdy ten démon, to zlo se pokouší... Protože strach je nejlepší k ovládání lidí. A to nejenom v oblasti duchovní, ale jak jste si jistě všimli, tak ve všech oblastech. Strach je základní nástroj, jak s vámi lze manipulovat. Protože strach se dotýká vás osobně, to je u vás, ve vás, je to v té hloubce toho jáství. A to potom vede k nepěkným důsledkům. Ale pojďme dál. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Je možné, aby se takovémuto člověku mohlo dít to, že by se mu ty nedobré vlivy v uvozovkách "zachytávaly" v tělesném silovém systému, v něm setrvávaly a po určité době se v organismu zhmotňovaly? Jako kdyby ten organismus si tu zátěž chtěl nouzově vyloučit nebo alespoň někam uložit?

ODPOVĚĎ TP: Chápu, že pravděpodobně píšete svůj příběh, že je to o Vás, i když mluvíte o někom jiném. Alespoň tak chápu tuto repliku. Ano, jistě. Ale co to zkusit znovu a ještě jinak. Co opustit ta naučená schémata, ty řeky, po kterých doposud ta mysl šla, a zkusit trochu méně takto rezonovat. Podívejte, jestli máte zátěž (jako my všichni), tak ji prostě máte, s tím nic nenaděláte. Ale je důležité, jak s tou zátěží naložíme. Jsou věci, které přicházejí tak, že nemáte šanci se rozhodnout. To je prostě ráz na ráz, tomu se říká karma. Je to rychlé, je to zcela bez řekněmež možnosti příliš velké už v tom ději reagovat (nebo jen minimální reakce). A teďka to přichází ráz na ráz a vy naplno prožíváte svým emočním systémem nějaký děj, který na vás dopadá. Typickým příkladem je třeba náhlý odchod někoho blízkého nebo..., a tak dále, náhlé onemocnění či nějaké jiné zvraty a převraty. No a tam už toho mnoho jaksi v té chvíli do toho procesu výuky nezasunete. Pak jsou věci, které pozorujete z větší dálky, jako třeba tady. A protože nepopisujete náhlé zvraty, úplné, popisujete stavy, které zde jsou. A podívejte, když se podíváme na to, co zmiňujete, třeba vlivy, píšete, že se zhmotňují. No tak vlastně existuje tady něco jako společenské celkové vědomí (nebo někdy nevědomí, jak to kdo nazve), které znamená, že jsou zde sdílena taková jaksi myšlenková jádra, emoční jádra a že čím více jedinců třeba takto jedná, tím větší i zároveň snaha je, další zatím nezasažené do tohoto pole zařadit. Jedním z projevů je třeba ta davová psychóza a další. My komunikujeme (přestože naše současné stavy vědeckého poznání nejsou v tomto vůbec rozvinuté), tak my komunikujeme vlastně i neverbálně, komunikujeme všichni navzájem. A to nejenom jedinec proti jedinci, ale širší celky až do tedy té celozemské úrovně, kdy řekněmež nějaký druh (v tomto případě člověk) sdílí určité řekněmež informace (tedy zase - myšlenkové, emocionální, jiné). No a my každý máme nějakou odolnost. Stejně jako někdo z vás, když se vycáchá v ledové vodě, tak mu to nic neudělá, a druhého ofoukne větříček a už má tu rýmičku nebo chřipičku. Tak to platí i pro duchovní oblasti a i ony se vlastně mohou nějakým způsobem zesilovat a upevňovat. Když půjde o ty rýmičky, tak z vás může být "Bába z ledu" a budete se otužovat a dělat jiné věci, pokud toho budete schopni. No a v té oblasti duchovní je to stejné. I tady zase nemusíte skákat do ledové vody, to s tím nic neudělá, to je hmota, ale můžete pracovat na zesílení svého jádra, svého bytostného jádra. Takže naopak zase - čím víc budete ty vlivy přijímat, čím víc se jim budete věnovat, čím víc budete zejména v negaci (protože tím přidáte negaci k negaci), tak tím více budete je vnímat a ony se budou k vám ladit. Není to o necitelnosti nebo o zatlačování, to ne. Ony budou, ony se nezmění. Jen je otázka, kolik z toho přejde - z toho "ne já" do toho "já". Lidé duchovní zpravidla jsou velmi silní. A čím výše stojí v tom rozvoji toho bytostného vědomí, tím více jsou i tomuto odolní. Neplatí to ale absolutně, je to jen o poměru. Čili na jedné straně bude ten, který podléhá a hroutí se, a na druhé straně bude ten, který sice vnímá, registruje, ale zas až tolik to s ním nepohne. On to ví, on to vnímá, je mu třeba i špatně, ale není to o tom, že prostě to začne v uvozovkách "vzývat". Nevím, jestli mi rozumíte, co rozumím tím vzýváním té věci. Takže je to úkol jako každý jiný. Vy se musíte učit žít za sucha i za mokra, za bouřky i kdekoliv jinde. A musíte (doslova musíte, to není o dobrovolnosti) nakonec těmi životními drahami a cestami ten svůj diadém vybrousit. Když se setkáte s někým opravdu duchovně vyspělým, tak je to snáze k pochopení. Vada je v tom, že těch opravdu duchovně vyspělých, kteří tady nežvatlají o sobě a o svých věcech, a tak dále, a z toho svého úhlu pohledu, tady odsud, ale mají trošku už ten vjem rozšířený (nějaký duchovní mistr nebo jinak) - no tak tam potom by to šlo, ale tady jich je hodně málo, tak... Je to tak, protože doba nepřeje těmto věcem. Ne že by cíleně, ale prostě je to konec Kalijugy. A tato doba přináší určitý typ zrozenců, kteří mají určité typy, jaksi určité programy. No a z toho potom plyne i to všechno, co se vám nelíbí, jak lidé splývají se zlem a podporují zlo často a bezmyšlenkovitě následují často ne úplně dobré myšlenkové fokusy. No, takže pojďme dál, ještě je to dlouhé, já to vidím. POKRAČOVÁNÍ DOZAZU: Myslím, že toto vlivové zatížení se musí zákonitě analogicky projevovat na všech třech úrovních organismu. A teď je zaprvé - silově. Myslím, že to asi musí dělat jakýsi chaos, nerovnováhu.

ODPOVĚĎ TP: Vidíte, a teď už bych to docela neoprávněně ukončil, protože prostě je, to co je znovu. A na vás je, abyste to vyřešili. Všechno to, co píšete dál, je pravda. Ale není to zdůvodnění toho, aby to tak bylo, ale je to popis toho, co je. Tak se snažte s tím něco dělat. Jste člověk (homo), který už má vývojovou zkušenost a který má i nástroje. Učte se taky z postojů jiných, kteří žili v stejně špatné době jako vy, někdy ještě horší, a přesto část z nich se jakoby zachovala přirozeně, normálně. A velká část naopak, no. Čili učme se a hledejme, to je jediná rada. Čili měňte sebe. Není to ani o tom, jakým zázračným kejklem jaksi vyrušit vliv na vaši duši, že uděláte nějaké prostě třeba takhle, ale je to o tom, že budete změněni. Čili měňte svoji podstatu duševní, vyspívejte, a pak budete tomu Bohu a těm otázkám blíž. Počkejte, teď ještě slyším - říkáte změnit, ale jak? To je vlastně vágní. Teď to slyším, někoho to tady z vás napadá. No, takže podívejte, změna je stav, který je jiný než předchozí stav. Mluvíme tedy o našem základu, o duši, o vědomí. Může být fokusováno směrem k sobě (čili k tomu svému "já"), může být fokusováno i šířeji, může tedy více vnímat i celek. Když budete mít typického egoistu, tak ten bude vidět, vnímat jenom sebe a svoje potřeby. Dokonce až tak, že se nebude schopen zamyslet nad tím, co způsobí naplněním svých potřeb, protože to, co není "já", ho vlastně nezajímá. No, to je opak lásky. Takže (to je otřepané slovo) učte se lásce, která není osobní. Učte se pokoře před zázrakem stvoření a všeho, co je kolem vás. To je to vyspívání, víte? A to poznáte podle ne tolik rétoriky, ale podle činů. Protože filosofie není věda, která se učí, ale žije. Člověk má sklon dělal zkratky, takové šuplíčky. A bohužel to potom dopadá, jak dopadá. Ale i to patří k životu, musí se to projít. No ale zase jiný to může vyslovit - tak třeba jako já. Pojďme dál.

DOTAZ: Tak teď je tady stručný výtah z celostránkového rozhovoru, asi tedy z Nového Prostoru (TP: To děkuji.), 31. 10. 2024. A je tady citát nestora československé a české gynekologie a porodnictví profesora Antonína Doležala: "Mladí lidé přestali přivádět děti na svět v optimálním věku - tedy do 30 let. Pak už se rodí obtížněji a zejména méně. Problémy jsou i s otěhotněním." Připomíná zkušený lékař. V jiných světadílech či kulturních okruzích je tomu jinak. Tam se rodí tolik dětí, že se musí porodnost regulovat. A teď citát pokračuje: "Chtějí jednou tady mít převažující muslimskou populaci s mnoha dětmi? Tak ji asi budou mít." Obává se profesor Doležal a poukazuje na známý fakt, že muslimské ženy rodí násobně více dětí než naše ženy. Tím se zadělává na těžké časy státu. A profesor pokračuje: "Že to vláda neřeší, ukazuje na její neschopnost. Časté mateřství si zaslouží podporu státu." Míní.

ODPOVĚĎ TP: Ono v podstatě nejde o to muslimství nebo nemuslimství, ale o způsob lidství. Čili o agresivitu mezi jednotlivými systémy - jakýmikoliv, náboženskými nebo jakými jinými. A svým způsobem dosavadní historie byla vytvářena na rodovém principu. To znamená, že ať už to byli lovci, sběrači nebo jiní potentáti, tak vlastně ten systém byl založen na té rodině, která se podporovala. A je založen vlastně i do velké míry dodnes. Čili ta rodina se podporuje, občas některé rodiny se ještě stále scházejí, a tak dále. Někdy až v nadbytečných množstvích - to je třeba 30 lidí nebo více, takové rozvinuté rodiny, i když už dnes není tolik dětí, jako bývalo. Takže je to vlastně nějaká vlastnost, rodová vlastnost. A kam se podíváte, tak všude jsou zobrazovány (ať je to americký film nebo nějaký jiný) ty souvislosti těch rodů, které jsou na té oslavě, večeři nebo jinak. Logicky stejně to má ale i ta muslimská část, která je rovněž lidská. Ale i ona vlastně směřuje k tomu rodovému principu - čili jsme si něčím spojenější, jsme si příbuzní. /Tak, děkuji./ Jsme si něčím příbuzní. A potíž nastává, když vlastně dochází k poruchám, protože ten řekněmež stát nebo místo, kde lidé žijí v těch svazcích doposud řekněmež vyváženě a šťastně, je podroben nějakým poruchám. Začínají tam boje a začíná chudoba nebo něco jiného a to potom vede ke snaze se přesouvat. A ty rodiny často hledají nějakou dobu vlastně tu asimilaci, která není vždycky snadná. A zvlášť, pokud by se jednalo o jaksi představy vymezující se velmi silně - tak to jsou potom ty násilné činy, a tak dále. Lidská společnost je založena na boji a soutěži, všimli jste si, viďte, všichni. Ano. A vlastně tyto principy naleznete všude. A tak se lidé bojí, že kdyby byla porodnost menší někde, tak ti ostatní je vlastně zničí vojensky nebo jinak. A tenhle strach vlastně vyvěrá z toho nepořádku v tom uspořádání vlastně naší lidské společnosti. Jedno můžu říct. Nechci si hrát na Sibylu nebo na Nostradama, ale přátelé, tohle skončí a poměrně v horizontu dějinném blízko. Nebudou to samozřejmě dny, nebudou to roky, ale přesto to skončí. My směřujeme k určitému dovršení určité etapy civilizační. A ta etapa bude postupně pokračovat do další a to, co tady právě popisujeme, bude postupně opuštěno. Aby mohla být rovnováha, musí být lidé k sobě vlastně lidmi. Musí se vnímat, chápat, pomáhat si. Je jedno, jestli máte černou nebo fialovou pleť, ale je důležité, aby vás bylo tolik, kolik může být v daném území. Jinak vzniká soutěž, a to často bojová soutěž. Když máte nějaké místo, kde se uživí 50 lidí, a najednou jich tam máte 100, tak už máme problém. To je ten slavný pokus, který provedli na jedné z universit. Vytvořili hnízdiště - veliké hnízdiště s mnoha ďourkama a s dostatkem potravin, no pravý ráj. A dali tam myši. No a ty myšičky v první chvíli experimentu spolu kooperovaly, nenapadaly se, bylo všechno v pořádku. A pak překročily určitý práh. A jak přibývalo těch jaksi obyvatel a ubývalo relativně toho prostoru (on byl stejný, ale bylo jich moc), tak začalo docházet vlastně k těm teritoriálním útokům, až nakonec k vážným tedy napadením. Přesně tak se chová lidská společnost samozřejmě - logicky. Takže to, co se zde v budoucnosti bude dít, bude vědomá, inteligentní a lidská úprava těch podmínek pro lidský rod. Ale nejenom pro něj, i pro celý svět. V téhle chvíli máme tak o 6 miliard lidí na Zemi víc, než tato Zem unese (zhruba). Ona je tak na dvě až tři miliardy postavena, aby ještě zbyl prostor pro všechny, kteří jsou nutným předpokladem, abysme mohli žít - tedy celý zbytek přírody (život ať už herbální nebo faunální). No, k tomuto logicky zcela zákonitě dovede ne proto, že by to někdo řekl nebo že by to chtěl, ale je to přírodní zákon. Z dlaně chlup nevytrhneš, takže tak to je. A tyto problémy tedy i v tom učení se lásce... Protože jste-li schopni již základní lásky, tak je úplně jedno, odkud jste, a je úplně jedno, kdo jste, ale vnímáte každého člověka a každého tvora, každou rostlinu. A to je základ. Jakmile si vytvoříte ideologie nadřazenosti, výjimečnosti nebo čehokoliv jiného, tak v tom okamžiku máme zaděláno na průšvih, no. A to včetně ideologií svých potřeb materiálních, zdrojových nebo jiných. No tak teď se to ještě chvilku bude převalovat. Pojďme dál.

DOTAZ: Už v novém roce se těším na Říp (asi nejen já). Jaký měl k němu vztah JZ? Byli jste tam někdy spolu?

ODPOVĚĎ TP: Ne, nebyli jsme tam nikdy spolu. A samozřejmě, že jej vnímal jako určitý symbol tohoto území. A on je to symbol mnohovrstevnatý. Nejenom jaksi z období toho obrození, a tak dále, kdy přišly všechny ty řekněmež víc zdůrazněné mýty, ale on je pozoruhodný po mnoha jiných vlastně otázkách. Ta pánev česká, která tady je, je opravdu výjimečná. Někteří geologové soudí, že vznikla pádem velkého meteoritu, který ji vlastně vyhloubil. Měli jsme tu moře, viďte, a Říp z něj vyčuhoval jako ostrov. No, a tak dále, a tak dále. Je to i po jiné stránce geologie významné místo, které se chová jako jiná významná duchovně silová místa světa, ať už jsou to některá místa v Americe, v oceánu, v Indii a další místa v Evropě. Říp je něco jako srdce tohoto kontinentu. Děkuji.

DOTAZ: Jak je to s realitou, časem a rozměrem u filosofie JZ?

ODPOVĚĎ TP: No, máme na to čtyři minuty, dobrý, tak... Všichni velcí filosofové a duchovní filosofové, kteří šli poctivě cestou poznání bez ohledu na vlastní lidštinu, nakonec docházejí k poznání, že náš svět (tak, jak ho vnímáme) není vůbec takový, ani náš čas. Nehledě na důkazy, které se nacházejí v zdánlivých poruchách plynutí času i rozměru. Ať už jsou to přeskoky v čase, ať už jsou to přeskoky v rozměru, kdy se někteří jedinci (každé století se to děje) octnou náhle třeba stovky kilometrů jinde nebo v jiném čase a podobně, nám ukazují, že není něco v pořádku v tom našem dosavadním lidském přístupu k času a prostoru. Poslední léta, kdy vyspělá fyzika začíná poznávat podivné zákonitosti, které doposud nebyly vůbec možné... Za mého mládí kdyby někdo některé z těchto teorií vyslovil, skončil by v Bohnicích, rozumíte. No, možná, no i ten Einstein byl nepřijat velmi svými současnými kolegy fyziky - a to velmi, pozor. To jako ne, že by všichni plesali, že Einstein tady vyslovil relativitu. No a je mnoho důvodů, jak k tomu přistoupit, ponecháme to na nějaké příští přednášky, řeknu výsledek. Čas má jinou strukturu - a sice bezčasovou. Čas ve skutečnosti není. Je to vaše zapojení do tohoto útvaru, které mu dává postupnost v čase, vnímání. A přesto, že vaše smyslové vjemy vám jasně dokazují, že tedy ta realita je taková, jaká je, tak je to opravdu svým způsobem jen forma vjemu určitého stupně vývoje života. S rozměrem je to stejné - tedy nekonečno je všude, blíž než myslíte. A jednou ve vyšších stupních rozvoje budete schopni překonávat čas i rozměr, ale to nebude hlavní smysl. Dnešní člověk je tak trochu jaksi očekávající toho cestování, viďte, za hranice všedních dnů a s tou cestovní kanceláří, a tak dále. Ale je to ještě o něčem jiném. Ta cesta, která vás čeká, vede za hranici vašeho současného fokusu lidství, protože vidíte z té reality jenom nepatrnou částečku. A vy tím postupem duchovním vlastně tu svoji bytost vedete zpět k tomu tvůrci. A ten tvůrce nemůže být omezen časem, prostorem ani bytostnou formou, protože bytost je omezení. Když máte své "já", které je vše kdykoliv a jaksi kdekoliv, tak už nemůžete mluvit o oddělené části. Protože aby byla bytost, tak musí být "já", a "ne já" - čili to, co jsem já, a to, co nejsem já. Tím se definujete jako oddělená jednotka. Když se vám ale stane to, že vaše "já" nakonec se rozšíří na vše (ve všech smyslech), no tak to má zásadní důsledky pro vaši existenci. A z tohoto útvaru jsme vznikli. Tedy není to fousatej pán, to je jinak. A on se rozdělil ten prazáklad. A pak prošel všemi těmi procesy toho dělení, tříbení, vývoje, postupnosti. A pak přišly vzniky životů v době chladnutí vesmíru tohoto typu. A pak přichází zase další a další vývoj, rozšiřování, až na konci se stanete opět vším a vstoupíte do svého původu. No a cyklus bude hotov. Je to jako výdech a nádech - jeden cyklus. Akorát, že trvá nevyslovitelnou dobu. No a teď si vemte ty vesmíry, kterých je nekonečně a každý z nich je nekonečný, protože nekonečno nelze rozdělit na nějaké konečno přátelé, víte? Nelze si prostě uštípnout kousek nekonečna. Čili ono má tu vlastnost, i když dělí se jeho část v tom processu. A to nekonečno musí obsahovat i tento proces dělení, stejně jako proces nerozdělení. Tak když se dělí ta část, tak ona nemůže být ničím jiným než nekonečnem, jen v jiné formě. Takže všechno to, co je tady, je ten základ. Každý atom, každá molekula, každá částice, z které se skládají, a částice částic částic, a tak dále. I vy jste tou částí. A v téhle chvíli tedy naplňujete tu podobu v tom rozdělení (v této chvíli bytostném), abyste ještě později zase... Je to jako vlnovka, je to jako kolo, které se otáčí. Had požírá svůj ocas, jak říkají staří, no. Nebo ta jeskyně, taky příměr. Čili svíčka v jeskyni a zrcadlo. A vy jste venku, díváte se přes to zrcadlo na tu svíčku a myslíte si, že je to ta svíčka - ona není. Kdykoliv může vaše vědomí (protože vy jste zapojeni na osud, ten osud vnímáte jako svoji realitu), ale kdykoliv, pokud by to mělo nastat, ale pokud by to mělo nastat, vaše vědomí může postoupit do jiné formy. Kdykoliv - i třeba tady a teď. Ale musí to mít smysl, musí to být logické, musí to být zákonité, a tak dále. Až půjdete cestou toho pátrání, třeba "kdo jsem já", tedy pátrání po podstatě svého vědomí, své existence, tak tohleto zažijete. Ale ne jako naučenou povídačku, ale jako něco velmi jiného. I v minulosti jste mnohé věci neznali, třeba před 20, 30 lety nebo v mládí. A pak jste získávali zkušenosti, učili jste se, byli jste na školách, a tak dále, a otevíraly se vám ty nové pohledy na svět. Ale to všechno bylo v téhle rovině. Já mluvím o rovině, která je tou zásadně jinou a která není omezená časem a prostorem. To je ta Alenka, no. A všechno je dobře, nemějte strach. Když to bude mít přijít, tak to přijde. A už jsem přetáhl, tak se rozloučíme. S pomocí Boží, ať jsou s námi síly dobra a prospěchu, ať dostáváme to nejlepší. Jsme všichni na jedné lodi, jsme jedno. Nemusíte se bát, že někdo je vyšší, nebo nižší, a že někdo, a tak dále. A i ta naše vrtohlavost k tomu patří někdy a nedohlédnutí dál než na špičku nosu. Vdyť co byste chtěli po člověku, vždyť je to první zvíře, které má trochu rozumu, první druh. S pomocí Boží, rozloučím se. No a ještě to zopakujeme za hodinu, ale to už bude na internetu. Takže mějte se krásně. Děkuji za vaši laskavou pozornost, a že jste to vydrželi se mnou. A někdy zase na shledanou.