Pěkně vás vítám. Tak, oznámení napřed, to tady mám. Říp se blíží, to všichni víte, naše slavnost, už letitá - kolikátá? Třicátá? Třiatřicátá? Takže třiatřicátá - 30. březen. A teď, kdo má zájem o cestu autobusem z Prahy, ať se přihlásí u pultu. A příští přednáška je až 21. 3. a to již můžou být autobusy obsazené. Takže udělal jsem povinnost, děkuju. A teď se těším na to, co jste připravili.

DOTAZ: Pohovor do prvního stupně.

ODPOVĚĎ TP: Uděláme po přednášce. Tak. Já poprosím paní Lucii, ona mi vždycky ty dotazy čte. A já se pokusím odpovídat, jak nejlépe dovedu. Ano, ještě další věc, kterou jsem zapomněl. Musíme se mikrofonizovat. Tak. Dobrý den. Už to bude znít lépe.

DOTAZ: Tak, jsou tady dva dotazy od jednoho tazatele. Ten první je tento: Zemře-li jeden z manželů dříve, například manželka, manžel později, je možné, aby se tito dva zase setkali v té druhé duchovní části osudu a pokračovali zase dále společně osudem, jako tomu bylo ve hmotné části života?

ODPOVĚĎ TP: Je to jako ve všem. Nic není jenom tak, anebo tak. Ano, můžou a pravděpodobně budou, ale vůbec nelze říct, že to je vždy tak. Je to o té vzájemnosti těch dvou bytostí vtělených, které jdou těmi životy, a může se stát, že tento život byl vlastně proto, aby se setkali a něco se stalo a pak už zase půjdou každý dál svojí vlastní cestou, anebo naopak, a to je častější, se ty bytosti provázejí poměrně dlouho. Někdy z lásky, někdy z pomstychtivosti. Tak to už potom je různé. A každopádně je-li někde nějaký vztah...(já ještě poprosím, někdo omylem zapnul ventilaci v okně, svítí to zeleně. Tak ať to zbytečně nevětrá. Jana, ano. Tak, děkuju, jste hodní.) Takže na tom životě je krásné, že on není už (děkuju), on není prvoplánový. Dá se dokonce říci, že mnohem méně než my. My lidé často ulpíváme na jednom úhlu pohledu, nebo chceme nějaké jasné vysvětlení, které platí vždy, ale když ho umíme, tak jsme jaksi v pořádku - a ono nejsme. Protože v tom životě platí všechno. Vždyť je tu vlastně samotný vznik života, ta tvůrčí čtyřka, která tolikrát Zezulkou opakovaná, je nejzákladnější zákon, nejdůležitější zákon, který vůbec v přírodě existuje. Nic vyššího není, protože je to zákon, který je úplně na tom vrcholu toho tvoření. A je to tak prosté a tak jednoduché, že by to malé dítě mělo pochopit. Protože řekněmež, že není nic - není čas, není prostor - a všechno to je spojené do jednoty, kde je to zase v jiné formě. No a má-li to přejít do nám známého prostředí, no tak se to "nic" musí rozdělit - na dva body. A tyto dva body jsou prvý rozměr a to mezi tím je čas. A aby to bylo v pořádku a ten přírodní zákon fungoval vždy a na vše, tak se to musí - všimněte si ten trojúhelník, to je Boží oko,viďte, to je vlastně pohled třeba i na tu pyramidu zboku - no a když tedy se to má podřídit samo sobě, tomu zákonu, tak ony ty dva body jsou vlastně spojení vlastností protichůdných, čili dostředivoodstředivost a žárochlad. No a tak se to musí rozdělit zase na žár - chlad, dostředivost - odstředivost (čili tak, tak - bzz a klid). No a to potom se děje strašně rychle, takže se to nakreslí tou pyramidou, kterou tady vidíte a kterou stavěli vaši předci dávní už před tisíciletími, protože se dostali ve své filosofii a ve své vědě dál než současnost. My tu stále ještě máme pohádkáře, kteří přemýšlejí o tom, jak se ty šutry srážely a jak to všechno bylo a nebylo. Ale je to mnohem blíž už pravdě, než to bylo, a stále jsou to pohádky, protože na počátku je vždy, i v každém tom bodě, řád. A ten řád zatím nevnímají. Oni operují často s nahodilostí, prostě náhodou. Ono se to "náhodou" prostě vymlátí v tom vesmíru a "náhodou" ty planety lítají tam, kde lítají, přesně po svých drahách a prostě je to všechno úžasné. Mezitím jaksi se ještě objeví nějaké další děje, jako jsou srážky galaxií a planet a čeho ostatního, což je pravda, a černé díry a bílé díry. No, ale ten základ, ten je pořád ještě v nedohlednu. Je to vlastně pozorování něčeho, čemu nerozumím, ale můžu to pozorovat. A tak stále lepšími nástroji a prostředky pozoruji ten vesmír a snažím se z toho odvodit nějaké zákonitosti. A jde to pořád a dál a dál. Dneska už vidíme, že si můžeme zobrazit třeba pohyb galaxií a že to vůbec není náhoda, že jdou nějakým pro nás nepochopitelným směrem. A jak to, že je tady rudý posuv, anebo jiný posuv, jak to, že se to rozpíná, i když by možná, kdo ví... No a tak dále. No tak ten Zezulkův princip toho tvoření času a prostoru, ten je nejvyšším věděním, které vůbec je. Protože na počátku je vznik čehokoliv. A pak je to vzniklé. A to vzniklé se vlastně opět řídí nějakými zákony. Není to vůbec náhoda, je to řád. A k tomu vzniku, který vidíme - my tam máme kousek hmotné pyramidy, tak tu velkou jsme sundali kvůli kongresu, ale je tam vidět kousek té hmotné spodní pyramidy a nad ní je ta duchovní. Tak možná, že je to v pořádku, protože dnešní doba je velmi hmotná, a tak trochu zvětšit tu duchovní pyramidu není určitě špatně. Ale vlastně to vypadá takhle. Ten střed těch hrotů pyramid k sobě přilehlých, to je vlastně to "nic". To je to bezprojevení. To je ten bod nula, zero - Bůh, chcete-li. A z toho se dělí ty čtyři základní vlastnosti, které pak tvoří právě tu hmotu (to je dole) a toho ducha (to je to nahoře). A ještě k tomu jsou tam další dvě, protože čtvernost musí být ve všem. A tak to dole i to nahoře provází jejich výchozí síla, řád, které tomu udává vlastně dynamiku. A tato síla, řekněmež, se dělí na hmotnou a tu duchovní. Takže takhle je to jednoduché, velmi. A pak všechno to ostatní, co z toho plyne. Čím déle budete zkoumat hmotu i ducha, protože i duch se dá zkoumat úplně stejně jako hmota, dokonce identicky, protože jak nahoře, tak dole. Takže to, co jste poznali v... (Pátrám, pátrám. Už, dobrý.) ...to, co jste poznali v oblasti například chemie, což je popis hmoty, v podstatě, naučili jste se poznávat vlastnosti hmoty, poučili jste se poznávat složení jednotlivých druhů tedy atomů a jinak, tak to je popis hmoty. Úplně stejný popis můžete získat i u ducha, dokonce identický. Už před tisíciletími opět vaši dávní předci pochopili tuto myšlenku a taky ji zrealizovali. Tedy pracovali v oblasti hmoty i ducha. A tak existují doložené příběhy, které přesahují naše současné chemické a fyzikální možnosti mnohonásobně, kdy se z něčeho stalo něco jiného a bylo. Víte, o čem mluvím, že? Nevíte? Transmutace přece. K tomu je potřeba myšlenka, že? Protože co tvoří tu hmotu? Její složení. Co tvoří složení hmotné části, která je myšlenkou, duchem, tedy té analogie, ona není hmotná? Zase je to totéž. Takže ti, kteří došli svým přemýšlením dál, se dokázali dobrat i ke konkrétním výsledkům. Existují na to hodnověrné doklady a důkazy. Ostatně i tady v Praze, na Hradě, nejméně dvakrát, za účasti hodnověrných svědků, došlo k tomuto jevu. Myslím, že s tím měl co dělat jistý Dee, ale nevím. No tak pojďme dál.

DOTAZ: Další otázka nebo soubor otázek je tenhle. Neumím si dosti dobře představit život člověka po smrti. To, že lidská bytost vnímá pouze myšlenkově, nemá propojku do hmotného světa, protože nemá a nevnímá tělo, to si představit umím. Ale jak je to s vnímáním času? Čas bude asi rozdílně vnímán, než vnímáme my. A jak je možné, že tento odtělený ví, kdo je, zná své jméno, když nemá mozek, který byl naučen, jak se jmenuje?

ODPOVĚĎ TP: Jak nahoře, tak dole. I vy, hmotně vtělení, můžete vnímat čas jinak, než je běžné. Může docházet k posunům v čase, přeskoku či jinak. A to se děje, já nevím, sice vzácně, ale zase ne tak vzácně. Čili za každé století jsou tady x případů stejného druhu, možná stovky, tisíce. A to je ve hmotě. A vás zajímá, jak je to na druhé straně. Stejně. Čili můžete žít svůj vjem časově svázaný. To znamená, že tedy zde něco prožíváte, prožíváte nějaký děj, čas, okolí. Můžete prožívat třeba krajinu nebo podobně. Ale také nemusíte. Stejně jako tady na Zemi. Můžete v čase cestovat. Čas je zřetězen určitými háčky, které jsou spojeny. Za určitých okolností tyto háčky se dají rozpojit. Působují tady třeba velké změny intervalů čehosi, energie nebo jinak, kdy dojde k rozpojení těchto háčků, může tady být třeba i rozpojení v oblasti genomu, kdy uděláte ovečku, ona vám potom stárne před očima, protože její čas je rozpojen. Může se to stát třeba podle některých svědectví - no, chystám se tam - třeba na hoře Kailáš, kde někteří z cestovatelů po tedy proniknutí do střední části nevysvětlitelně rychle stárli, či jinak. Čili čas, přestože ho vnímáte drtivou většinou tak, jak ho vnímáte a máte to za naprostou jistotu - no nikdy neříkej nikdy. Je to pouze nejčastější způsob, ale v žádném případě jediný, a mnoho lidí tedy vám k tomu dává důkazy tím, že třeba vidí čas, který byl nebo bude a vidí ho správně. U toho, který byl, se to snáze dokazuje, pokud máme písemné nebo jiné zdroje, ale dá se to udělat i do budoucnosti. Já už jsem tady mockrát mluvil o Croisettovi, což byl jasnovidec, tuším belgický. A ten nejenom, že nacházel nad mapou třeba oběti trestních činů, havarované letadla či jinak, ale - to dělal pro policii - ale udělal třeba i židlový test. Společnost jako je naše se scházela v nějakém sálku. On pravidelně, snad měsíc nebo kolik dopředu tedy sepsal, kde kdo z vás bude bydlet. První řada paní v bílem, v oranžovém, v šedém a tak dále. Popsal všechny ty účastníky tak, jak sedí. No a pak se to rozpečetilo při tom dalším sezení a kontrolovalo. Všechno sedělo až na dva, protože muž svoje místo popustil partnerce z galantnosti, aby lépe viděla. Ale původně seděli tak, jak on napsal. To je velmi známý židlový test. To všechno existuje a něco vám to říká. Něco, co vás vlastně může v přemýšleních o čase, prostoru a tak dále vést k nějakým řekněmež zamyšlením. takže tak.

DOTAZ: Ještě je tady závěr - je možné se s takovým zemřelým myšlenkově spojit? On si může na své blízké myšlenkově vzpomenout a je u nich, ale opačně to takto nefunguje.

ODPOVĚĎ TP: Proč ne? Zase, nikdy neříkej nikdy - že to většinou nefunguje, neznamená, že to nefunguje. Nedělejte příliš příkré závěry. Mnoho lidí se nějakou formou setká se svými zemřelými, buď tak, že se přijdou ještě na své blízké podívat nebo nějak to dají najevo. Někdy je to i skutečný vizuální vjem, kdy ten člověk se jakoby zhmotní na tu chvíli, jindy jsou to nejrůznější projevy - jak jsem vám říkal zase, vězenkyně za komunismu, politická, je ve své cele a je tam ve dvou a teď se na stěně cely objeví pendlovky a začnou tam bimbat. Nemají tam co dělat samozřejmě. A ona ví, že umřela maminka. A ty pendlovky viděla i její spoluvězenkyně. Tak třeba takhle. Možné je cokoliv, víte? Takže ano. Ti, kteří zemřeli a mají k vám vztah, tak samozřejmě - zase záleží na tisíci variantách těchto vztahů. Můžou to být ti, kteří jsou vlastně vám ještě poblíž v této rovině světa. Jsou to ti, kteří můžou do této roviny vlastně se znovu vracet nebo vnořit. Jsou to třeba vaše rodiče nebo jiní, kteří vás měli rádi a snaží se vám pomáhat. To je syndrom Randall-Hopkirk, který jste viděli a který byl velmi správně natočen. Tak to opravdu funguje. No a tak dále a tak dále. Čili vazby přetrvávají věky a cokoliv jste kdykoliv s kýmkoliv v historii měli, takže to potom může vyústit v nějaké konkrétní vlastně projevy, které se kolem vás objeví. Čili obojí je možné zase. Děkuju.

DOTAZ: Už několik let mám pocit, že mám změnit směr své cesty. Uvažuji zda prodat dům, přestěhovat se, ale zatím vždy zvítězila obava, že jaksi chybí vnitřní, vyšší vedení, které jsem dříve nepochybně vnímala. Moc si přeji zahájit novou etapu života, ale jak najít ten pravý impuls, třeba i pro novou práci, když si budu sama něco vymýšlet? Vnímám to jako falešný směr.

ODPOVĚĎ TP: Zcela správně. Na to pozor. Jednak v oblasti indukovaných, tedy podobných nápadů, ale jinak - v tom životě přicházejí věci opět určitým řádem, není to náhoda a má-li se něco stát, pak se pro to musí připravit ty podmínky. A jistě, že můžete mít v osudu stát se bezdomovcem nebo něco jiného, to jistě ano, pak to uděláte, ale pokud to má být normální projev, tak v tom světě, zvláště lidé v té duchovní části, jsou někdy vedeni k tomu, aby všechno v svém životě zahodili a tak dále. Pokud je to právem, no tak nic proti tomu, takoví lidé také jsou, ale je to velmi delikátní. Když se podíváme třeba na Siddhu, viďte, no tak to je docela kuriózní osud. Když se podíváme na jistého muže, který prostě asi třikrát neposlechl svoji vizi a svoje vedení a tak ho to nakonec vyštvalo a všechno opustil, šel úplně bez ničeho, sám, pak se k němu přidali další dva lidé a šli tři. V Indii. Indie není moc bohatá, viďte, jaksi rozhodně se tam investiční pobídky nenachází na každém rohu, a oni za tři nebo za pět let, já už nevím, pomožte mi někdo. Tři roky? Ano. Oni prostě zakotvili v jednom místě a začali jim lidé pomáhat a oni za tři nebo čtyři roky, pět let, postavili chrám hodný naší pětiletky, nejlépe, nebo spíš desetiletky a je to úžasné. Je to kruhový chrám, je to chrám, který vlastně odráží myšlenky takové té novější doby odstředivé - ne to je všechno já, já. A tak se to stalo. Takže neříkejte nikdy nikdy, prostě v té chudé zemi najednou oni pod touto vizí našli průchod. Prostě to tam bylo. A nebyli to ti, kteří by manipulovali sektářsky s ostatními, jakože teda musí všechno zahodit a dát peníze jim a pak, že budou svatí, to ne. Čili má-li se co stát, stane, to je pravda. Byli i další, kteří takto pracovali. Musíme tedy zase říci, že v některých případech je to tak, že změna životní přichází, ale většinou ne. Mnohdy ti lidé už mají tu cestu jakoby připravenu a jdou svým směrem. Dokonce třeba se jim to napřed ani nelíbí nebo to úplně nechtějí, a ten život je stejně k tomu dovede. Vzpomeňte na mého milovaného učitele Zezulku. Jak jinak. Když dává ohlášky a bude se ženit, tak se stanou takové zázraky podivné. Ten šíp, který letí takhle a pak ho zahne a trefí ho do krčního obratle, aniž by ho zabil, a tak dále a tak dále, ale on neposlouchá - no, to víte, mládí. A pak přijde ta svatba a za tři dny, tenkrát to ještě šlo rovnou hned, byla zrušena. Z velmi vážných důvodů. Protože v okamžiku té svatby se dozvídá něco, co je tak zásadní, že... a tak pak, protože v jeho osudu bylo nejít takto ve vztahu, tak pak už to tak zůstalo. Takže docela krásný příběh toho, jak to je, když to nemá být, no a ono to opravdu nebylo. Tak. Ale to ještě nebyl probuzen. Rozumíte? Tak, co máte dál?

DOTAZ: Kde je v Tvůrčím díle jakákoliv nedokonalost, je to má nedokonalost? (TP: Je-li... Je-li v jakémkoliv místě Tvůrčího díla...) Tady je teda kde, ale je to asi myšleno takhle. (TP: Ano, tak to říká.) A teď je k tomu otázka. Obtížně se to chápe. Objasněte, prosím. Děkuji.

ODPOVĚĎ TP: To nemůžete pochopit, dokud je ve vás egoismus. Protože egoismus vás odděluje. Vaše "já" a "ne já" má nějakou formu. U někoho je to takhle - já, já, já, u někoho je to širší, u někoho je to ještě širší, u někoho je to velmi široké. Když se to tedy rozšíří, tak začnete přemýšlet o tom vzniku, o té mnohosti, o ostatních, všem ostatním, tedy o životě jako celku, o planetě a vůbec prostě takovéhle šílené myšlenky. A vychází vám z toho, že to všechno vychází z toho základního zákona tvoření. A že to všechno je sobě teda vlastní. A že tedy není v podstatě tak velký rozdíl mezi druhým a vámi nebo rostlinou nebo zvířetem nebo čímkoliv jiným. Takže potom se změní váš pohled. Když tedy vidíte tu nedokonalost, tak pokud jste nesklouzli do patologie, tak se z vás nestane napravovatel zel světa tak, že budete chodit a všechny přesvědčovat a umravňovat, to by nebylo k ničemu, oni si na to musí přijít sami, ale můžete jim přesto nabídnout, řekněme, názor, který můžou a nemusí přijmout. Je to svoboda, protože všechno, co tady je, i vlastní názor nebo chcete-li víra, protože i kdybyste měli ty nejlepší nástroje, tak pořád ještě věříte, že to je tak, jak vám to zobrazují. Je tady víra ateismu - to je klasická víra. Ateismus je vlastně náboženství. Je tady náboženství, což je také víra. A tak dále. Je to tedy samozřejmě hodně složité v tom světě. A vy sami to budete postupně rozkrývat, zákonitě, ne díky mně třeba nebo jen, ale prostě všemu, co vás potká, úplně všemu, od narození až doteď a potom a potom. A svým způsobem vás to nakonec dovede ke stavu toho počátku. Čili staří říkali, že had požírá svůj ocas, čili uděláte kruh a na konci budete tam, kde jste startovali. Čili budete nerozdělení, vše jsoucí a tak dále. No a to je, to je Bůh. Takže tam nakonec skončíme všichni. Je to logické. Je to stejné jako koloběh prvků nebo koloběh hmoty nebo koloběh ducha nebo vše ostatní. To je koloběh. Tak prosím.

DOTAZ: Co vše určuje délku pobytu bytosti v nevtěleném stavu, než bude následovat další zrod?

ODPOVĚĎ TP: Dokuď je třeba, přece. To záleží na okolnostech. I tady rozhodujete o délce svého pobytu zde, v tomto těle. No tak budete třeba popíjet nebo kouřit nebo pořádat uzeniny po kilech nebo něco jiného. Tuny masa sníte nebo jinak. Tedy budete dělat všecko to a budete také v oblasti psyché - budete se ničit žárem třeba nebo naopak zase budete tlumit svoje životní pochody a procesy tím "mouchy snězte si mě" a taky to bude špatně nebo nebo nebo... čili cokoliv. Tak i na druhé straně. Přece máte svobodu. Odvíjíte nějaký děj, který je stejně reálný nebo nereálný jako tento děj, který právě teď prožíváte. Protože i v týhle chvíli jste myšlenka, i já jsem myšlenka, i ty sloupy jsou myšlenka. Vše to je myšlenka. Jen ji vnímáte tímto způsobem. Ale je to myšlenka. Protože ten tvůrčí proces je v podstatě, když řekneme řád nebo přírodní zákon, tak je to vlastně nějaká forma, která dává nějaký výsledek. Když jste nevtělení, tak opět je to velmi různé od těch, řekněmež, očistců, které jste viděli v "Našem domově" nebo jinde. Tam nemusí projít každý tou krajinou. Až po běžné přechody z vtělené do nevtělené části. Taky časté. Záleží na tom, kdo jste, jak jste žili. I tam vlastně je nějaký osud, který je tím samým, který byl předtím. Čili jeden osud trvá od zrození až do smrti tam. Ne smrti tady, ale smrti tam, na druhé straně. V každém tom oddílu je vlastně nějaká množina úkolů, které ten člověk má - které má prožít, zažít, vyřešit nebo tím řešením ukázat, kdo je, kam došel a co je potřeba v nasměřování pro další čas. On tím vlastně vybírá tu svoji cestu. Čili svým způsobem vždy jste to vy, kteří jsou důvodem, proč jste tam nebo jinde. Prosím.

DOTAZ: Jak působí tvar postavy na specifickou bytost? Neb jak ji ovlivňuje?

ODPOVĚĎ TP: No, je otázkou, jestli všichni dušové jsou hubený. Nejsem si úplně jist. A řekl bych, že stejně jako to, co ve hmotě vlastníte, to znamená smysly, oči, uši, nos, čili možnost tohoto typu vnímání, je podmíněno duchovní konstrukcí vaší duše, vaší bytosti. Ona má rovněž tu možnost vidět, slyšet atd. Tak i tady můžeme nacházet určité sklony. Stává se dokonce někdy, že se jakoby replikují z těch minulých životů, dokonce i přes tu dobu toho žití na druhé straně, v tom tedy nehmotném světě, že se replikují některé vlastnosti nebo stavy, které jste získali v minulém životě. A tak třeba, když se podíváte na Zezulku, tak u něj uvidíte tu jizvu na tváři, kterou najdete i tady na tom plátně. A tak například uvidíte třeba stopy po zranění. Například typicky to bývá u některých - některých případů sebevrahů. Viděli jsme třeba někoho, kdo měl jaksi barevnou skvrnu na hlavě, která byla v místě vstřelu z doby, kdy toto vykonal, a tak dále a tak dále. Dědí se tedy i sklony nejenom v oblasti hmoty a DNA a životního třeba stylu, ale dědí se také sklony ve smyslu duševní genetiky. My totiž máme dvě genetiky, víte? Ta první je genetika rodu, tedy hmoty, a druhá je genetika duše, tedy ducha. A každá z těch částí má svoje práva a svůj jakoby výsledek na konkrétní život, konkrétní bytosti. Čili ano, může se stát, že tady bude třeba zátěž vyloženě z té duchovní části, kdy ty tělesné obrazy (protože hmota je vlastně obraz ducha) jsou poškozeny. Takže budete mít třeba za sebou zranění plic nebo jater nebo jinak a v tom dalším životě budete mít jistou míru nedostatečnosti třeba těchto orgánů.

DOTAZ: Voda, vzácná tekutina, přináší nejen očistu těla. Co dále přináší bytosti? Čistí éter, éterické pole, neb jak?

ODPOVĚĎ TP: Voda je zvláštní, protože je to látka, jako každá kapalina, která vyplní bez odmlouvání jakýkoliv prostor. Vůbec neklade odpor. Nalejete ji do krychle, do koule, do trubky a ona se se vším spokojí. Je také vlastně jako většina látek podobných schopna rozpouštět, ale také přijímat, tím pádem. Když rozpouštím, tak přijímám do sebe něco. Když vezmu nějaké ředidlo, tak rozpustím barvu, která mi ukápla, a ta barva se stane součástí toho ředidla. U vody je to o to zvláštnější, že toto platí výrazně také v duchovní oblasti. Voda je výborný mediátor na přejímání i toho zákona ducha, který zde je, a proto máte často ty léčivé prameny. A zdaleka se nejedná jenom o přítomné jonty a atomy z rozpuštěných hornin, ale jedná se také o jiné vlastnosti, což v posledních létech vidíme třeba u některých zařízení, lepších či horších, které se pokoušejí tu vodu nějakým způsobem měnit, ovlivňovat a ono to třeba i pouze senzoricky nějakým způsobem funguje. Voda tedy je látka, která splachuje nejenom nečistoty hmotné, ale splachuje i ty biologicky silové komplementy, které provázejí živou hmotu. Proto když se pořádně vykoupete, tak někteří z vás cítí podle vlastní výbavy silové někdy únavu. A to nemusíte ani moc plavat. A vy vlastně v té chvíli jste prošli tou vodou i se svými aurickými obaly, biologickou plazmou, která zde také zčásti - stejně jako třeba větrem, když je velký vítr, tak se vám může stát, že se budete cítit více unavení, protože ten vítr jakoby strhává tu přezařující plazmatickou část. Voda tedy je schopna přijímat třeba vlivy prostředí, v kterém teče, nejenom hmotné vlivy, což je to podzemí, a případně také třeba vlivy bakteriální nebo jiné. I ta laktera, která je tamhle, tak ta laktera vlastně vznikla tak, že výzkumníci (viděli jste ten film někteří), že výzkumníci se začali zajímat pro výjimečné vlastnosti pramenů o to, co obsahují a zjistili tento typ bakterií, které mohou potom vykonávat velmi užitečnou práci v těle. Ona ale také ta voda, přijímá i silové vlivy, ale také tvarové vlivy a všechny ostatní. Když bude ta voda protékat meandrujícím potokem v místě nedotčené přírody a bude se vlastně tak nepřímo dotýkat mnoha stromů, rostlin, pak tyto síly v ní budou nějaký čas, budou její vlastností. Když tuto vodu podrobíte obrovským ostrovům odpadků, které se nacházejí v téhle chvíli v moři a jsou obrovské, pak to také způsobí to, že nejenom, že ty odpadky zastíní pod sebou to moře, ale způsobí to i to, že se změní něco dalšího. Něco, co ještě v důsledku slabosti vědy neznáte, ale co nakonec pochopíte na vlastních zkušenostech jako velmi významné. Bohužel. Když je něco špatně, tak je to špatně všemi směry. Není to špatně jenom jednou částí. A ta lidská hloupost, nekonečná lidská pýcha na modernost, pokrok a tak dále, někdy je spíš zákrok a nemodernost. Takže tak. No snad za nějaký čas se budete opět tahat se skleněnými lahvemi. Tak, jdeme dál. Aha, už došly. Otázky došly. Prosím.

DOTAZ: Prodělává-li bytost vývoj v Tvůrčím díle, je v tom průchodu také obsažena tvůrčí čtyřka. Snažím -li se zařadit vývoj bytosti do čtyř fází, myslím, že by to mohlo být takto: první fáze rostlinná - dostředivost, druhá fáze živočišná - ohňová, třetí fáze začíná přibližně od poloviny zrodu člověka, je odstředivá, protože myšlení přechází od jedince k celku, čtvrtá fáze je klidová, tam bytost ukončuje nejvyšší pojem Tvůrčího díla. Je potřeba něco opravit?

ODPOVĚĎ TP: Vůbec nic, akorát všechno zlepšit, co to jen půjde, protože chyba je přirozenou součástí svobody cesty. Bez chyby by nebyl vývoj. A záleží na tom, v jaké fázi tvorby těch chyb se nacházíme, protože vždycky to může být lepší, střední nebo horší až nejhorší. Tedy chyba patří do světa zcela samozřejmě, ale je otázkou, jaká míra chyby je ještě přirozená a jaká už ne. No a pokuď se týká toho vývoje, tak svým způsobem je člověk náchylný k největšímu konání chyby, zcela přirozeně, protože poté, co opustil nejvyšší svět rostlin a pokračoval v animální podobě, kdy došel opět na konec nejvyššího animálního projevu života, nejdokonalejšího animala a přišel v tom dalším předělu do prvního homo. Ještě samozřejmě nemá tu svoji roli zvládnutou. Stejně jako tu roli určitě neměl zvládnutý prvý tvor, první animal, první zvíře a stejně jako bylo dost obtížné pro prvního zástupce života rostlin pokračovat vývojem vzhůru. Jsme tedy první biologický druh, první zástupci života další velké skupiny. Tedy rostliny, následovali animalové a teď je doba lidí. Když řekneme rostliny nebo animalové, také nevnímáme jednu konkrétní rostlinu nebo animala - zvíře. Je to logické, protože těch zvířat vidíme a rostlin miliony. Potíž je v tom, že my jako v této čase první zástupci lidských životů a zrodů nevidíme k sobě žádný příměr. Nemáme žádné další, vyšší - rostliny, zvířata, lidi. Máme jen to, co máme. No a to nás často vede, jako u každého pubescenta, k přesvědčení o vlastní dokonalosti a všespásnosti a oprávnění vším vorat, vše zničit a tak dále. Výrazně posunutý prvek rozumu u člověka a jiné vlastnosti jsou těžko k zvládnutí. Ještě to neumí. A tak lidské dějiny jsou z velké většiny dějinami spíše boje, vraždění, ničení, egoismu, hlouposti. Kolik jen už toho bylo vykonáno. Je to dáno tou unikátní vlastností. Je to předěl, tedy krize, svým způsobem. Když přecházely rostliny, byla to také krize, protože když jste rostlinou, tak máte jiný životní vjem. Jste fixováni většinou na své podloží, na místo, kde žijete, vnímáte podněty z okolí, které nějakým způsobem zpracováváte pro svůj život, učíte se překonávat různé druhy nepřízní, ať je to sucho nebo mráz nebo naopak teplo či co dalšího - škůdci, jiné rostliny. Učíte se vytvářet svůj životní prostor. A to pokračuje dál, což se přetaví zase v jiné formě, do života smečky například, kdy se učíte hierarchii v té dané smečce, kdy si smíte zobnout, jestli jako první, druzí nebo desátý, a tak dále a tak dále, jak máte žít - kdy matka třeba odvrhne dvě svoje mláďata, když je neuživí a nechá třeba jenom dvě - a tak dále. A celé je to vlastně podřízeno tomu zákonu života. A teď přichází člověk a je to zase velká krize. On ještě nemá dost nadhledu, aby se na sebe dokázal podívat, protože nemá s čím se porovnat, většinou. A ti, kteří to dokážou, to rozhodně neroztrubují, protože moc dobře vědí, že by tím nic nezlepšili a jenom by způsobili, že by byli zabiti. Protože to hejno velmi nerado vnímá jinakost. Kdyby se zde objevil někdo vyšší, bude to mít těžké. A už se to děje. Ty současné posuny v inteligenci dětí, které vidíme, nejsou způsobeny ničím konkrétním - tedy lepším mlékem od toho a toho výrobce nebo něčím jiným, lepší teplotou v bytě - ale jsou způsobeny určitou změnou duchovní podstaty bytostí, které se rodí. Jejich inteligence je z našeho pohledu obdivuhodná. Je to inteligence, které naše druhy, v našem mládí byly nedosažitelné. Dnes je to v každém druhém kočáře, přátelé. A to něco znamená. Dost možná, že právě v této době zažíváte tvoření nového lidského druhu. A bude to ještě řada století, protože to nejde tak, že najednou. To je krůček za krůčkem. Z těchto dětí se vytvoří zase řádem potkávání další generace a pak zase další, zase další. Každá z nich bude velmi inteligentnější než ta předchozí. To, co pro vás je samozřejmost, pro pejska jen zčásti. Pejsek má inteligenci tak čtyřletého dítěte, zhruba. Opička někdy až vojáka, protože dokáže - tedy základní služby - protože dokáže přijmout asi tak nebo používat vědomě asi tak dvěstě výrazů znakové řeči. To je opice. Ten pejsek to má tak čtyři roky. Ale rozhodně to, co se odehrává ve vašich myslích, on chápat v plnosti nemůže. Stejně tak vy nemůžete chápat ani v nejmenším to, co se odehrává v mysli těch o ten stupínek vyšších. Bude to pro vás asi tak stejné, jako je pro toho pejska ta radost z toho, že je součástí vaší smečky, že si s ním házíte klacek. Vidíte, to je taková vysoká bytost a ona dělá takovou hloupost - sbírá klacek a háže ho, což je známka dobrá, protože je v ní láska. A z té lásky opustí své důležité úkoly a háže klacek. No, to je fajn, víte? Protože v tom je známka velikosti. Takže tak to asi vypadá. Nevím, jestli nějaký Herodes by to ještě dneska zvládnul. Protože tihlecti, kteří teď přišli, budou aktivní za takových 25 let, 30. A bude to jiná doba. A v jejich době se to opět urychlí. Tak kontrolujte to, jestli mám pravdu. Schválně. A nemusíte mi věřit. Vůbec mi nevěřte. Je to nesmysl. A jdeme dál.

DOTAZ: Pozvánka na výjimečný přírodní úkaz. V sobotu dne 29. 3. 2025 od 11.30 do 13.08 nastává částečné zatmění Slunce, při němž Měsíc v novu zakryje sluneční kotouč z 22%. Jedná se o výjimečnou příležitost v průměru odhadem jednou za 10 let v České republice. Úplné zatmění naproti tomu u nás je viditelné jednou za 200 let. V roce 1999 jsme měli štěstí na 97%. Skoro totéž. Samozřejmostí je rozumná ochrana zraku tmavými nebo násobně barevnými skly, svářečskými skly, za našeho mládí stačilo dočerna očazené sklo svíčkou. Podrobnosti a dotazy zodpoví Štefániková hvězdárna Petřín.

ODPOVĚĎ TP: Ano, děkuju za zprávu. Takže, jak vidíte, sejdeme se za 200 let v tomto místě. Nebo musíme cestovat. No a co se týká zatmění Slunce, no tak staré kultury na to měly poměrně jednoznačný názor. Oni byli hloupí, víte, takže je nemusíme brát vážně. Ale vnímali vlastně symbolicky tento děj jako zastínění té životodárné síly, která vše podmiňuje a provází na planetě. Je to děj, který musí logicky nastat, samozřejmě nejenom díky konstelaci, ale i z jiných důvodů. Naše Sluneční soustava je unikátní v tom - snad nejpozoruhodnější je právě Měsíc. Nejenom, že tedy jeho rotace odpovídá jeho pohybu kolem Země, takže vidíme jenom jednu stranu, navíc je ještě ke všemu přesně velký tak, aby ve svém místě zastínil sluneční kotouč. Čili když jsme říkali 97%, tak možná, že bysme dokázali i těch 99,99%, což není samozřejmé, víte? To je zase jedna z velkých "náhod" toho přírodního stroje. Takže on je zrovna tak velký, že nám to zastíní. Zase naopak, když se prochází ve stínu Země, tak můžeme krásně pozorovat, jak ta Země stíní našeho bledého souputníka. Jsou tedy tyto stavy znakem - je otázka, co je dobře, co je špatně, protože všechno z toho, co je, je řád. A ještě nevím, jestli se podívám. Počkáme si, pak vám řeknu. Děkuju.

DOTAZ: Doba nepřeje vegetariánství, známá věc - jak ta doba minulá za našeho mládí v socialismu, tak ta greendealová současnost. Z omáček akorát rajská a z polívek též. (TP: Z polívek akorát?) Z polívek též. S výjimkou pravda někdy houbovky. Když vynechám předražené speciality "vegan" v uvozovkách, nezřídka s masíčkem (v závorce - "šetrně" zabitých zvířat), není v našich krámech nic. Naproti tomu pamatuju restauraci Vegetárku na rohu Celetné a Staromáku nebo organizované bezmasé čtvrtky v hospodách.

ODPOVĚĎ TP: Jste negativní, hrozně. Já su vegetarián možná 40 let, možná víc a já pamatuju hluboký komunismus, přátelé. A za nás vlašák jedený rohlíkem, to byl vrchol luxusu. No, smažák, hranolky nebo brambory, to bylo. To pro ty vegetariány, jako jsem já, vegáni to měli ještě těžší. Když se dneska podívám tady do krámku před barákem, no tak tam je toho všelijakého, až Bůh brání. A je pravdou, že sdílím s vámi vlastně trošku postesknutí nad tím, když vzpomínám třeba na své některé cesty, no tak to je něco neuvěřitelného. Já bych vám to rád zprostředkoval jinak než slovy, ale to nejde. Tak kde třeba? Tak v Londýně. No, nepřeberný výběr, na co si vzpomenete. A to nebylo nic proti Římu. Tam v restauraci vegánské bylo vlastně možno si vybrat takové to vlastně, kdy si řeknete, co chcete. A do té doby jsem nejedl nic lepšího, i když to bylo vegánské. Byla to symfonie chutí, možností, možná desítky různých potrav. No, od té doby jsem říkal, že v Římě mají nejlepší světovou vegánskou restauraci. Ale jak to tak bývá, neříkej nikdy nikdy, naposled teď před nedávnem v Portu, v Portugalsku, mi organizátorky kongresu doporučily, zajistily teda místo v jiné restauraci - no, ta byla ještě lepší než ta římská. A sice to bylo už takové to, že máte na talíři - oni tam měli takhle ty různé nabídky, a teďka člověk si chtěl teda vobjednat půl kila toho vlašáku - a vono ne. Oni to roz... vlašák tam nebyl, samozřejmě. Tak jsem to cejtil, jak se to prostě... No, a tak to bylo tak, že nám vlastně dali od každého, ty talíře byly s takovou tou dírou, no, takový - ta vysoká gastronomie, tak jsem si říkal: "Jéžiš, to bude zase hladu". No. A tak jsme poctivě snědli všechno - neuvěřitelný způsob úpravy, já prostě nenalézám slov, a na konci toho jsem byl syt, v životě bych to nečekal, protože zřejmě to tělo, když nejí tak rychle, tak ono se jaksi zasytí pomaleji, ale více. Takže kdybyste chtěli zatím nejlepší světovou restauraci v oblasti vegánské, tak je to Porto, kousek od přístavu. A je to trochu z ruky. Takže je to různé. Ve světě je to všechno jinak, vegetariánů řádově přibývá. U nás v Čechách máme zvláštní náturu. My jsme vůbec ve všem tak jako první, tak někdy se snažíme být první odzadu. Rozumíte. To nám jde, někdy až nejlíp. A máme to zdůvodněno i řekněmež těmi kapacitami a autoritami. No, jsme na tom dobře. A tak na každém záleží, jak se rozhodne. Jestli uvěří tomu nebo onomu nebo jestli to chce dokonce promýšlet a hodnotit a nacházet tu pravdu nejenom jaksi vírou, ale i tedy reáliemi hmotnými, no tak se každý rozhodne podle svého. Já z toho nic nemám, co jíte. Jezte si, co chcete, prosím pěkně. To je zcela vaše věc. Ale mojí věc je samozřejmě, že do konce života nevezmu, i když neříkej nikdy nikdy, žádné masíčko do pusy. No. To jsem fanatik. A i kdybych jinak nemohl, tak radši umřu. Víte? Stejně jako radši umře kůň, kdybyste před něj položili metrák masa a žádné seno, tak on radši umře. Tak jsem kůň, no. Takhle na tom jsem dneska. Fanatismus, viďte? Já vím. Ale taky to musí někdo dělat, víte? Takže nějak tak. A ta situace je lepší, než byla, mnohonásobně. Je hned několik základních zdrojů, viďte? Bílkoviny z hrachu, tofu, sója, na co si vzpomenete? Něco lepší, něco horší a tak dále, ale ty možnosti jsou. A koneckonců, já jsem sloužil na vojně, potom v řadě cvičení, měli mě rádi. No tak, co máte dělat na vojně? No tak v té jídelně byly takový velký ošatky, koše, aby se vojáčci mohli dojíst chlebem. No tak jsem narval své zelené gatě suchými krajíci, protože na vojně žádný čerstvý chleba nemohl být, no a tím jsem se živil. A taky dobrý. Rozumíte? Pro mě je prostě důležitější nezabíjet, a to proto, že jsem našel cestu k těm jiným tvorům a pochopil jsem, že pro svůj život nepotřebuju jejich utrpení a smrt, že nemusím jíst mrtvoly, nepotřebuju to. Proč bych jedl mrtvoly? Proč bych si je smažil na tom talíři, na tom rendlíku? Necítím potřebu to dělat. No a upřímně řečeno to považuju za jeden z drobných úspěchů svého života. Že jsem k tomu byl doveden a došel jsem k tomu. Protože nebylo to o tom, že bych byl jen doveden. To by bylo málo. Kdo nejí maso, není vegetarián. To je o něčem jiném. To musí být vědomé, jinak je to pouze ukáznění. A to, jak známo, vydrží maximálně do smrti. Hned v dalším životě si pořádně nahradíte a dáte si do trumpety. Takže tak. Ale je to všechno nebo ještě? Je tedy ještě poslední dotaz. Tak sem s ním.

DOTAZ: Prosím, praktická otázka. Kdysi se říkalo, že vdech zužitkuje organismus nejlépe nosem, zatímco výdech lépe ústy. Nebo dvojitý vdech a jednoduchý výdech. Jaký je váš názor?

ODPOVĚĎ TP: Jsou různé systémy vdechů. Vzpomeňte na Indii, viďte. Také jsem to dělával při svých dlouhých cestách v Indii. A nadechujete jednou dírkou a tak dále. To všechno má svůj význam, protože i ten váš tělesný stroj je ve své morfologii, tedy tvarosloví toho těla, výrazem nějakého řádu. Čili to všechno je pravda, ale na druhou stranu měli bysme začít tím, že budeme dýchat tak, jak nám zobáček narost. A ten dech souvisí také s naší psýchou, souvisí s kdečím, také pohlavím a jinak. Protože když se díváme na jógické způsoby dechu, tak vidíme, jak se naplňují plíce určitým způsobem, v určité frekvenci, rytmu, a věru, že jen s nepatrnou částí třeba těchto systémů mohu jako žák Zezulkův vždy souhlasit a velmi často tam nacházím disharmonie, které mohou vést k disharmonii i v těle samotném. Dech určuje váš životní rytmus. Díky dechu vlastně frázujete své pochody a procesy a ti, kteří pracují s dechem vědomě, ale to už je vysoká oblast, tak dokáží také jaksi nastavit svůj život úplně jinak, než je představitelné. Naštěstí každý z vás trpí něčím jako třeba neřízeným zachováním svého života. Čili není mnoho lidí, kteří by se docházeli udusit, pokud je mi známo. Vždycky nakonec zalapete po vzduchu. Pokuď nejste ve vodě a nepřeženete to samozřejmě. No a tak někteří dýchají velmi pomalu, opravdu velmi, nepředstavitelně. Tak, že se vlastně jejich životní tempo zpomalí až tak, že se může jednat o významné časové úseky. Toto je doména některých praktik v józe nebo duchovních mistrů. Každopádně je nemůže dělat člověk, který není připraven, protože hypoxie, tedy nedostatek kyslíků, má své vážné důsledky pro celý váš organismus, pro buňky - některé více, některé hůře. Takže dejte si pozor, abyste náhodou tady na konci svých cvičení neskončili jako poněkud mdlého ducha a rozumu. Což se u těch jogínů ovšem nestane. Ti se vám probudí za sto let a jsou normální. Ale tohle u nás neuvidíte. Možná, jak to mají blaničtí rytíři, to nevím, ještě jsem se jich nezeptal, ale ti pánové tam ve vzdálené zemi to tak mají. Všechno na světě je možné, když zmizí vaše svaté přesvědčení o tom, jak jste in a jak už všechno víte, jak jste úžasní. A vaše přesvědčení, že ty přírodní zákony všechny už znáte a není už co objevovat vlastně, že? To je vývojová slepota, vždycky skončí, nebojte se. Každá doba ji má. Jen otázka času to je. Generace něco vidí a nechápou to. A pak se to najednou změní, někdo to uvidí. A zase se nevidí něco jiného. To je ta lidská maličkost. Semmelweis, vždycky oblíbený autor, vzpomeňte na něj, nakonec se z toho zblázní. On, který nakonec zachrání snad stovky nebo tisíce rodiček, projde vším tím, čím prochází, tou lidštinou nesmyslnou, kdy naprosto jasně dokáže, a protože on neví, čím to je, to je ten největší hřích. On zjistí, že prostě muži, kteří provádějí, kolegové, ty pitvy, že mají výrazně větší úmrtnost těch rodiček, když potom provádějí porody. Ale nemá mikroskop. V té době nikdo neví, že jsou nějaké mikroby. A tak jeho slovutní kolegové, aniž by vzali v potaz, že je tu jasná souvislost, ho vysmívají a odešlou do... No. A to dlouho. To bylo mrtvejch. To je hodně smutný příběh, ale naprosto dokumentuje to, o čem jsem tu mluvil. Čili o té lidštině. Když vám řeknu, že někde žije někdo 120 let v průměru, že ženy rodí v 60 a v 90 vypadá jak náš padesátník, tak vás to nebude zajímat až do doby, než přijde čas. A jsou to vegetariáni. Průměr 120. No a co, že? Vždyť my jsme dokázali z těch 40 to dotáhnout na 65 nebo 70. Úžasný. Ale to je jenom drobný výsledek. Tohlecto je mnohem větší. A možná, že by to šlo ještě dál, kdybysme chtěli, mohli a byli inteligentní. Takže to je na závěr. Doufám, že není chmurný, protože je reálný. A je dobré, když můžeme čekat věci lepší - a to můžeme. Žijete v unikátní době, kdy se díky těm kočárům, o kterých jsem tady mluvil, dá nalézt naděje pro tohlecto hejno. I kdyby to pokračovalo - ono už se trošku změnilo, víte? Když se podíváte na dějiny třeba první války a to, jak se rozhodovalo, kdo velel a jak, jakým způsobem, tak to mělo určitou fazónu. Pak přišla druhá válka, byla jiná, ale totéž se tam projevilo zase jinak. No, tak doufejme, že už ve třetí válce to pozorovat nebudeme. Hodně štěstí, přátelé, rozloučíme se. To víte, důvod se najde vždycky. Ať už je to granát na tržišti, nebo něco jiného. Tak rozloučíme se. S pomocí Boží. Tak, děkuju vám.