Tak, přátelé, zdravím vás všechny. Je čas k naší přednášce. Vítám Lucii, která mi bude zase číst dotazy, a budeme pokračovat. Pfeiffer dotaz. No, to je na předčtení taky. Tak až potom. A organizační, dobře. Tak. Tak ještě jednou vás pěkně vítám. Pokusím se, jak nejlépe dovedu, odpovídat na vaše podněty a vy sami si budete dělat názory, stejně jako vždy. Tak napřed povinnosti. Organizační - Říp. Ještě dnes naposledy, pozor, se zde můžete přihlásit do autobusu na Říp. U koho, kde? U pultu, dobře. A dnes naposled. (Za hotové dnes.) Aha, takže to je přesnější. Čili přes e-mail ještě později ano, ale dnes tedy přímo zde. Děkuju. Těším se na Říp. Snad se nám to všechno podaří a budeme mít tu Boží milost. Doufáme, že nám vyjde počasí - a když ne, taky dobře. Byli jsme tam a budeme už po třicáté. To je tradice, a to znamená, že už jsme na všechno zvyklí. Od sněhu přes vichřice a mraky a mlhu až po cokoliv. Tak se těším, kdo z vás pojede. Lucie, poprosím vás o první podnět.

DOTAZ: Je tady poděkovaní za vše, co děláte a dotaz, zda v rámci blížícího se setkání na Řípu se posluchačka může zúčastnit pohovoru na první stupeň.

ODPOVĚĎ TP: No ano, může, pokud se všechno podaří, tak potom si vyplní přihlášku a další sdělím. Dobře.

DOTAZ: Karlštejn a Karel. Přicházím k silnici vedoucí ke Karlštejnu. Na jejím začátku mě obestře nádherná energie a já vnímám, že jdu za králem Karlem. Vnímám jeho energii, jako by tam stále byl, jako by mě vítal. Je to silné, krásné, pokorné. Přicházím k hradu. Energie je stále se mnou. Když se vracím, ve stejném místě, kde se energie objevila, se zase ztrácí. Situace se opakuje při každé návštěvě Karlštejna. Možná jsem v Karlově době žila, ale třeba si to jen namlouvám, kdo ví? A tak zdravím krále Karla přes staletí. Ráda bych znala váš názor na tuto opakující se situaci. A poděkování.

ODPOVĚĎ TP: No, já vcelku za ni nemůžu, tedy doufám. A co se týká toho pocitu, tak proč ne, to může být. Každopádně ty důvody nemusí být jen tyto. Může to být vyšší citlivost. Král Karel našel dobré místo pro svůj zámysl, význačné místo. A to je mimo jiné význačné i určitým silovým nábojem. A to je dokonce dosti zásadní. Lidé po celou historii se většinou při svých stavebních projektech obraceli ke své intuici či k těm, kteří věděli. A tak řídili ta místa, kde se staví, někdy i v čase, viďte. Vzpomeňte na ten časový kód Karlova mostu i jiných staveb. Vzpomeňte na posvátnou geometrii Prahy, vzpomeňte na posvátnou geometrii pyramid i čeho jiného. Později došlo k útlumu, vlastně určitému barbarství, kdy lidé ty původní a hluboké vědomosti o přírodě, o stavu světa, o přírodním zákonu, jaksi poztráceli. A tak přišlo období, kdy se na tyto věci nehledělo, kdy ke své škodě člověk vlastně prosazoval bez toho, aniž by se zeptal svého nitra, ty své názory nebo myšlenky, projekty. No a mělo to potom někdy ty těžké důsledky. No, takže vy klidně, proč ne. Podívejte, na tom nezáleží, čím jsme byli. My jsme všichni byli už mnohokrát něčím, a to mnoho a mnoho a mnohokrát, protože jste lidé. Máte za svou nejenom lidskou historii, ale celou historii od prvního spojení hmoty a ducha, a to v prvních jednobuněčných souvislostech. Čili dělí nás opravdu miriáda časů. No a v těchto chvílích jsme opět někde postaveni, právě, správně. Díky Bohu, že tu jsme. A koneckonců hned zítra, až přijde náš čas a dokončíme druhou polovinu svého žití, no tak budeme postaveni někam jinam a budeme zase nevědoucí často, co jsme byli, jak jsme byli. Znovu se vracím k Zezulkovi. Říkal mi: „To máte tak, Tomáši, půjdete po náměstí, tam bude socha. Budete říkat: ,Ježíš, to byl slavnej člověk.‘ Přitom byste to klidně mohli být vy nebo někdo z vašeho okolí." Takže vlastně ty snahy často vyvěrají z toho potom, to není váš případ, ale dosti často je to vidět třeba i v ezoterních souvislostech, kdy lidé se přesvědčují, že byli nějakým významným, vládnoucím nebo jinak v dějinách vystoupeným, a který tedy jim pomáhá zlepšovat jich vlastní image, nebo jak to říct, vlastní názor na sebe. No tak řekněme si, že vším, čím jsme byli, jsme rádi. Řekněme si, že vše, co jsme poznali a co nás přitahuje, vnímáme a budeme říkat: „Bože, postav nás tam, kam soudíš." A my to budeme s láskou a pochopením vykonávat. Tak třeba tak.

DOTAZ: Napsal jsem přihlášku do prvního stupně DUB. Bude potřeba pohovor?

ODPOVĚĎ TP: Ano, vždy a důkladný.

DOTAZ: V knize Bytí životní filosofie od Josefa Zezulky shledávám dle mého názoru chyby v textu - v kapitole Stručný souhrn na straně 169. (LUCIE: A teď je tady text a vždycky je nad tím napsána ta domnělá chyba. Tak já budu pomalu číst.) (TP: Tak sem s tím, dělám to už půl života.) Tvůrčí čtyřka se v těchto vývojových fázích projevuje takto. První, rostlinná fáze, je znamenána chladem - a nad tím je teda dostředivostí. Druhá, živočišná, je dostředivá - nad tím je napsáno ohňová. Třetí, která začíná u člověka, je odstředivá, protože se mění myšlení jednotky k celku. A čtvrtá je ohňová - nad tím je klidová, která pracuje na ukončení pojmu nejvyšší jednotky Tvůrčího díla. A nakonec převádí na pojem "Jsem vše, co jest i co není." Mýlím-li se, prosím, tedy vysvětlete, proč jsou ty fáze zrovna takto řazeny? Mám-li pravdu, proč je v knize tento zavádějící text? Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: No tak buďto jsme se zbláznili my nebo pan Zezulka. To máte jen dvě možnosti. Takže zkuste o tom přemýšlet a uvidíte, že třeba na něco přijdete. LUCIE: Já nevím, jestli to všechno dokážu přečíst, ale pokusím se. TP: Šetřete nás, přátelé, šetřete. Některé vaše písemné projevy jsou ještě horší než naše. A to už potom nepřečteme vůbec.

DOTAZ: Budu mít asi tři kratší poddotazy. Ten první. Jak dlouho se čistí organizmus, tělo - asi fyzicky - když člověk přejde na vegetářství? A jak duševně?

ODPOVĚĎ TP: Asi není jednotná odpověď, je to různé. Někdy jsou vidět určité přechodové děje a stavy. Zvláště když si ten jídelníček změníte náhle, ze dne na den. Ale není to nic vážného. A je to věc, která vlastně nestojí ani za řeč. Jak dlouho trvá? No, klidně celý život. Podívejte, když jste třeba byli masojední za mlada, no tak určité následky tam jsou. A ty metabolity, které se v těle toulají, se také mimo vylučování někde usazují. A můžou tak potom být určitou zátěží celoživotní. Budou to třeba přetížení některých orgánů, které je vratné, anebo taky úplně být nemusí. Čili je to hodně různé. Každopádně je to vždy oproti názoru mnohých, kteří se domnívají, že je to nepravda, takže je to vždy podle mého názoru vylepšení stavu toho organismu. Ne, že by si třeba vegetariáni nemohli užít rakovin nebo kloubních problémů, srdečních, cévních. To jistě můžou, ale statistika je statistika, takže je to méně často, a to výrazně méně často. Mnohokrát vám opakuji, že nejnižší incidenci, tedy nápad rakovin mají vegani a hned vzápětí vegetariáni, což je také v něčem důležité. Vůbec v oblasti onkologie je poměrně pozoruhodné, jak se relativně málo věnujeme všem spouštěčům. Já vím, jsou tam spouštěče, které jsou hodny zájmu, to znamená genetika, hormonální systém, virové podmínky v organizmu atd. No, to se nám líbí, protože to umíme víceméně změřit či jinak, ale ty ostatní věci, které jsou skutečné příčiny nádorů, ty zůstávají ponořeny v hlubokém tichu. Jenom bych připomněl, že jsem měl tu čest a možnost prezentovat názor Biotroniky na velkém kongresu v Portu v Portugalsku, kde bylo přes tisíc lékařů onkologů. A zde tedy v tom svém příspěvku v hlavním programu jsem tento názor načrtl a mimo jiné jsem už také hned vzápětí slyšel možné reakce na to, kdy zase zástupci těch oficiálních názorů se domnívají, že to, co zde předneseno, není pravda, protože ta pravda tam mluvila o tom, že vlastně je jedna choroba, jeden proces a ten má svůj výsledek u nejrůznějších buněk. Čili ty buňky mají stejný proces zvratu, přestože se chovají jinak, šíří se jinak a jsou citlivé na jiné látky, tak ten samotný proces zvratu je u všech buněk stejný, ať je to buňka svalu, já nevím, kosti nebo jinak, a tedy podléhá i podobným zákonitostem. Já jsem tam se snažil ukázat, jakým a v čem jsou si podobné. No, tak uvidíme, jak ty názory se budou měnit. Jsou vždycky oponenti a příznivci, tak i tady. Uvidíme, jak se věci budou vyvíjet, no. Odpověděl jsem na tu otázku? Snad.

DOTAZ: Tak druhá otázka. Jsou těhotné ženy vegetariánky ve fyzické a duševní výhodě oproti ženám, co maso jedí, a dítě plod je v lepším duchovním a fyzickém vývoji?

ODPOVĚĎ TP: No, nesporně, samozřejmě. A to výrazně, nikoliv jen jaksi náhodou. Myslím si, že začneme od toho počátku. Je-li pravdou, co nám říká naše fyziognomie, tedy náš trávicí trakt, zuby, sliny, žaludeční šťávy, výstelka střeva, délka střeva, ustrojení, proces trávení, tak to všechno ukazuje na typicky býložravou bytost. Pakliže bude jíst to, co nemá, tak se musí s tím více nebo méně vyrovnávat, což stojí ten organizmus jisté úsilí, energii. Zhoršuje to trávící poměry, zavádí to do těla například okyselením obsahu střeva toxiny, které opět tělo musí nějakým způsobem dostávat z těla, ať už tedy ledviny, játra a tak dále, povrchem těla. No, a to všechno je zátěž. Okamžik tvoření nové bytosti, hmotného tvoření bytosti, je samozřejmě velmi unikátní z tohoto pohledu a všechno to, co je špatně, ten proces mírně narušuje. Život má obrovskou zásobu ochrany, to znamená, že to mateřství vlastně mnohdy dopadá jakžtakž, ovšem téměř jaksi nikdy nenajdeme absenci chyb. To, co je pozorováno u matek vegetariánek, je, že děti, které se narodí, jsou vývojově často o měsíc i více vepředu oproti ostatním matkám. To znamená zuby - teda zuby ještě ne - nehty, vlasy, ochlupení a tak dále. Ale také často i hned další vývoj, to znamená jaksi hybnost a později také inteligence je pozorována vyšší. Kdysi jsme se o to zajímali, a tak jsme vlastně pozorovali několik desítek dětí vegetariánek a pozorovali jsme vlastně stále tentýž obraz. Na druhou stranu musím se sklonit před názorem našich babiček, které zásadně vědí, že dítě vegetariánky bude hloupé, nevyroste, anebo bude dokonce bl..., a tak, no. Takže to všechny babičky vědí, protože jim to vtloukaly do hlavy generace výživových odborníků. A já bych tady si vlastně dovolil se dostat do oblasti Nostradama. Vy sami vidíte, jak se změnily výživové názory za posledních 40 let, 50. Vidíte to? Na počátku maso nic než maso. Zásadní, důležitá potrava - nad ní není. Dnes na vrcholu pyramidy je ten ananas, a to maso je někde úplně dole. To je současný stav. Až věda znovu udělá určitý pokrok, počkejte si, jestli nebude nakonec říkat totéž, co říkal Zezulka před těmi 70 lety. Čili samozřejmě, že masitá strava zatěžuje člověka v mnoha ohledech. Je to i věc, která působí na imunitní systém, vedle tedy čistotných maminek, které se pokouší vydesinfikovat vše do skvělého stavu chirurgického sálu. Ale ono to působí i na vlastně imunitní systém skrze převážný zdroj imunity, to je trávící systém, v kterém se vlivem tedy jiného pH objevuje významné množství patogenů, které jsou potom zdrojem těch dalších látek, které vytvářejí, ale také zdrojem vlastně poškození nebo oslabení imunitního systému. Je to věc na dlouhou dobu, protože není snad složitějšího oboru než výživová věda. Tady máte desítky a stovky vstupujících agens do té výživy, máte desítky možná somatotypů, rodinných zátěží či čeho dalšího, a v tom nacházet tu pravdu, to je úkol opravdu veliký, no. Najdete tady nejrůznější názory, například paleo dieta, že nejlepší je jíst to tučný, nějaký (jak se tomu říká) bůček nebo co, a jistě se najdou lidi, kteří budou říkat, že nejlepší je jíst uzeniny, to je samozřejmé. A zase nějací jiní budou mít jiné názory. No, tak je na vás, abyste si to promysleli a hledali tu pravdu, protože málo platné, pokud nebudete také aktivně vstupovat, tak stále budete v rukou jaksi současného dobového poznání, a to se velmi, velmi liší. Hraje tady roli také bohatství společnosti, kdy jste začali jíst maso každý den, opakovaně, ve velkých dávkách a nejenom maso, ale také uzeniny významně. To všechno jsou důvody, proč dneska tak stoupá vlastně ten počet nádorů, zejména protože uzeniny jsou jaksi číslo jedna v onkologické zátěži, speciálně uzeniny. Proč? Je to syceno dehtem - tak, aby to nežrala ani bakterie - tedy je to jedovaté a tento konzervační prostředek se s tou potravinou dostává do vašeho těla, včetně patologického masa, které nejenom že tedy způsobí pochody ve střevě, které tam nepatří, ale ještě navíc je dotuje tedy dehtem, což je v těch, řekněme, chemických vzorcích tak 900 až 1000 různých látek, a prakticky všechny jsou jedovaté, kancerogenní, úplně všechny. No tak, je to podobné jako při kouření. Dneska už víte, že třeba každý druhý kuřák zemře pravděpodobně na to, že kouří, pokud kouří celý život. To je statistika - ať už jsou to samotné plíce, kardiovaskulární systém i jinak, no. U toho masa jsme v nějakém stavu. Každá doba, každé století má nějaké své názory, má nějaké prostě řekněmež rituály. No a pak... kteří to neposlouchají a udělají si nějaký vlastní názor. A může být často chybný. Ale ti nejgeniálnější ho mají správně. A ti všichni ostatní opakují naučené fráze a dokonce se jimi řídí ke své škodě. No, a je to. Já pořád vzpomínám na toho amerického doktora. Ten propagoval ještě před dalekými roky v Americe vegetariánství mezi lékaři a mezi pacienty. No, a to je jistě naprosto řekněmež nedůležité, ale všichni jeho oponenti zemřeli, a on jezdil na kole ještě ve 114 nebo v 116. Samozřejmě to není žádný důkaz, já vím. No, ale dost možná, že to není špatné jezdit do 114 nebo do 12 na kole, no. Ale to udělal určitě Pán Bůh pro to, aby těm ostatním dal ťafku, protože ti všichni se mu vysmívali bohatě. To bylo ještě dávno - v tom minulém století. Takže jezte si, co chcete. Je to na vás. Je to vaše právo. A lidé duchovní, kteří se zajímají o tuto oblast, mají o to větší důvod se tím zabývat. Je to velmi důležité, z hlediska duchovního. No, ale to je zase jiná opera. Na to ale dotaz nesměřuje. Takže děti budou prospívat, pokud budou mít rozumné rodiče. Jestliže budete mít rodiče fanatiky, kteří budou vědět jenom, že nesmí maso, ale nebudou vlastně užívat mozek, pak samozřejmě můžou přijít stejné chyby, jako když ty děti budou jíst jenom to maso a budou tam následky na cévním systému a jinde, protože 1 00:00:01,200 --> 00:00:08,140 Tak, přátelé, zdravím vás všechny. Je čas k naší přednášce. Vítám Lucii, která mi bude zase číst dotazy, a budeme pokračovat. Pfeiffer dotaz. No, to je na předčtení taky. Tak až potom. A organizační, dobře. Tak. Tak ještě jednou vás pěkně vítám. Pokusím se, jak nejlépe dovedu, odpovídat na vaše podněty a vy sami si budete dělat názory, stejně jako vždy. Tak napřed povinnosti. Organizační - Říp. Ještě dnes naposledy, pozor, se zde můžete přihlásit do autobusu na Říp. U koho, kde? U pultu, dobře. A dnes naposled. (Za hotové dnes.) Aha, takže to je přesnější. Čili přes e-mail ještě později ano, ale dnes tedy přímo zde. Děkuju. Těším se na Říp. Snad se nám to všechno podaří a budeme mít tu Boží milost. Doufáme, že nám vyjde počasí - a když ne, taky dobře. Byli jsme tam a budeme už po třicáté. To je tradice, a to znamená, že už jsme na všechno zvyklí. Od sněhu přes vichřice a mraky a mlhu až po cokoliv. Tak se těším, kdo z vás pojede. Lucie, poprosím vás o první podnět.

DOTAZ: Je tady poděkovaní za vše, co děláte a dotaz, zda v rámci blížícího se setkání na Řípu se posluchačka může zúčastnit pohovoru na první stupeň.

ODPOVĚĎ TP: No ano, může, pokud se všechno podaří, tak potom si vyplní přihlášku a další sdělím. Dobře.

DOTAZ: Karlštejn a Karel. Přicházím k silnici vedoucí ke Karlštejnu. Na jejím začátku mě obestře nádherná energie a já vnímám, že jdu za králem Karlem. Vnímám jeho energii, jako by tam stále byl, jako by mě vítal. Je to silné, krásné, pokorné. Přicházím k hradu. Energie je stále se mnou. Když se vracím, ve stejném místě, kde se energie objevila, se zase ztrácí. Situace se opakuje při každé návštěvě Karlštejna. Možná jsem v Karlově době žila, ale třeba si to jen namlouvám, kdo ví? A tak zdravím krále Karla přes staletí. Ráda bych znala váš názor na tuto opakující se situaci. A poděkování.

ODPOVĚĎ TP: No, já vcelku za ni nemůžu, tedy doufám. A co se týká toho pocitu, tak proč ne, to může být. Každopádně ty důvody nemusí být jen tyto. Může to být vyšší citlivost. Král Karel našel dobré místo pro svůj zámysl, význačné místo. A to je mimo jiné význačné i určitým silovým nábojem. A to je dokonce dosti zásadní. Lidé po celou historii se většinou při svých stavebních projektech obraceli ke své intuici či k těm, kteří věděli. A tak řídili ta místa, kde se staví, někdy i v čase, viďte. Vzpomeňte na ten časový kód Karlova mostu i jiných staveb. Vzpomeňte na posvátnou geometrii Prahy, vzpomeňte na posvátnou geometrii pyramid i čeho jiného. Později došlo k útlumu, vlastně určitému barbarství, kdy lidé ty původní a hluboké vědomosti o přírodě, o stavu světa, o přírodním zákonu, jaksi poztráceli. A tak přišlo období, kdy se na tyto věci nehledělo, kdy ke své škodě člověk vlastně prosazoval bez toho, aniž by se zeptal svého nitra, ty své názory nebo myšlenky, projekty. No a mělo to potom někdy ty těžké důsledky. No, takže vy klidně, proč ne. Podívejte, na tom nezáleží, čím jsme byli. My jsme všichni byli už mnohokrát něčím, a to mnoho a mnoho a mnohokrát, protože jste lidé. Máte za svou nejenom lidskou historii, ale celou historii od prvního spojení hmoty a ducha, a to v prvních jednobuněčných souvislostech. Čili dělí nás opravdu miriáda časů. No a v těchto chvílích jsme opět někde postaveni, právě, správně. Díky Bohu, že tu jsme. A koneckonců hned zítra, až přijde náš čas a dokončíme druhou polovinu svého žití, no tak budeme postaveni někam jinam a budeme zase nevědoucí často, co jsme byli, jak jsme byli. Znovu se vracím k Zezulkovi. Říkal mi: „To máte tak, Tomáši, půjdete po náměstí, tam bude socha. Budete říkat: ,Ježíš, to byl slavnej člověk.‘ Přitom byste to klidně mohli být vy nebo někdo z vašeho okolí." Takže vlastně ty snahy často vyvěrají z toho potom, to není váš případ, ale dosti často je to vidět třeba i v ezoterních souvislostech, kdy lidé se přesvědčují, že byli nějakým významným, vládnoucím nebo jinak v dějinách vystoupeným, a který tedy jim pomáhá zlepšovat jich vlastní image, nebo jak to říct, vlastní názor na sebe. No tak řekněme si, že vším, čím jsme byli, jsme rádi. Řekněme si, že vše, co jsme poznali a co nás přitahuje, vnímáme a budeme říkat: „Bože, postav nás tam, kam soudíš." A my to budeme s láskou a pochopením vykonávat. Tak třeba tak.

DOTAZ: Napsal jsem přihlášku do prvního stupně DUB. Bude potřeba pohovor?

ODPOVĚĎ TP: Ano, vždy a důkladný.

DOTAZ: V knize Bytí životní filosofie od Josefa Zezulky shledávám dle mého názoru chyby v textu - v kapitole Stručný souhrn na straně 169. (LUCIE: A teď je tady text a vždycky je nad tím napsána ta domnělá chyba. Tak já budu pomalu číst.) (TP: Tak sem s tím, dělám to už půl života.) Tvůrčí čtyřka se v těchto vývojových fázích projevuje takto. První, rostlinná fáze, je znamenána chladem - a nad tím je teda dostředivostí. Druhá, živočišná, je dostředivá - nad tím je napsáno ohňová. Třetí, která začíná u člověka, je odstředivá, protože se mění myšlení jednotky k celku. A čtvrtá je ohňová - nad tím je klidová, která pracuje na ukončení pojmu nejvyšší jednotky Tvůrčího díla. A nakonec převádí na pojem "Jsem vše, co jest i co není." Mýlím-li se, prosím, tedy vysvětlete, proč jsou ty fáze zrovna takto řazeny? Mám-li pravdu, proč je v knize tento zavádějící text? Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: No tak buďto jsme se zbláznili my nebo pan Zezulka. To máte jen dvě možnosti. Takže zkuste o tom přemýšlet a uvidíte, že třeba na něco přijdete. LUCIE: Já nevím, jestli to všechno dokážu přečíst, ale pokusím se. TP: Šetřete nás, přátelé, šetřete. Některé vaše písemné projevy jsou ještě horší než naše. A to už potom nepřečteme vůbec.

DOTAZ: Budu mít asi tři kratší poddotazy. Ten první. Jak dlouho se čistí organizmus, tělo - asi fyzicky - když člověk přejde na vegetářství? A jak duševně?

ODPOVĚĎ TP: Asi není jednotná odpověď, je to různé. Někdy jsou vidět určité přechodové děje a stavy. Zvláště když si ten jídelníček změníte náhle, ze dne na den. Ale není to nic vážného. A je to věc, která vlastně nestojí ani za řeč. Jak dlouho trvá? Klidně celý život. Podívejte, když jste třeba byli masojední za mlada, no tak určité následky tam jsou. A ty metabolity, které se v těle toulají, se také mimo vylučování někde usazují. A můžou tak potom být určitou celoživotní zátěží celoživotní. Budou to třeba přetížení některých orgánů, které je vratné, anebo taky úplně být nemusí. Čili je to hodně různé. Každopádně je to vždy oproti názoru mnohých, kteří se domnívají, že je to nepravda, takže je to vždy podle mého názoru vylepšení stavu toho organismu. Ne, že by si třeba vegetariáni nemohli užít rakovin nebo kloubních problémů, srdečních, cévních. To jistě můžou, ale statistika je statistika, takže je to méně často, a to výrazně méně často. Mnohokrát vám opakuji, že nejnižší incidenci, tedy nápad rakovin mají vegani a hned vzápětí vegetariáni, což je také v něčem důležité. Vůbec v oblasti onkologie je poměrně pozoruhodné, jak se relativně málo věnujeme všem spouštěčům. Já vím, jsou tam spouštěče, které jsou hodny zájmu, to znamená genetika, hormonální systém, virové podmínky v organizmu atd. No, to se nám líbí, protože to umíme víceméně změřit či jinak, ale ty ostatní věci, které jsou skutečné příčiny nádorů, ty zůstávají ponořeny v hlubokém tichu. Jenom bych připomněl, že jsem měl tu čest a možnost prezentovat názor biotroniky na velkém kongresu v Portu v Portugalsku, kde bylo přes tisíc lékařů onkologů. A zde tedy v tom svém příspěvku v hlavním programu jsem tento názor načrtl a mimo jiné jsem už také hned vzápětí slyšel možné reakce na to, kdy zase zástupci těch oficiálních názorů se domnívají, že to, co zde předneseno, není pravda, protože ta pravda tam mluvila o tom, že vlastně je jedna choroba, jeden proces a ten má svůj výsledek u nejrůznějších buněk. Čili ty buňky mají stejný proces zvratu, přestože se chovají jinak, šíří se jinak a jsou citlivé na jiné látky, tak ten samotný proces zvratu je u všech buněk stejný, ať je to buňka svalu, já nevím, kosti nebo jinak, a tedy podléhá i podobným zákonitostem. Já jsem tam se snažil ukázat, jakým a v čem jsou si podobné. No, tak uvidíme, jak ty názory se budou měnit. Jsou vždycky oponenti a příznivci, tak i tady, uvidíme, jak se věci budou vyvíjet, no. Odpověděl jsem na tu otázku? Snad.

DOTAZ: Tak druhá otázka. Jsou těhotné ženy vegetariánky ve fyzické a duševní výhodě oproti ženám, co maso jedí, a dítě plod je v lepším duchovním a fyzickém vývoji?

ODPOVĚĎ TP: No, nesporně, samozřejmě. A to výrazně, nikoliv jen jaksi náhodou. Myslím si, že začneme od toho počátku. Je-li pravdou, co nám říká naše fyziognomie, tedy náš trávicí trakt, zuby, sliny, žaludeční šťávy, výstelka střeva, délka střeva, ustrojení, proces trávení, tak to všechno ukazuje na typicky býložravou bytost. Pakliže bude jíst to, co nemá, tak se musí s tím více nebo méně vyrovnávat, což stojí ten organizmus jisté úsilí, energii. Zhoršuje to trávící poměry, zavádí to do těla například okyselením obsahu střeva toxiny, které opět tělo musí nějakým způsobem dostávat z těla, ať už tedy ledviny, játra a tak dále, povrchem těla. No, a to všechno je zátěž. Okamžik tvoření nové bytosti, hmotného tvoření bytosti, je samozřejmě velmi unikátní z tohoto pohledu a všechno to, co je špatně, ten proces mírně narušuje. Život má obrovskou zásobu ochrany, to znamená, že to mateřství vlastně mnohdy dopadá jakžtakž, ovšem téměř jaksi nikdy nenajdeme absenci chyb. To, co je pozorováno u matek vegetariánek, je, že děti, které se narodí, jsou vývojově často o měsíc i více vepředu oproti ostatním matkám. To znamená zuby - teda zuby ještě ne - nehty, vlasy, ochlupení a tak dále. Ale také často i hned další vývoj, to znamená jaksi hybnost a později také inteligence je pozorována vyšší. Kdysi jsme se o to zajímali, a tak jsme pozorovali několik desítek dětí vegetariánek a pozorovali jsme vlastně stále tentýž obraz. Na druhou stranu musím se sklonit před názorem našich babiček, které zásadně vědí, že dítě vegetariánky bude hloupé, nevyroste, anebo bude dokonce bl..., a tak. Takže to všechny babičky vědí, protože jim to vtloukaly do hlavy generace výživových odborníků. A já bych tady si vlastně dovolil se dostat do oblasti Nostradama. Vy sami vidíte, jak se změnily výživové názory za posledních 40 let, 50. Vidíte to? Na počátku maso nic než maso. Zásadní, důležitá potrava nad ní není. Dnes na vrcholu pyramidy je ten ananas, a to maso je někde úplně dole. To je současný stav. Až věda znovu udělá určitý pokrok, počkejte si, jestli nebude nakonec říkat totéž, co říkal Zezulka před těmi 70 lety. Čili samozřejmě, že masitá strava zatěžuje člověka v mnoha ohledech. Je to i věc, která působí na imunitní systém, vedle tedy čistotných maminek, které se pokouší vydesinfikovat vše do skvělého stavu chirurgického sálu. Ale ono to působí i na vlastně imunitní systém skrze převážný zdroj imunity, to je trávící systém, v kterém se vlivem tedy jiného pH objevuje významné množství patogenů, které jsou potom zdrojem těch dalších látek, které vytvářejí, ale také zdrojem vlastně poškození nebo oslabení imunitního systému. Je to věc na dlouhou dobu, protože není snad složitějšího oboru než výživová věda. Tady máte desítky a stovky vstupujících agens do té výživy, máte desítky možná somatotypů, rodinných zátěží či čeho dalšího, a v tom nacházet tu pravdu, to je úkol opravdu veliký, no. Najdete tady nejrůznější názory, například paleo dieta, že nejlepší je jíst to tučný, nějaký (jak se tomu říká) bůček nebo co, a jistě se najdou lidi, kteří budou říkat, že nejlepší je jíst uzeniny, to je samozřejmé. A zase nějací jiní budou mít jiné názory. No, tak je na vás, abyste si to promysleli a hledali tu pravdu, protože málo platné, pokud nebudete také aktivně vstupovat, tak stále budete v rukou jaksi současného dobového poznání, a to se velmi, velmi liší. Hraje tady roli také bohatství společnosti, kdy jste začali jíst maso každý den, opakovaně, ve velkých dávkách a nejenom maso, ale také uzeniny významně. To všechno jsou důvody, proč dneska tak stoupá ten vlastně ten počet nádorů, zejména protože uzeniny jsou jaksi číslo jedna v onkologické zátěži, speciálně uzeniny. Proč? Je to syceno dehtem - tak, aby to nežrala ani bakterie - tedy je to jedovaté a tento konzervační prostředek se s tou potravinou dostává do vašeho těla, včetně patologického masa, které nejenom že tedy způsobí pochody ve střevě, které tam nepatří, ale ještě navíc je dotuje tedy dehtem, což je v těch chemických vzorcích tak 900 až 1000 různých látek, a prakticky všechny jsou jedovaté, kancerogenní, úplně všechny. Je to podobně jako při kouření. Dneska už víte, že třeba každý druhý kuřák zemře pravděpodobně na to, že kouří, pokud kouří celý život. To je statistika - ať už jsou to samotné plíce, kardiovaskulární systém i jinak, no. U toho masa jsme v nějakém stavu. Každá doba, každé století má nějaké své názory, má nějaké prostě řekněmež rituály. No a pak... kteří to neposlouchají a udělají si nějaký vlastní názor. A může být často chybný. Ale ti nejgeniálnější ho mají správně. A ti všichni ostatní opakují naučené fráze a dokonce se jimi řídí ke své škodě. No, a je to. Já pořád vzpomínám na toho amerického doktora. Ten propagoval ještě před dalekými roky v Americe vegetariánství mezi lékaři a mezi pacienty. No, a to je jistě naprosto řekněmež nedůležité, ale všichni jeho oponenti zemřeli, a on jezdil na kole ještě ve 114 nebo v 116. Samozřejmě to není žádný důkaz, já vím. No, ale dost možná, že to není špatné jezdit do 114 nebo do 12 na kole, no. Ale to udělal určitě Pán Bůh pro to, aby těm ostatním dal ťafku, protože ti všichni se mu vysmívali bohatě. To bylo ještě dávno - v tom minulém století. Takže jezte si, co chcete. Je to na vás. Je to vaše právo a právo. A lidé duchovní, kteří se zajímají o tuto oblast, mají o to větší důvod se tím zabývat. Je to velmi důležité, z hlediska duchovního. No, ale to je zase jiná opera. Na to ale dotaz nesměřuje. Takže děti budou prospívat, pokud budou mít rozumné rodiče. Jestliže budete mít rodiče fanatiky, kteří budou vědět jenom, že nesmí maso, ale nebudou vlastně užívat mozek, pak samozřejmě můžou přijít stejné chyby, jako když ty děti budou jíst jenom to maso a budou tam následky na cévním systému a jinde, protože tučnou masitou dietou se můžete velmi úspěšně zabít, víte? Zas záleží na tom, jestli jste připraveni přijímat ty jaksi cholesteroly, jestli se vám ukládají spokojeně nebo obtížně a tak dále, ale statisticky vám stoupne pravděpodobnost významně. Tak je to i tady. Čili my vždycky používáme často jenom jeden pohled, tedy bude to tak a tak, ale že ten druhý pohled má... Čili je to ode zdi ke zdi. Vegetarián, ten se živí širokým spektrem potravin, včetně vajíček. Co to ještě jíme - sýry a různé jiné podobné dobroty - a nelze vlastně tvrdit, i u případu dítěte, že ten nedostatek zde může nastat. Navíc, když se podíváme do míst, kde se vegetariánství považují za normální, to znamená většinová společnost je vegetariánská, a díváme se na vývoj dětí a vývoj těch jedinců, tak je třeba říci, že často ten vývoj je viditelně v lepším stavu než vývoj klasického Evropana. Zvláště nápadné je to třeba tam, kde přichází specifické typy mas, což je třeba vesnice. Tam máme ta prasátka, ty se odjakživa krmila doma v domácnosti na ten výkon, to znamená aby byly velký, nažraný, pokud možná by to byl landras, viďte, aby z toho bylo ještě víc, z toho prasete. Víte, co je to landras? Nikdo tady neví, co je to landras? Ty to víš, ty jseš zootechnik nebo co jseš to. Tak co je to landras? (odpověď v sále) Ano, má o nějaké to žebro víc a převislé uši. Takže máte větší užitek z toho prasete, no. Tak to je úžasné, ale v podstatě ta domestikace toho tvora s tím cílem, který byl, přinesla v podstatě již trvale vtisknutou genetickou tedy podobu, no. A když budete toto často používat, tak se z vás stane v celku typický člověk - čím? Budete mít hlavohruď, takovou tu, takovou, určitý způsob zavalitosti a je to genetická porucha, která se přenesla z pojídaného masa na toho člověka. Že to nejde? No počkejte si, až genetický výzkum pokročí. My totiž nemusíme mít laboratoře, víte? My máme ducha, a to je taky možnost. Stejná jako ten rozum. Je tu rozum a je tu duch. Takže uvidíme, kdy se to dozvíte v bulletinu jako nejnovější objev. Čili skutečně v případě, kdy jsme tak blízko geneticky jako s prasetem, což jsme velmi, tak je ten přenos reálný. Už není přenos reálný mezi rostlinným světem a vámi. Tam vcelku nemusíte mít obavy, ale z toho prasátka ano. Čili kdybyste se tedy tímto zabývali a sledovali řekněmež výživové zvyklosti některých rodin a jejich somatotyp, viděli byste, že tam je jakási náhodná nebo nápadná souvislost, no. Jezte si co chcete, já z toho nic nemám. Ale pak si na mě vzpomeňte. Prosím. LUCIE: A poslední otázka.

DOTAZ: Co si myslíte o výživě podle krevních skupin? Teď jsou tu vypsané.

ODPOVĚĎ TP: Nemusíte číst. Asi všichni vědí. Čili názory na ten jaksi vliv stravy, zvláště tedy masa, se tedy u různých krevních skupin liší. A je třeba říct si, že jako vždy, je to do určité míry pravda. Jen nesmíte sklouznout k egalismu nebo k fanatismu. Víte, v čem je problém? Že všem to maso škodí. Jen některým zdánlivě o něco méně. Ty jednotlivé genotypy se vyvíjely za různých podmínek v různých částech a samozřejmě, že se ten člověk přizpůsoboval. Na druhou stranu nelze tvrdit, že by zástupce skupiny A, B nebo jaké byl typický masožravec bez následků této stravy. Neexistuje možnost pojídat maso, aniž byste neměli následky. Ty následky jsou v širokém spektru a u těch řekněmež, u kterých je pozorováno, že je to slabší, budou slabší, ale budou stejně. Tedy cévy, srdce, mozek, proboha, co ještě? Samozřejmě metabolity, imunitní systém, co dál? Také koncentrace rezidují, protože co je to zvíře? Zvíře to je vysavač látek z vnějšího prostředí. Ono pro vás sežere ten metrák toho obilí, aby vám dalo těch 10 kg nebo kolik toho masa nebo kilo masa, já nevím. Takže v tom případě, i když to není jedna k jedné, je to jiné než ta kytka, která roste ve svém prostředí a sebere to, co sebere. Vy se uživíte třeba z jednoho kila obilí velmi, velmi dlouho - no jak kdo. A to maso, které byste jedli, by bylo mnohonásobkem těch kil obilí. Čili jaksi ten kruh toho vnějšího prostředí, které je potřeba na tu jednu vaši denní dávku, je asi tak 17x, 19x větší. Čili, i když to není úplně přesné, ale přesto je to násobek. Samozřejmě, když pomineme všechny ty ostatní důsledky, protože na to kilo obilí potřebujete tolik litrů vody a na to kilo masa zase tolik litrů vody a tak dále a tak dále. A doprava a všechno to ostatní. Takže i to by mělo být důvodem k zamyšlení člověka. Když pomineme ty základní důvody. A to vůbec nesouvisí s tím, jestli vám je dobře nebo jestli jste zdrávi a nezdrávi, protože když je to jenom takto položeno, tak je to poněkud jednostranné, protože vy jste součástí řekněmež celého systému, jehož jste jednou částí, která má v něm nezastupitelné místo a má v něm také i řekněmež, řekl bych, normální způsob existence. Kdykoliv se to změní, je to vždy za cenu dalších vedlejších důsledků, které pak člověk nebo zvíře, nejenom člověk, může dělat řekněmež věci, které by nemusel. Možná dokonce i rostlina, ta mnohem méně, protože rostlina má ještě mnohem menší možnosti k tomu. Ale i ony jistě za určitých okolností můžou. U zvířat je to jaksi častější. Máme zvířata, která rovněž porušují svůj přirozený, řekněmež přirozené místo v přírodě. A když se na to podívám, tak podívejte... No, ale dneska je to jedno. Nechlastají jenom lidi, ale opíjejí se i zvířata ze sladkých plodů, které kvasí. Viděli jste někdy ty čtyřnohé, jak tam motají těma nožičkama. A je to stejné jako u každé hospody, když tady večer jdete a ti páni se vrací. (Šťastnou cestu.) Tak. Čili to je třeba příklad toho. Jsou zvířata, která by tohle nikdy neudělala a řekněmež mají svůj charakter výživový. Jako kůň vám nikdy nesežere maso, pokud ho nerozprášíte do tedy pro něj neviditelné formy. Ale i tak to bude mít své následky. Vzpomeňte na první příznaky nemoci lidojedů, kdy se začaly přidávat ty živočišné proteiny do výživy oveček a najednou jsme začali vidět podivnou věc. Jim se začaly ložiskově rozpadávat mozky, no. Ale to, co působí na kvalitu mozku, je samozřejmě širší. Patří sem některé kovy, velmi podezřelý je, viďte, hliník. Patří sem ale také i látky, které vznikají tak, jak jsem naznačil. Čili opět i tady je to na dlouhou debatu. V podstatě každý jeden sám to musí promyslet, procítit a pak se rozhodnout. A to i za cenu, že se může mýlit. To bych rád zdůraznil. Ale co dělám, o tom bych měl být přesvědčen. Čili mám to zohlednit ze všech názorů. Nemůžu být nositelem nějakých sdělených informací, které mi někdo nakuká, a já potom budu jíst jednou za půl roku jednoho švába, protože se to má a tak dále. Čili je to věc vlastně i lidského růstu, duchovního růstu. Je to věc intelektuálního růstu. A mě osobně v životě vlastně asi potkalo to, co mnohé. To znamená v podstatě řekněmež, jsem přesvědčen o tom pozitivistickém přístupu. Mám důvěru v to, čemu se říká věda a vědecký způsob myšlení a tak dále, abych později zjistil, že i zde je to pravda, ale ne vždy. A že tu není žádná jistota, víte. A že i zdánlivě jaksi relevantní názory, výzkumy nemusí být až tak docela nosné. Takže nakonec je tu vždycky ještě prostor pro tu osobní věc. Mimo jiné i proto, že jistě všichni nejste vědci. To znamená řekněmež ti kulturisté a svalovci v užití rozumu, ale přesto jste lidé, kteří mají i tu druhou část svého myšlení, tedy tu intuitivní. A teď pozor, abyste nepropadli do nějakých patologických ezo souvislostí, ale zároveň, abyste nepropadli do patologických racionalistických souvislostí. Obojí je stejně nebezpečné. Čili hledejte rovnováhu a bude to bezpečný prostor. Děkuji. (TP: A vy chcete dotazy, Lucie. Dobře, mám je tady připravené. Tak, děkuju.) Čili věřte si. Máte všechno, co potřebujete. Máte rozum, máte intuici, máte zdroje, vědění, poznání, a je to ta věda nebo cokoliv jiného, ale věřte si. Nemyslete si, že něco nemůžete. Prosím.

DOTAZ: Jak může být Bůh dobrý, když je v něm obsaženo i zlo? A teď je citát: „Neboť Bůh je vše, co jest i co není." Tedy když vše, tak i zlo. Jde o řád Boží?

ODPOVĚĎ TP: Ano, jistě. Tvor, člověk je zatím typický tím, že vše, co kolem něj prochází, tedy eviduje svými smysly, svým intelektem i svým citem, a od toho odvíjí názor. Je to ale názor jednoho z tvorů ve vývoji, který toho ještě moc neví, moc toho neumí, není příliš inteligentní ani citlivý. Že tomu tak je, vidíme na jaksi poli lidských dějin, které jsou v podstatě historií násilí, válek, kradení a tak dále - v posledních tisíciletích, nebylo to vždy úplně. A kdy vidíme, jaké hodnoty, jaké pohnutky a jaké způsoby konání v té lidské společnosti jsou, počínaje vaším pracovištěm, kde ten, kdo nejvíc mluví o své práci a nejvíc se zviditelní, je u šéfa na tom nejlépe a třeba vy, kteří pracujete třikrát tolik než on. (TP: Na přednášku se chodí včas. Nebo je to mobil?) Nakonec vy budete ten... Čili objektivita třeba, jenom v takové základní věci, viďte. Co dál, co v širších mezích, co na celoplanetární úrovni? Co snaha pořád někomu něco ukrást, když náhodou má. Někdy je neštěstí něco mít, rozumíte? No, to se na vás rabiáti hned slítnou. No, takže, kdo ví. Je to k vašemu přemýšlení a věřte, že dokud ve vás nebude pokora a poznání, že přírodní zákon má vždy pravdu. Dokud ve vás nebude poznání o vzniku prostoročasu, vesmíru, vesmírů a tak dále, ale i vzniku vás, nebude pravděpodobně ta odpověď ještě příliš relevantní. Základem všeho je dualita. Aby mohl existovat rozměr, musí být minimálně dva body. Dva body není-li nic, musí být získány rozdělením toho nic na své opozity. I ony se dělí - takže čtvernost, čtyři základní síly. Ať už je to ACGT nebo ať je to altruista, egoista, flegmatik nebo a tak dále. Ať už je to žár, chlad, anebo dostředivost a odstředivost. Ať už je to cokoliv jiného, co naleznete v starých projevech čeho - pevnosti materiálu či... a tak dále a tak dále. Koneckonců i ten dvoutaktní motor má takty čtyři, no. Takže nějak tak. Když tedy vzniká ten čas a prostor, musí vzniknout rozevřením nějakých řekněmež reálných částí. V oblasti děje, vlastně děj obecně, se vždy skládá v nějakém poměru v podobě dobra nebo polodobra, polozla nebo zla. Každý čin dokonce může být vícenásobně hodnocen. Žížala vidí kosa jako zlo a kos vidí žížalu jako něco velmi příjemného. Ostatně i vy, kteří vraždíte ty celery, mrkve, květáky a nějaké jiné takové, tak jste pro ně pravděpodobně zlem, ale vám to chutná, aspoň si myslím. Takový obalený květák s bramborem, trochu másla. Pak jsou tu ty latentní, jako jsou semena, plody, ořechy. Ano, tam je to život v základu, který sice také zničíte tím, že ho schroupáte, ale není aktivní. Kdežto ta mrkev, jo, ta je aktivní. No, nebojte, milí vegetariáni, jste k tomu. Každý z tvorů má nějaký svůj jídelníček, který mu přiřčen vývojově. A tak ta mrkev, nebojte, tam patří úplně dobře - i ten celer, i ten... všechno ostatní, no. Takže pokud tedy nemluvíme o masu. Když tedy nakonec budete chápat děj a osud, pochopíte, že žádná z těch dějových vlastně plošek nebo fazetek toho děje, není nakonec nadarmo, a každá plní svůj cíl v tom, co je základní jeden úkol celého toho vytvořeného časoprostoru. Vycházíme z nekonečna, které je vším, neprojevené. Ono se projeví a znovu pokračuje, aby dal opak nevývoji, tedy stavu "jsem vše", i vývoji, tedy postupuji, rozšiřuji se až k tomu poslednímu stavu. Takže k tomu nutně patří i sbírání zkušeností a možnost chyb, abyste mohli najít nechyby. Kdybyste měli nějakou velmi chytrou knihu, která by vám všem napsala - ta by byla tlustá třeba milion stran - co, kdy, jak máte dělat a bylo to správné, bylo by to patologické, nebylo by to vaše. Vy byste jen odžívali jako herec, ale ne jako jdoucí sám na svých nohou. A tak musíte mít možnost tvořit, a to nejenom jaksi rovnovážně, i nerovnovážně. Když se vám to nepovede, tak zase ten velký dárce děje, přinese zkušenost, která vás opraví. Jednou nebo za stokrát nebo za tisíckrát. Čas má času dost. A jde se dál a k nějakému dalšímu průšvihu. Zas něco nechápete. No, tak hold na vlastní kůži prožíváte, až to pochopíte. Pochopení znamená, že ve vás není vlastnost, která by dovolila tento děj znovu opakovat. I kdybyste stokrát mohli kopnout do psa, tak to prostě neuděláte, protože ve vás není ani zbla, ani jediná myšlenka, touha jít kolem psa a kopnout si. Do té doby, než to bude vaše vlastnost, budete stokrát vyzkoušeni, jestli to uděláte. A když ano, jste psem a máte smůlu. Takže tam je to, co vnímáte jako zlo. Uvědomte si, že tedy zlo musí být oživeno, že je latentní a že je tu další, ta protipolná část té myšlenky - čili nejenom myšlenky tvoření, ale je tam i myšlenka bytostná, tedy jáství. A toto jáství potom podle svého koná a oživuje ty děje. Stejně jako byste si nekopli do psa, i kdybyste mohli, tak tento děj prostě neoživíte. Nenapadne vás to. A tak to platí pro všechno, co zde je. A později to platí potom i ten rozměr toho vědomí, protože to je to nejdůležitější. Jak vnímáte sebe, jak vnímáte svět, kdo jste, jak pozorujete potřeby toho, co je kolem vás, protože člověk duchovní má úplně jiný vjem než člověk neduchovní. Člověk neduchovní, a není horší, všichni mají stejnou cenu, ale ještě nedospěl. Protože člověk neduchovní vidí svoje podněty, svoje potřeby, svoje vidění, svoje řekněmež názory, ale přes tuto hradbu často není schopen zahlédnout, že v jeho okolí je něco, co by potřebovalo trošku pomoct, nebo se nad tím zamyslet a tak dále, no. Čili on žije ve svém světě a ten svět je pořád jeho, ještě dlouho potom, když už jste vyspělou bytostí, tak už jenom ten svět se rozšíří, je široký a už vnímáte támhletu rostlinu, která tady ve vchodu stojí, krásný ibišek a tady ty palmy a všechno to ostatní. A už jsou pro vás důležité, protože je vnímáte stejně, jako byste vnímali třeba svého syna nebo dceru, který tady bude se batolit, a vy se budete radovat. No, až se budete radovat i ze všeho živého, co je kolem vás stejně nebo skoro stejně, tak to budete na dobré cestě. Pak nebude hrozit, že se z vás stane destruktivní tvor, tedy tvor zla, no. A dneska se vám nelíbí, že je ve světě zlo? No tak ho nečiňte. To je velmi jednoduché. Prosím.

DOTAZ: Je pravda, že se sušením dost vitaminů a minerálů zničí z bylinek a zeleniny? (TP: …že se čím?) Sušením. (TP: Sušením.)

ODPOVĚĎ TP: No, tak to záleží, jak se asi suší. Určitě, že to má vliv na kvalitu. Určitě, že teplota má vliv na tu kvalitu. Jiné to bude, když budeme sušit velmi výkonně nebo když budeme sušit třeba kryací nebo podobně. Ale pořád je to víc než nic. Pojďme dál.

DOTAZ: Tady je zamyšlení nad tématem a významem hada, hadů, jejich útoků, škrcení nohy a tak dále. Tazatel se ptá, jestli to může být tak, že jedna z jeho největších fobií, tedy z hadů, může být znamením, že v některých z minulých životů umřela na uštknutí.

ODPOVĚĎ TP: Velmi spolehlivě, protože úplně vlastně dekódovat ty strachy jistě nejde. Samozřejmě, že je to věc i řekněmež dávného etnika, výchovy, protože zakořeněný strach z pavouků, hadů, "myšů" a čeho ještě - švábů, no a dalších nějakých potvor je součástí nějakého kulturního dědictví nehmotného. No, ale... (Prosím. Já to neslyším, já už jsem starý děda, ale... Aha, dobře. No to byl vtip, dobře.) Mohli bysme to tam zapsat, rozumíte, co říkáte? UNESCO by se divilo, nehmotné kulturní dědictví - fobie z hadů. Bylo by to vtipné. Ale protože je to rozšířené, stejně jako všichni cifrujou, tak co by se taky nebáli hadů. Ale pak je tu i to, co zmiňujete, tedy svým způsobem je to i strach vlastně z životní formy, která je trochu jiná, viďte. Většinou, než si jaksi pohladíte hada, to chvilku trvá. No, a pak je tu ten stav, kdy v mnoha případech ti hadi vás poškodili. Na tom je zvláštní i to, že vlastně hadi ve své podstatě nejsou víc dominantní zvířata než ostatní. Rozdíl je v tom, že mají poměrně silné nástroje k obraně - taky jak která hadice. Jsou tam hadi, kteří vám stříknou do oka jed na několik metrů, což zajímá naše válečné strategy, jak to dokážou se trefit na tu dálku. No, jsou tam zvířata, která zaútočí pouze tehdy, když je skutečně ohrozíte i hmotně. Jsou i teritoriální, ale já jsem názoru, že zvířata jsou ve své podstatě mnohem mírumilovnější než člověk. Protože většina zvířat neútočí bez důvodu. Ano, mají někdy svoje teritoria. Když tedy překročíte určitou vzdálenost, tak v nich vznikne obrana a oni se na vás teda postaví. Když jste třeba v místech, kde těch hadů je více, tak já měl zkušenost s tou Indií, no tak tam vidíte třeba tu kobru, jak se postaví takhle nahoru, že jo, a teďka prostě varuje. Chrastí, varuje. Čili ona, kdyby vás chtěla sežrat, tak nechrastí, že jo, protože to je proti jejím zájmům, abyste zdrhli. Ona potřebuje, aby vás mohla ulovit, ale ona nepotřebuje. Jsou tam třeba daleko nebezpečnější hadi než kobra. Takovejdle - ten je skoro nejhorší. A to se potom rozlišuje v tom, kolik minut a hodin máte ještě k dispozici na tom světě. Většinou je to ale úplně jedno, protože v těch podmínkách džungle a jinak, v podstatě sérum je tak daleko, že jakoby nebylo. Když jsem asi po třetí vystupoval na jednu z velkých slavných hor tunelem v džungli, kde si podnikaví chlapci udělali čajovnu, což znamená, že vzali klacky, udělali z nich takový stůl, plachtu nahodili přes další klacky, měli tam ohýnek a konvice tuším, jak to bylo, no. A tak rozdávali tam taky nějaké pečené věci. Myslím, je to tak? Vzpomínám si dobře? Bylo tam něco taky k papání. No, a byly tam taky „vopice". Ty byly děsně drzé, protože vám lezly do baťohů a všude. No, ale tam bylo místo, které bylo „prokobřené" opravdu dobře. Tam bylo hadů jak naseto. A já se těch Indů teda ptám: „A prosím vás, jak to děláte s těma hadama? Jak se proti nim bráníte? A jak vlastně se nestane, že vás kousne?" A věru, že ten had v té Indii kousne hodně lidí. Ale prakticky nikdy ne, že by útočil. No, ale tak oni říkali: „My se modlíme." No a byli tam. Viděli jsme je dvakrát? Prosím? Dvakrát. Že to funguje, no. My je viděli asi dvakrát. Napřed, když začínali tu čajovnu, a pak, když už to jako po roce bylo zaběhnuté. Je to děsivý výstup, nepředstavitelný, protože první kilometr lezete po schodech od 20 do metru, schodiště kilometr, to je strašný. A pak pokračujete svižně dál. A pak do toho tunelu v džungli a pak na náhorní rovinu a pak zase další kopec až úplně k cíli. A jaksi v té džungli... No, i to je docela... Kdyby to bylo u nás, tak tam bude elektrický ohradník. Ne kvůli těm zvířatům, ale kvůli vám. To by vás tam nepustili, protože ten výstup je takový, jaký je, no. Chodí se nejméně ve třech, lépe ve více, s holemi, no a tak dále. A přitom, když se vracíte, což je nejhorší - přál bych vám vidět ty poutníky, kteří dorazili do toho spodního chrámu po tom výstupu. To je prostě obraz... Jak to nazvat, Františku? … Těžko říct, jak to popsat. Už ani chodit nemůžou. Takže... A to musí se vrátit v tom vlastně hrozným nebezpečí. A většinou všichni mají nakázáno, že v jednom dni těch 1100 metrů výškových vystoupit a 1100 metrů sestoupit - výškových, přátelé. A opravdu tedy... A kolik jich tam jde? Mnoho ne. Ono je to vlastně takové, jako v Indii ve všem. Zakázané a povolené. A tak, když tam vystupujeme, tak musíme mít tedy nějaké to permission, nějaké to povolení známé. A pak „oblézáme" zamčenou bránu. No a můžeme jít. A nikdo nás nevidí - jakoby, no. Takže takhle to tam funguje. Je to otevřeno jednou v roce. Samozřejmě, že ženy tam nesmí do padesáti. A jsem vděčen, že jsem ve svém životě se mohl na ta místa podívat. Stálo to za to, no. To je všechno. Pojďme dál. LUCIE: Tohle je delší text, tak já ho prolétnu s dovolením a zkusím shrnout.

DOTAZ: Tak, je tady dotaz tazatelky, touha po dítěti, nejlépe vlastní nebo adoptované, je velmi silná. Zamýšlí se nad tím, jestli v tuhle chvíli může to dítě přivézt do situace chudoby nebo nemoci. Zamýšlí se nad umělým oplodněním.

ODPOVĚĎ TP: Lidé měli děti a mají děti za všech podmínek, to je pravda. I velmi chudí lidé dokonce mají více dětí než velmi bohatí lidé, to je přímá úměra. A na druhou stranu se zde naplňuje často i ta osudová podoba měrou vrchovatou. To, co nemáme, to nám vždycky nejvíce schází. Ono je to vždycky vlastně rozehraná partie. Můžete mít dítě, které přijde jako vymodlené dítě nebo jinak. Můžete mít dítě adoptované a může to být radost nebo naopak dostanete za úkol se starat o jedince, který bude mírně řečeno nekonformní a tak dále. Čili i to je osud, jaké dítě k vám přijde - jakoukoliv cestou. Někdy je pravdou, že osobně to nemůžu hodnotit. To je pravda. Jako muž přece jenom vidění světa je trošku jiné než ženy, ale dokážu se do něj vcítit. Dokáži vlastně vnímat, zvláště po letech, ten zázrak, kdy z toho děvčete, které je často pomalu stejně sobecké jako ten muž, se stane ochránkyně toho života, dárkyně lásky či ostatní. Taky se to vždycky nepovede, já vím, ale většinou ano. Je to něco vlastně úžasného to pozorovat. Já osobně to vnitřně jaksi vnímám, jako syndrom Panny Marie, rozumíte, kdy najednou zmizí ta jen primárně egoistická podoba vidění a přesune se minimálně na to duální vidění, ale i to samozřejmě má své hranice, protože, jak jsem později pochopil, existuje na základě i výzkumu ne úplně mnoho žen, které jsou schopny skutečně přijmout jiné dítě než svoje. To je druhá podoba té věci. Ze svého pohledu bych zase já viděl vlastně toho tvorečka - úplně lhostejno odkud přišel. Je to prostě tvoreček, je to vlastně předmět péče, lásky a tak dále. A někdy bych nedělal tak velký rozdíl mezi jaksi tím původem, no. Čili bude-li se to mět podařit, podaří se. Je tady jistá hranice, nad kterou již naše chtění přesahuje rozumnou mez. Já osobně v neplodnostech vidím velmi často karmickou záležitost. Jak se k ní dobudete? Naprosto snadno. Budete mít dítě a teď neuslyší od vás nic jiného než jenom: "Ty spratku." - a tak dále a tak dále a tak dále. Nedáte mu nic nebo se k němu budete chovat ještě hůř. A tak vlastně urazíte mateřství. No, a pak v dalších životech musíte poznat cenu toho mateřství, i tím, že ho nemáte. Je to podobné jako ve vztazích. Podstatou tedy například celibátu je duchovní praxe. Jakmile se ale stane šablonou a vy ten akt si zhnusíte, abyste si zdůvodnili proč, tak v tom okamžiku vám garantuji, že v příštích životech můžete mít veliké problémy ve vztazích. A to už v době, kdy to zase budete vnímat nějak jinak. Stejně jako ta matka, která se chová k tomu dítěti jako obtěžujícímu. Je ještě mladá, nedošlo k tomu opuštění těch řekněmež schémat. Třeba ještě nedospěla. To je také často. A tak dále. Ale často dospívají velmi rychle, protože ono to kojení, viďte, v noci, kdykoliv, několikrát, mnohokrát, ono to ostatní, to nepočká. To se vás neptá, co si myslíte - anketa: „Co nám řeknete, na." To tam nefunguje. Tam funguje ta potřeba toho života. A často, když je to vlastní život, tak se to ještě víc zesílí v tom. Takže to je asi tak ta odpověď. (A to už je všechno, milá Lucie, protože máme 19.03, a to už bysme je tady drželi dlouho.) Mimo jiné je v tom i změna vůbec celého metabolizmu, hormonálního systému a další. Je v tom ale i změna duchovní, nemalou měrou. My máme potřebu vidět pouze hmotné souvislosti, ale jsou zde také významné duchovní souvislosti. Když vidíte, jak se starají zvířecí matky o svoje děti, je to pro vás také velmi názorné. Něco vám to ukazuje. Dívejte se na výraz jejich tváří, na jejich pohyby, na to, co dělají. Věnujte jim pozornost. Už to není ta věc, která se někde hemží. Zkuste se dívat na tu podstatu. To zvíře vám vždy ukazuje, co se děje. A je to čitelné. A nemusíte být Jiřík, který přeleje tu číši. Protože ta číše se přelévá v srdci, víte. To je ta nepozornost. No, a to je všechno, já se s vámi teď rozloučím a poběžím za dalšími úkoly. Tady jsem dva lidé ptali na rozhovor, tak s nimi ten rozhovor udělám, ale pak musím běžet. S pomocí Boží, ať jsou s vámi síly dobra, prospěchu. Přemejšlejte, myslete, dělejte si, jak je vám libo. No, a ten Zezulka vám může být také nápomocí. Způsob myšlení, způsob uvažování, hledání, to je všechno na vás. (duchovní obřad) Hodně štěstí. Takže to shrnu. Když budete duchovní matkou, tak budete mít vztah ke všem dětem na hřišti stejný, jenom u toho svého dítěte malinko větší. Tak to budete duchovní matka. No, děkuju, na shledanou.