Milí diváci, vítám vás. Na dnešní přednášce se budu věnovat jako po každé tomu, co jste připravili - s tím, že se pokusím některé z vašich podnětů komentovat a vy sami si budete dělat vlastní názor. Ten komentář nikdy nemůže obsáhnout celou tu rovinu, ale může se dotknout některých, řekněmež z mého pohledu, důležitých aspektů dané problematiky. Takže.

DOTAZ: Když je nám velice blízký nějaký učební předmět, přijde nám to důležité, vnitřně se nad tím hluboce zamyslíme, dumáme. Proniknou tyto informace do podvědomí? Přeji vše dobré a zdravím všechny posluchače.

ODPOVĚĎ TP: Ano, je to právě emoce, která má tu neobyčejnou sílu a možnost přenášet zkušenosti z toho vnějšího světa do toho hlubokého stavu vědomí. Člověk samozřejmě ten hluboký stav příliš nevnímá, protože je tu jen velmi slabá interakce, propojení. Je tu hlas svědomí, a to je velmi tichounké. Jsou tu pocity, například jste v nějaké situaci a najednou si říkáte: "No, tohle není úplně v pořádku, tohle se mi nějak nelíbí." A je to právě ta zkušenost v tom podvědomí, v té hloubce, která tu situaci už třeba prožívala stokrát a ví už, jak to většinou dopadne. Čili. Je-li tady ale naopak hluboká jaksi přízeň k nějaké věci, ano, do podvědomí se propíše. Znamená to potom, že pravděpodobně budete příslušný vědní obor pěstovat i v dalších životech, že jej budete dále rozvíjet a případně doplňovat o další a další oblasti. I to, proč nějaký obor je vám blízký, často nezačíná tady a teď, ale je to kontinuální řada, kdy jste ten obor třeba pěstovali právě v tom minulém životě a teď pokračujete dál. Je to vlastně přirozené. Takže ano, jistě.

DOTAZ: Více o celibátě z energetického hlediska - jak funguje centrum? Počas spánku se temná strana stimuluje tato centra a tehdy je to k nevydržení.

ODPOVĚĎ TP: No, samozřejmě, že je na světě tisíc a jedna věc, která se nás může dotýkat silněji nebo slaběji. Pokud se týká tohoto stavu, pak je pro mě trochu vlastně k zamyšlení, proč v první části mluvíte o celibátu, a pak v další části mluvíte o řekněmež potížích ve spánku. Možná je to i proto, že tu byl nějaký takový děj nebo zkušenost, třeba v tom minulém životě a nyní ten stav nějakým způsobem pokračuje. Vemme si, kolik lidí, kteří drží celibát, jej drží z stavu a z přesvědčení a kolik z řekněmež příkazu nebo nařízení. To může být jeden z důvodů. Naše centra celotělová jsou známa z jógy, odjinud. Vidíte tedy ta centra, která zde jsou, a každé z nich má svoji funkci a každé z nich může být posíleno, oslabeno oproti ostatním centrům nebo může být v rovnováze. To je potom ten silový průtok, který se odehrává kolem vašeho páteřního kanálu. Jsou tu tedy i stavy, kdy může nějaký vnější prvek stimulovat a posilovat činnost některého z těchto center. To jistě ano. Pravdou je, že i když jsme třeba takovou řekněmež situaci nevědomě, tedy v dnešním životě nevědomě vytvořili, no tak je to stav jako každý jiný, který se musí zpracovat a musíte najít tu rovinu, která je podle vašeho vnitřního poznání tou rovnovážnou. Sexuální energie nemusí být a priori synonymum temnoty. To spíš temnota se pokusila tuto oblast očernit, i když je pravdou, že láska hmotná je jen součástí celkové schopnosti, sjednocování a ta duchovní je velmi, velmi významná. Když například kněz drží celibát, tak to, pokud je to skutečný celibát, je silová disciplína. Je to tedy stav, při kterém nedochází z pohledu plození bezúčelného vybití těchto sil v aktu, ale zůstávají přítomny a pokud je to jaksi v rovnováze, tak jsou využívány v tom tělesném prostoru, ale i v tom duchovním nebo duševním prostoru. Pakliže je tomu tak, je to celibát. Není to tedy pouhá absence jaksi konání, ale je to daleko širší oblast. V minulosti před tisíciletími možná už dnes, kněží praktikovali celibát, který byl zdánlivě opačný. A když se podíváme třeba na mýty, které se dodnes dochovaly, tak například král byl povinen ulehnout do brázdy na začátku jaksi plození a tak dále. Čili je to těžko jednoznačně odpovědět. Je-li tam tedy stav, který je stavem nevyhovujícím, je třeba s tím pracovat.

DOTAZ: Kvasnice, jejich výroba je stejně jako víno? Jsou tedy vhodné pro vegetariány?

ODPOVĚĎ TP: Aha, takto to myslíte. V podstatě je to tak, že kvasnice dnes, tedy ve fermentorech, což jsou zařízení, do kterých jsou přiváděny příslušné látky, tedy cukry, odváděn plyn a tak dále, tak zde se množí. Pak je v určité fázi nutno nebo kontinuálně odvádět ty kvasnice z toho fermentoru pryč. Proč? Pokud tam budou příliš dlouho, tak ten jejich produkt, který vás zajímá, tedy alkohol, to jsou vlastně hovínka kvasnic, s prominutím. Jsou to jejich exkrementy. A jako takové, každé exkrementy nejsou úplně moc zdravé - ani pro kvasnice. A tak alkohol velmi úspěšně ničí kvasnice. Čili musí být včas odčerpány, aby ještě jako by žily, ale už to nebylo moc toho alkoholu. No a pak samozřejmě ta kvasnice, když si k ní čuchnete, tak je to charakteristická vůně těch déček, vitamínů a tak dále, ale pokud vím, tak slivovici z toho necítíme. Nebo ano? Takže to je odpověď. V kvasnicích, které dostanete, a když se podívám třeba na sušené kvasnice, no tak tam přece už absolutně vůbec nic, protože při procesu sušení se odpaří nejenom voda, ale vše ostatní. Ale pokud vím, tak ani kvasnice ostatní mi nepřipadají tedy likérní. Dobře.

DOTAZ: Jak vnímáte hlazení zvířat po genitáliích? Je to zneužívání, nebo to zvířata vnímají jinak? Měli bychom se těmto intimním místům vyhýbat?

ODPOVĚĎ TP: No nevím, to mě nenapadlo. Je pravdou, že u zvířátek vidíme často jaksi náznaky sexuálního chování, ať už jsou to pejsci nebo jiní, kteří se vlastně takto projektují. Ona ta zvířecí sexualita má také vlastně svoje zákony. Je to jasné. Souvisí to až třeba s těmi jaksi neverbálními pro ně projevy. Takže zvíře dává najevo podřízenost, když se jedná o nějaký vztah, který je tam prezentován. A tak dále, a tak dále. No nevím, nad tím jsem nikdy nepřemýšlel a sám jsem nikdy zvířata na genitáliích nehladil, takže s tím nemám osobní zkušenost. A možná, že by se tak dala vytvořit určitá vazba mezi tím zvířetem a tím člověkem. Ostatně jako kdykoliv jindy. Ale nejsem si jist, protože toto opravdu je poněkud na hraně. PŘÁNÍ: Pevné zdraví a požehnání. Tak to je až z Nového roku, rodině. A to je celé přání. Tak děkuji. Děkuji. To je pro všechny z nás. Nejenom pro mě, což mě těší, protože kdyby to bylo jen pro mě, tak by mě to nepotěšilo, víte? Protože když někdo myslí trošku šířeji, tak je to vždycky radost.

DOTAZ: Chození s kočkou na vodítku. Není to pro ni moc velký stres?

ODPOVĚĎ TP: No, toť otázka. Chodit s kočkou bez vodítka, to bude pravděpodobně velmi krátký proces. Promiňte. Pardon. I když není kočka jako kočka a zvíře jako zvíře. Čili asi bude záležet na tom, jak to ta konkrétní kočička bude vnímat. Tedy pro některou velmi jistě a pro jinou nikoliv. Kočička je trošku jinak postavená než pejsek. To jistě všichni víme, viďte. Mají trochu jiný vztah k životu. Pejsek je velmi, velmi smečkový tvor. Pro něj smečka je to nejhlavnější. U kočiček si myslím, že to tak úplně není. Jistě také spolupracují, ale ti pejskové jsou zásadně podle mě jiní. No tak nevím. Když jdete s pejskem, tak on teda tam má sice to vodítko, ale je to pořád kontakt s tou smečkou. Jak to mají kočičky? No, zeptejte se jich.

DOTAZ: Pokud člověk jezdí městskou hromadnou dopravou půl roku, co má ještě průkazku na studentské jízdné, ale má přerušené studium, tušil, že by to už platit nemělo, ale neověřil si to, a přesto využíval slevu, která mu právem nenáleží, což potom zjistil. Nyní se stydí. Průkazka vypršela v prosinci, a tak si věc náležitě ověřil, aby případně zažádal nový průkaz. Je to jako by kradl?

ODPOVĚĎ TP: No, úplně vědomé to nebylo. Připomíná to situaci, kdy jsem jel se známým Pražskou městskou hromadnou dopravou a on byl z Brna. A tak jsme si tenkrát, ještě jsem byl před důchodem, tak jsme si... (Důchod je úžasná věc z hlediska městské hromadné dopravy. To můžete jezdit, kam chcete úplně zadarmo. A dokonce už dneska po mě nechtějí ani občanku, když mám ty bílý vlasy.) Ale vraťme se k otázce. Čili ten můj přítel z toho Brna si se mnou cvaknul lístek. No a pak přišel revizor. No a byl problém, protože on cvaknul lístek z brněnské hromadné dopravy, takže vlastně jel načerno. A nevěděl to. No tak musel zaplatit pokutu. U vás zřejmě to bylo tak, že jste byl ochráněn ve své nevinnosti. A samozřejmě to teď dáte rychle dohromady a bude všechno v pořádku. No, stalo se. Nebylo to asi úplně vědomé, ne? Tak doufejme. Snad.

DOTAZ: Co způsobuje, že se někdo na někoho fixuje? Je to chyba toho, na kterého se ten dotyčný nafixoval nebo může jít i o věc, kdy je to pouze o daném fixujícím, protože má nějakou poruchu? Když se na mě velice nafixovalo kotě tříměsíční, znamená to, že jsem manipulátor? Zároveň mě k tomu napadá, nerozmazuji ho? Nebo to může souviset s tím, že mám zdravotní problémy čili jsem s ním často celý den doma, či že je to pravděpodobně z dvojčat. (TP: Aha, že je zvyklé na přítomnost někoho.) Tak se na mě navázal jako na svého sourozence. Když jdu spát a chci klid, tak kočku zavřu do chodby, kde má pelíšek, jídlo, tak reaguje usilovným mňoukáním a škrábáním na dveře. Mám o ni starost a zároveň mě to už unavuje a ničí nervy.

ODPOVĚĎ TP: No tak jedno řešení otevřít dveře a spát s kočičkou. Za svoji praxi jsem viděl mnoho a mnoho lidí, kteří nakonec podlehli. Snad před minulým týdnem mi ukazoval jeden z lidí, jak ten jeho kočičí kamarád má přes něj přehozenou tlapku a jak s ním spí. Ale samozřejmě to nebude pro každého. (TP: Ano, děkuju. Nesou mi něco k pití. Děkuju pěkně.) Bavíme se tedy o vztahu. Ten může být mezi člověkem a člověkem, mezi zvířetem a zvířetem, mezi zvířetem a člověkem, a člověkem a zvířetem, a pořád to bude vlastně jedna věc, která se bude týkat různých stupňů, třeba životních. Je to vzdáleně jednoduchá otázka, ale je ve skutečnosti velmi složitá. V těchto případech můžou být nejrůznější vazby z nejrůznějších míst. Ano, i to, co popisujete, může být pravdou. Ale můžou to být i mnohaživotné vazby. Může to být také ale vlastně převlečený kamarád, který s vámi šel třeba v tomto nebo v minulém životě a který v téhle fázi musí z nějakých příčin prožívat ten nižší život, který mu vlastně nenáleží a který je vlastně, dalo by se říci, nemožný, ale bohužel musí být možný někdy, aby ten člověk to prožil. Může to být řada dalších. Vzpomínám na svoji první zkušenost ze svého mládí. Je mi šest let a já si hraju s kočičkou, ona mě má velmi ráda a potkáváme se. Je to na vesnici atd. Pak najednou jednoho dne mi přinese takhle velký myšičky. A ona se přišla pochlubit, právě porodila. Tak mi přinesla ukázat svoje děti. Bylo to velmi silné. Zvířata si jsou schopna pomáhat i tehdy, když jsou třeba ve vztahu predátor a oběť. Jsou chvíle, kdy predátoři pomáhají svým obětem možným tak, že je nezakousnou. Často vidíte v domácnosti, že je třeba kočka, která si hraje s kanárkem. Mají se rádi. Kočka vozí kanárka na hřbetu. Nebo kanárek prostě s ní spí nebo podobně. To všechno existuje. Svět vzájemnosti a lásky je velmi široký, ale ta kočka taky musí něco jíst. Kdyby neměla co jíst ta kočka, tak by asi ten kanárek dlouho nevydržel, protože by to bylo docela příjemné odpolední sousto. Jindy třeba ta kočka bude rozlišovat. To, co je doma, není pro mě. Tak kanárek přežije. Ale sotva se dostane ven, už na tom stromě loví, a to nejenom myši, ale třeba i právě ty ptáčky. Je to i náklonnost, která tu je. Je tu i to, co se nedá popsat žádným měřením. Tedy stav ducha lidské bytosti. Čili jste-li urozený duchem, zvíře to vidí. Co to je urozený duchem? To je poněkud menší sobec, který vidí jen sebe. Je schopen se vcítit a v lásce přijímat veškerý život kolem sebe. A když to tak je, tak to zvíře k vám přichází. Vzpomeňte například letitý příběh jednoho z Františků. Byl to František z Assisi. Tenhle člověk tedy zvířata nejedl, byl to vegetarián, což je důležité. A zároveň byl tak pln toho sjednocení, že ta zvířata k němu chodila bez bázně a nechala se hladit a tak. My jsme si zvykli na kořistnický způsob. Čili celá lidská společnost je plna ignorace, bolesti, strachu, stresu. Ignorace znamená nevnímání druhých. A tak je schopna dělat zvířatům cokoliv, velmi strašné věci. Kdybyste se jen na vteřinu zamysleli nad tím, co prožívá nějaký tvor, který je loven člověkem nebo nějak jinak manipulován, asi by vám dobře nebylo. Tak samozřejmě, že tyto vlivy potom, protože zvířata jsou intuitivní, také mohou vnímat. Máte člověka, který na jednu stranu ta zvířata vraždí, ale jinak je to dobrý člověk. To zvíře to může vycítit. Bude-li ale například ve své podstatě člověk zlý, tak většina zvířat se mu bude vyhýbat, protože to bude vnímat. To je ta váha plus a minus. Takže to všechno se může stát. Proč pak ne? Manipulátor, no. To máte těžké. Vždycky jsou tu dva. Je to ten, který něco žádá a je to ten, který to může anebo nemusí zprostředkovat. Když máte děti, tak děti taky někdy chtějí něco, co byste jim neměli dovolit, no a vy to nedovolíte. Tedy budete dbát na to, aby odněkud nespadly, aby nesáhly na kamna a tak dále a tak dále. A připadá vám to samozřejmé. Čili nastavujete nějaké meze, hranice prospěchu toho svého děťátka. Stejně to bude i v jiných oblastech, třeba právě v těchto. Čili nastavíte meze a hranice, které budou k jeho prospěchu. Jsou tu příběhy velké lásky, jsou tu příběhy i velkých osudů. Já tady vždycky vzpomínám na monackou kněžnu, která se zřítila se svým automobilem ze srázu a jsou tu úvahy, že za to mohla kočička, která jela s ní a která se podílela na té nehodě. No, kdo ví. Takže půjdeme dál.

DOTAZ: Léčení neurastenie.

ODPOVĚĎ TP: No, je to obtížné a možné pravděpodobně jen z části, protože svým způsobem zde velmi významnou roli hraje také ta mentálně emocionální část. A tady spíš patří působení tedy jiným druhem sil, tedy psychické síly. A ty, které používá biotronika, tedy biotronické síly, mají trochu jiný charakter. Takže úplně, jaksi úplně, přímé to nemusí být. Ale také může, protože svým způsobem řadu z věcí, které jsou dány duchem, lze zvládat i přiblížením a řekněmež vnímáním pochopení. Tak spíše ne, ale trochu ano.

DOTAZ: Je škodlivé jíst denně rukolu a špenát kvůli možnému zvýšení dusičnanů v krvi a následnému vzniku zdravotních problémů, například rakoviny? V případě, že je v pořádku normální množství, co je to normální množství? Dvě hrsti?

ODPOVĚĎ TP: Ne, já myslím, že dvě kolečka. Ne, a teďka vážně. Jíst denně tyto látky je nebezpečné. Způsobíte si vážné zdravotní potíže. Speciálně u špenátu platí, že některé látky v něm obsažené budou zvyšovat tendenci k tvorbě kamenů, které vás později mohou hodně potrápit. Jak se říká všeho s mírou. A i tady bych řekl, že to platí dvojnásob. U rukoly si nejsem úplně jistý, ale u špenátu naprosto. Čili každodenní konzumace špenátu je, myslím si, velmi nebezpečná.

DOTAZ: Při jedné meditaci se na mě přilepil nějaký duch, entita, nevím, a od té doby mě obtěžuje a nechce odejít. Poslal jsem ho pryč, ale nechce. Když přichází, padají věci, ochladí se v pokoji. Je nějaká pomoc? Moc prosím, co mám dělat? Sám to nezvládnu. Jeden kněz ho poslal pryč, ale zase se vrátil.

ODPOVĚĎ TP: No, tohle může být trochu varováním i pro všechny ostatní posluchače této přednášky. Pokud se budete věnovat nějaké věci nesprávně, může mít i tyto nechtěné důsledky. Pokud stav, který nazýváte meditací, meditací tak úplně není, ale je spíše rozevřením, nechtěným rozevřením a neřízeným rozevřením vědomí, pak se tato možnost může projevit. Nebo to může být i proto, že zde jsou zase osudové příčiny, které nějakým způsobem právě tento typ reakce mohou přinést. Potíž je v tom, že, promiňte mi ten názor, vysoké procento toho, co je vám předkládáno jako meditace, meditací v žádném případě není. A to potom přináší tato nebezpečí. Na duchovní cestě, když dospějeme do fáze, kdy je účelné se zajímat o tyto věci, to je tak polovina lidských zrodů, se začínáte připravovat, a ta příprava trvá měsíce až roky. I ti nejnadanější nezvládnou dříve než za dva roky. Teprve potom můžeme mluvit o meditaci. Je důležité, aby právě byla bytost vyrovnána. Aby zmizely všechny přilepené nebo někde čtené nebo získané, nepromyšlené postupy, stavy, myšlenky. Ta příprava je velmi logická. Vychází za samé podstaty našeho světa, reality, Boha. Názory na meditaci se mění také podle dobových vlivů. Mění se meditační polohy, ale to není to hlavní. Hlavní je, kdo a kdy medituje, z jaké pozice. Aby nedocházelo k prosakování toho, co se snaží proniknout do té velké Pravdy, ke které se v meditaci přibližujete, a která vůbec není lidská, poplatná nějakým -izmům, názorům či čemu dalšímu, musí být ten nástroj čistý jako tabula rasa čili čistá tabule. Jakmile je tam něco navíc, tak to moduluje nebo ovlivňuje celý ten proces, což může přinést i velmi nechtěné výsledky. Když vzpomenu třeba v historicky na jednu z nejhorších meditačních úloh nebo návodů, bylo to v době, kdy velmi známý muž, vydavatel, vydával nejrůznější knihy duchovní a návody, ač tomu sám nerozuměl, tak je prostě zveřejňoval. V první republice mnoho a mnoho lidí cvičilo písmenková cvičení. Kdo kdy přišel na takovou hloupost? Vždyť ty prasíly, základní sloupy Tvůrčího díla, můžeme popsat A, E, I, U. To měli správně, ale oni nepochopili, že ta písmena jsou pouze symbolem, hmotným symbolem. Tak ti lidé cvičili tyto hmotné symboly, dokonce je projektovali do svých těl, nikdo neví proč. Mělo to až takové důsledky, že se objevily třeba spáleniny na těle či podobně. Nejenom, že se nejednalo v žádném případě o duchovní praxi. To byla antiduchovní praxe. Ti lidé byli poškozeni. To uvádím jen jako příklad. Čili abyste napřed cítili a přemýšleli a teprve potom konali. Stane-li se něco takového jako vám, je potřeba celou svoji bytostnou silou prosit, je-li to právem, v pokoře, bych byl tohoto nerozumu zbaven. Aby někdo mohl přistoupit, třeba nevtělenec, k vám, tak je to proto, že se oslabí vaše imunita. Je to úplně stejné jako v oblasti hmotné imunity. Když se budete nacházet v prostoru, kde je hodně mikrobů, špíny, pak pravděpodobně můžete onemocnět. Když poškodíte svoji imunitu například psychickým stresem nebo jinak, můžete dostat infekční onemocnění mnohem dříve, než člověk plně vitální a zdravý, který někdy tu infekci nedostane nikdy, protože je plně odolný. Tak je to i v duchovní oblasti. Když nedbáte příliš o prostředí, v kterém se nacházíte. Když se oslabujete, například chybnou meditační praxí, pak je otevřena brána k tomu, abyste onemocněli, úplně stejně jako v případě nemoci hmotné. Co s tím? No tak, když jsem nemocen infekčně, tak určitě s prominutím nelezu tam, kde ta infekce je. Čili zcela se oddělím čili odejdu z toho špinavého prostředí. V případě ducha to znamená odejít duševně z těchto oblastí čili zcela se oddělit od té potíže, kterou mám. Čím víc na ni budete myslet, čím víc ji budete vnímat, čím víc ji budete řešit, tím víc to bude pevnější. Bude to na vás přisedlé. A tak kdykoliv jen ucítíte, že se to blíží, začněte myslet na něco jiného, úplně to ignorujte, běžte od toho. Bude to tu druhou entitu velmi zlobit, samozřejmě. A záleží jen na tom, jaká síla ve vás bude, aby se to dokázalo zvládnout. A já vám přeji, ať se to podaří. Jsou tu možnosti řekněmež toho, co jste zmínil, očistné procesy. Koneckonců lidé užívají vůně od nepaměti k tomu, aby svůj prostor vyladili. Užívají obřady či cokoliv jiného. Je zde také ta modlitba, která je velmi silná a která se obrací k tomu, co je většinou nad námi a co je mnohem silnější než lidská možnost, no. Čili oddělte se od toho, jako by to nebylo. I když to budete cítit, nevnímejte to. Nevěnujte tomu svoji životní sílu, svoji pozornost. To je to, co vás udržuje v této oblasti. Poproste o pomoc a někdy mi napište, jak to vypadá.

DOTAZ: Když se domníváme, že nás negativně ovlivňuje nějaká entita, zemřelá duše, co s tím? Jaké mám možnosti? Co nám poradíte? Jak velkou úlohu v tomto hraje osud?

ODPOVĚĎ TP: Ano, je to souvislé s tím předchozím dotazem, samozřejmě. Hodně jsem řekl už, co bych řekl i tady. Ptáte se na osud? Ano, samozřejmě. Vždyť přece my nepřicházíme odnikud, ale jsme poutníci na cestě, která má tisíceré zastavení a každé z nich je faktické, reálné. Každé z nich přináší nějaký vliv, který nás dál v životě ovlivňuje. Nejsou to jenom dovednosti, které jsme získali. Nejsou to jenom vlastně řekněmež dobré stavy. Ale můžou to být i řekněmež pochybení nebo chyby, kterých jsme se dopustili, a které nakonec musí být také zpracovány. Mohli jste někoho proklínat v minulém životě čili v podstatě na něj sesílat temnou moc. No, budete muset pochopit, že to se nedělá, že láska vypadá jinak. Budete mít jiný problém a bude to stále stejné. Vlastně to není tak až moc složité, víte? Všechno to jde jedním směrem. Má to společný cíl. Všichni jsme si vlastně stejní, podobní. Jsme součástí jednoho hejna, ať jsme odkudkoliv, z kterékoliv části vesmíru. Stejné problémy bude řešit mimozemšťan jako my, protože všude je to pořád jedno dílo Boží. Můžeme tedy často mluvit o těch nejbližších, kteří nám jsou nejbližší lidsky. Čili pokud se setkáváte s nějakým vztahem, který tady je, třeba s tím nevtělencem, tak to bude v drtivé většině záležitost nějakých zrodů, které jsou si nadohled nejčastěji. Jsou ale i případy, které jsou jiné. Stejně jako my se můžeme rozšiřovat směrem do celkového bytí, kdekoliv a kdykoliv, tak totéž platí pro všechny oblasti, tedy i pro dobro, i pro zlo. Bílé bratrstvo není fráze, to existuje. A kdykoliv dostoupíte svým duchovním vývojem určitého stavu, jste přijati - bez legitimací, bez oslavných projevů, docela přirozeně lidsky. Jste součástí vševesmírného bratrstva života. A to už vaše bytí je trochu jinak vnímané. Totéž ale platí i obráceně - jak nahoře, tak dole, světlo i temnota. A tak jsou zde i vlastně přesahy nad rámec naší reality tohoto nejbližšího světa. A i to je součást existence. Takže napřed promyslet, zdali moje pocity jsou skutečně pravé, protože velmi často se i to zlo pokouší ve vás vzbudit dojem, že to zlo je tam. A vy se zaměříte na něco ve své malosti a slabosti, co je nevinné, nebo ne až tak vinné, přitom přehlédnete, že jste použiti a zneužiti k nějakému temnému kolchování. Čili vždy opatrnost radím. Nestarat se příliš, snažit se ignorovat, odcházet. Teprve když je to velmi silné, a tohle to v naší vědecké rovině jen těžko budeme chápat, ale síly ducha jsou mocné. A jsou tedy logicky vedle velkých prospěchů i síly, které jsou opakem. Tam je na místě se bránit.

DOTAZ: Proč je mezi lidmi touha po využití druhých? V kavárně se mi rozbila klika - jako zákazníkovi. Zůstala mi v ruce. Majitelka ji chce po mně uhradit. Více jsem se opřela do dveří a klika se ulomila. Nevypadla. Ulomila. Zdá se mi to jako nelidské, chtít po mně uhradit něco, co není mojí vinou. Můžu proto něco udělat já, aby se to tolik nedělo, aby mě lidi neviděli jako snadnou kořist. Cítím se za vše vinna, obrovsky vinna.

ODPOVĚĎ TP: No, nepřehánějte to. To by bylo až trošku psycho - sebeobviňování. Takže najít rovinu. To, co dělám, to bude v dobrém úmyslu, no, jsem jaký jsem, a jestli se někomu nelíbím, tak je to jeho chyba. Samozřejmě jste kliku neulomila asi schválně, no. Pokud nejste kulturistka, která má enormní sílu, pak by to bylo možná o tom, že ji nedokážete příliš korigovat. Ale to asi nebude pravda. Já vzpomínám na jednu milou a drahou paní, která tu s námi byla v Biotronickém centru sociální pomoci a která měla zvláštní vlastnost. Ona to byla taková tenoučká, menší paní. Ale ona, na co sáhla, to utrhla. Mohla to být klika od okna, nebo to mohl být knoflík u pračky nebo něco jiného. To je zvláštní vlastnost, rozumíte? A docela jsme se s tím bavili. Ale to také nebude váš případ, já vím. Čili stalo se, klika povolila a svým způsobem lze říci, že dle mého soudu, i když ten případ neznám, já se nemůžu úplně vyjádřit, tak kliky občas praskají. A patří to k riziku majitelů klik. No, za mě tady prasklo hned mnoho klik. Většinou to byla péra, pérka těch klik. Ale zatím jsem po nikom nic nechtěl, ani nikdo tady v okolí. Jestli lhu, tak se přihlaste. Ale většinou se ti lidé ani nepřiznají, že jim praskla ta klika. Takže, co můžete udělat, aby se to nedělo? Pozor, to už začíná trošku zavánět trošku osobním jakoby přístupem, že... a tak dále. Podívejte, lidé jsou lidé, mají lidské vlastnosti, a toto není něco, co by se týkalo jenom vaší osoby. Je to obecná lidská vlastnost. Mezi ty vlastnosti patří altruismus, egoismus, přejícnost, nepřejícnost, rozšíření, naopak stažení, vzteklost či mírumilovnost či něco jiného. A ve všem tom se budete ráchat, dokud tady budete. Takže přeju hezké poráchání. A ať se to všechno nějak dobře uklidní. Je důležité, aby se to dalo do klidu.

DOTAZ: Mám vztek na všechny a všechno (se nám to hezky srovnává ty dotazy), na všechny a všechno, ani nevím proč. Jak zjistit důvod, z čeho vzniká stres?

ODPOVĚĎ TP: Jako vždycky. Je tu to, co jste byli, s čím přicházíte. To je ta duchovní genetika. Je tu to, co jste, to je ta hmotná genetika. Čili vlastnosti rodu, způsoby přemýšlení. Nevím, jestli s tímto věda uvažuje, ale svým způsobem, pokud bychom dokázali ten obraz, způsobu myšlení nakreslit nebo definovat, mohli bysme pozorovat, že součástí rodu genetiky je i určitý způsob, řekněme, myšlení, které může být v některých oblastech viditelně posílen. Čili to je hmotná a duchovní genetika. Pak jsou to stavy, které vidíme už před v porodní době. To znamená, v jakém prostředí se plod nacházel, za jakých podmínek vyrůstal v těle matky, jaké ona zažívala emoce a podobně. Pak je to stav po narození. Čili všechno to, co je mládí, výchova, nakonec i řekněmež spolužáci, učitelé a tak dále. Pak je to další život - třeba partnerský nebo nepartnerský, každý jiný, a z toho vzniká nějaký životní názor. No taky jsme k něčemu chytlaví a k něčemu ne. Někdo bude žít v úplné hrůze a moc se ho to netkne. A jiný bude mít jen nepatrné problémy a už to bude hodně působit. Stres - i stres, způsob stresového chování. Samozřejmě na tom, já to zase celé nemůžu popsat, ale působí na to třeba láska rodičů, ta, která byla projevená, jak jste si vyhráli za mládí, jestli jste měli tu možnost se jako děti prezentovat nebo jestli jste byli uťápnutí a tak dále a tak dále. No a z toho všeho vzniká obraz té osobnosti. A pak je to také to, co přidáte sami o své vůli a tak dále. Většinou se to zlepšuje s věkem. Jak přibývají zkušenosti, tak se člověk přece jenom nenechá tak často vytočit, protože už to všechno zažil nejméně stokrát. Cesta k tomu je i láska, protože láska znamená pochopení, přiblížení se. Neznamená to podporovat tedy nějaké hlouposti, to ne. Ale vy můžete registrovat nějakou slabost druhého, nebudete jí podporovat, ale trochu ji budete chápat. Tak nějak tak. A budete se jí bránit, když bude potřeba, samozřejmě.

DOTAZ: Kdysi jste říkal o kvantových počítačích něco ve smyslu, že hesla budou zbytečná, když budou těmito počítači rozluštitelná, ale třeba na login někam máte třeba jen tři pokusy, pak se vstup zablokuje a dál se nic neřeší. Takže kvantový počítač ze dvou neúspěšných loginů přece po dvou pokusech nemůže odhadnout heslo ani napotřetí. Jak pak je výkon v této oblasti k ničemu? Na výkonu počítače přeci je třeba případů moc, ne než jen tři pokusy.

ODPOVĚĎ TP: No to je pravda. Na druhou stranu máte nějaký ID, číslo počítače, viďte? Myslím si, že nebude tak nemožné vytvořit jiné algoritmy, které v tomto problému pomůžou. Takže nějak tak. Jde to mnohem dál, než myslíte. Souvisí to s úměrou inteligencí a tak dále a tak dále. Nechtěl bych o tom mluvit.

DOTAZ: Jejej, tohle to je asi osobní příběh. No, tak snad. Vy po mně chcete ale návod nebo... To já bych nerad. Pokud se například v práci začnou potkávat dva lidé, muž a žena, žena je svobodná, muž má vztah na dálku, mluvím o podobnosti daných situací. Oba mají dvě práce a půl úvazku, začnou si až moc rozumět. Vznikne přátelství, žena má pocit, že může vzrůst o něco víc. Měla by o svých pocitech mluvit se svým kolegou nebo kvůli jeho vztahu mlčet? Ona jedná tak, že zanechá této práce, kde se setkává s oním mužem, přeruší s ním veškerý kontakt. Má pocit, že udělala dobrou věc, byla fér k jeho přítelkyni. Muž se časem s tou ženou, s kterou je, rozejde a najde si jinou. Tato situace se ženě opakuje stále i u nových seznámení. Zůstává sama s pocitem, že jednala správně. Co má tato situace říct této ženě? Jednání, které popisuji, vnímáte jako správné či žena přebírá odpovědnost za onoho muže. V případě, že se s ním už baví důvěrně a s erotickým podtextem, je toto jeho nevěra, a ne té ženy? ODPOVĚD TP: To je velmi složité a záleží na mnoha a mnoha okolnostech. Je tady jistě mnoho příběhů, kdy se lidé neptají. Je mnoho příběhů, kdy se jedná o přímo řekněmež vztahy, které souvisí s osudem. Často se opakují již na stokrát přehraná schémata. A dost možná, že to, co popisujete, je jen pokračování již dobře známého příběhu. Každopádně je to i o tom, že jaksi rozbití toho vztahu by jistě mělo poněkud hořký podtext, samozřejmě. Je pravdou, že ten muž žije svůj život, a vy dost možná to řešíte i s láskou k němu, že tedy nechcete způsobit v tom druhém vztahu utrpení a on si pak svůj vztah ukončí a najde si jinou a zas to probíhá. Na jednu stranu to může být osudové, protože potíže ve vztahu jsou často osudové, velmi často. Viděl jsem mnoho životních příběhů a nelze definovat jaksi jen pár příčin, je jich hodně. Velmi signifikantní třeba byly vztahy, které byly podmíněny nějakou, řekněme, klášterní historií, kdy ten člověk vlastně jako by poškodil vztah, protože ani nevěděl, proč tam je úplně v tom klášteře, jestli mně rozumíte. Tak jenom poškodil tu vztahovou oblast. Jindy jsou to osobní vztahy, kdy ti dva vytvářejí vlastně určitý model napětí, ať už kladného nebo záporného, který se přerozuje do dalších životních zastavení. Život je krásný mimo jiné i tím, že je to kontinuum, a že všechny ty věci nejsou většinou naráz tady a teď, ale jsou pokračováním. Je to tedy vývoj. Jako když jsme ve škole a jsme v první třídě a pak v druhé, třetí a tak, no. Co má říct ta situace té ženě? Ona se mohla zachovat i jinak. Mohla jít a mohla poslouchat řekněmež hlas srdce. A někdy jsou to případy, kdy vlastně ta síla emocionální je nesmírně, nesmírně silná. Mnohdy potom člověk nehledíc na vše ostatní prostě jedná a koná, a není v jeho silách se zastavit. Jenomže každý z těch příběhů bude jiný. A tak nerad bych radil neb bych se cítil jako ten, kdo zasahuje do života nad rámec svého pověření. Jsem dalek soudit. Od soudu je tu osud. Ten vše srovná a zcela správně vyrovná. Jsme jen malí. Pokud se tedy týká této oblasti, ponechám vás na holičkách, tak. Tak bych neměl končit.

DOTAZ: Jak vybíráte dotazy do přednášky? Podle důležitosti nebo náhody?

ODPOVĚĎ TP: Naprosto podle náhody. Tady v té krabičce přistanou. No, a tak tam hrábnu a vybírám. No a poslední teda. Ne, už ne. Už je čas. To si necháme na příště. Tak, ano. Tak, dávám to do krabičky. OZNÁMENÍ: Tak, ještě tu mám oznámení, protože, přátelé, blíží se slavnost každoroční Zezulkova na hoře Řípu a pak zde v Biotronickém centru. Takže 30.3. jako každý rok. Dneska už třicátý ročník. A budem tam, tuším, po třiatřicáté. Čili třicet let už tam jezdíme. To už je velká historie, velká tradice. A tak, pokud máte zájem, tak jako každoročně můžete se na stránkách www.dub.cz podívat a objednat dopravu buďto z Prahy autobusem nebo z Brna. Snažte se to udělat, pokud možno, včas, protože ta místa také nejsou úplně nekonečná. No, a to je pro dnešek všechno. Já se ještě s vámi rozloučím, jak vidím v koruně stromu, a popřeji vám hezký zbytek večera. A za už necelou hodinu se ještě můžeme vidět při duchovním obřadu, který je každodenní. S pomocí Boží. Tak ať vás Pán Bůh provází. Na shledanou.