Dobrý den, vítám vás při naší online přednášce Duchovní university Bytí. A stejně jako v minulých přednáškách mi dnes dotazy bude číst paní Lucie, za což jí děkuji. A poprosím o první dotaz.

PODĚKOVÁNÍ: Neděle 30. 3. byla jako vždy krásná, soudržná, radostná a jídlo znamenité, nápadité. Děkuji za krásné a klidné ovzduší.

ODPOVĚĎ TP: Tak to není dotaz, to je poděkování. Děkuji za poděkování a pojďme dál.

DOTAZ: Nebylo by prosím možno vysílat Vaše přednášky trvale online? My z malých měst se na Vaše přednášky bohužel nedostaneme a některé oblasti nejsou vůbec pokryté. Děkuji za Vaši odpověď a přeji Vám hodně zdraví.

ODPOVĚĎ TP: Přednášky online jsou k dispozici. Nakonec je naleznete tuším i v archivu, doufám. A tak ta možnost už tady je, tak se těším na shledávání.

DOTAZ: Mohou křemenné krystaly rozvibrovat naši auru na tak vysoké úrovni, že mohou být rozpuštěny a uvolněny temné tóny naší karmy?

ODPOVĚĎ TP: No, to je dost komplikovaná otázka. Karma je životní zákon. Jako takový je nezrušitelný, musí se naplnit - ať tak, či tak. A na to naplnění může mít vliv celá řada faktorů, ale zejména naše vlastní změna. Smyslem karmy je měnit nás. Pomáhat nám napravit to, co v našich vlastnostech nebylo ještě dobře zpracováno a co tedy často je velký soupeř. A tak musí nastoupit osobní prožitek, někdy velmi dramatický. A ten přenese tu zkušenost do nitra naší bytosti (tedy do podvědomí) a způsobí tak, že daná problematika, vlastnost už nás dále nemusí často trápit. Zažili jsme něco, co nás změnilo. Pokud se týká i vnějších vlivů, samozřejmě spolupůsobí. Každá hmota, která je kolem nás, má svůj vliv. Učí nás to nejenom o krystalech, ale učí to třeba i o tom, co naši předci už dávno (tisíciletí a tisíciletí) chápali ve svých Védách a vědách. Je to například vliv vesmíru, který zde je, vliv planety, která zde je, vliv Měsíce a tak dále, dalších těles. A ten vesmír je možno chápat také dvojatě - jednak jako řekněmež čistě hmotnou substanci, ale také jako duchovní problém. Protože nic nemůže být jen jaksi jednostranné, a vždy tu nacházíme všechny rozměry. Takže ano. Ne, že by to bylo tak, že si pověsíte na krk křišťál (nebo vezmete do ruky) a zmizí vaše karma. To by bylo velmi nešťastné, protože by to obešlo ten základní životní zákon, který vás vede k životní cestě. A ta se nedá jaksi nějak ošálit nebo podobně. Může to být tak, že ta emoce nebo ten váš postoj a vliv vás může posunout, když dovolíte a jste připraveni, to ano. Může to pomáhat i silově. To znamená, že máte třeba více jaksi sil pro to zvládání těch událostí, to jistě ano. Ale znovu připomínám - základ je náprava nebo změna nějaké vlastnosti, kterou máme, pokud mluvíme o karmě. Takže asi tak.

DOTAZ: Vysvětlete prosím tachyonovou energii, která je neutrální a může se pohybovat rychlostí 27x vyšší, než je rychlost světla?

ODPOVĚĎ TP: Tady bych Vás odkázal na publikaci, která byla vydána před nějakým časem a která se jmenuje Horizont poznání. Proč? Protože ten Horizont poznání vznikl jako výsledek chápání filosofie Zezulky, kdy prostě jednoho dne jsem vlastně se zamyslel nad časoprostorem a jistě i díky nikoliv mé vlastní inspiraci přišlo poznání, jakže by to vlastně mohlo být. Svým způsobem tato teorie tvrdí, že v podstatě žádné měření, které provádíme (nebo zjišťování), nemůže být přesné a se stoupající velikostí měřeného úseku (intervalu čehokoliv) se stává stále méně přesným, až v blízkosti jaksi horizontu poznání nelze změřit jakýkoliv přírůstek čehokoliv - už to prostě nejde. A tak zvláště částicová fyzika (ale koneckonců i kosmologie) naráží na tento jev. Vidíme, že z naší Země se díváme všemi směry a vidíme těch 14 miliard let stáří vesmíru, jako by Země byla kdesi uprostřed tohoto vlastně útvaru. A to je proto, že to je vlastně všemi směry, čili je to jakoby kulová plocha 14 miliard let a uprostřed je ta naše krásná Zemička - což je samozřejmě nesmysl. Je to jinak, tento jev způsobuje právě horizont poznání, který s přibývající vzáleností (což je interval také) nakonec znemožňuje vidět více, než je určitá hranice. A tak vidíme z toho nekonečného vesmíru 14 miliard let a domníváme se, že je to jaksi počátek. Není - v žádném případě. Kdybyste se posunuli o těch 14 miliard let toho poloměru té koule na její hranu (na její povrch), zas byste viděli o 14 miliard let dál, než jste viděli dnes. A to, kde jste byli dnes, by byla vlastně mezní část vesmíru. Čili zase by to byla kulová plocha, která by obsahovala váš současný stav jako hranici toho vesmíru a dívala by se o ten poloměr, o těch 14 miliard let zase dál. To by opět bylo vlastně podobné jako s tou rychlostí světla, kde u takto velkých intervalů (v tomto případě rychlosti fotonu) dochází vlivem horizontu poznání k tomu, že chápeme jeho rychlost za konečnou. Domníváme se tedy, že není možno, aby foton letěl rychleji než těch 300 tisíc kilometrů za vteřinu, což je opět zřejmě nesmysl. Koneckonců tedy nás čeká pravděpodobně ještě mnoho změn v chápání našeho časoprostoru, ale nejen časoprostoru, i všeho ostatního. Sem patří i pokusy měřit a kvantifikovat jakékoliv intervaly v této oblasti. A to jak směrem nahoru, čili do co velikosti, to jsou ta světelná léta, stovky let světelných, miliony let světelných (tedy ve vesmíru), anebo naopak směrem do podvesmíru, tedy do hmoty, kde užíváme výraz Ångström a měříme tedy velikost atomu, pohybujeme se v tomto rozsahu. Ale i zde se uplatňuje stejnou měru horizont poznání, který nám vlastně v určité fázi znemožňuje jít hlouběji. A vznikají nejrůznější teorie z této nemožnosti (jako například teorie strun nebo jiné), protože jaksi na základě přírodního zákona nelze pozorovat v těchto velmi již pro nás vzdálených intervalech cokoliv reálně. To, co vidíme, je tedy zdání reality. Ať je to třeba osud částice v detektoru po srážce třeba v tom CERNu, kde pozorujeme nějaké řekněmež děje v čase a energie v čase - a to všechno je opět vlastně šalba a klam. Je to nesmysl, je to všechno jinak. Ale o tom třeba někdy jindy. Děkuji.

DOTAZ: Je Vyšehrad náš Avalon?

ODPOVĚĎ TP: Jistě, že krajina má svá významná centra i duchovní centra, a jistě, že ne náhodou jaksi úsvit našich dějin začínal na Vyšehradě. A jistě ale také není náhodou, že tu máme duální základní systém dvou center - a to je tedy Pražský hrad. A jistě není náhodou i to, jak ti naši vlastně předci pochopili celý tento systém a vytvářeli vlastně tu posvátnou geometrii Prahy, která je velmi přísně (tedy astronomicky i jinak) uspořádána. A má to hluboké duchovní souvislosti. Zde v Praze tedy žijete v nejduchovnějším místě v této chvíli na planetě. To místo je těsně před probuzením a bude trvat další desetiletí a staletí, než se více rozvine, a možná až tisíciletí, aby to bylo ještě výraznější. Přesto už nyní lidé vnímají jaksi tu určitou duchovní náplň toho místa a vnímají ji jako něco neobyčejného. Je to stejné, jako když navštívíte jiná významná místa, já vím v Tibetu například na Kailásu nebo jinde, a je to podobné. Čili je to budoucí centrum, které zde bude pracovat pravděpodobně až dvacet čtyři tisíc let. Uvidíme, je to příliš dlouhá doba, abysme se jaksi dopouštěli příliš ostrých soudů. Děkuji.

DOTAZ: Jsou magnetické měděné náramky vhodné pro člověka, anebo ne? Já když jsem ho měla na ruce, cítila jsem se velice dobře a všechno mě přestalo bolet. Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: Užití magnetu, které se děje jak na bázi permanentních magnetů i magnetů tedy vznikajících v magnetických polích vznikajících průchodem proudu v cívkách, samozřejmě působí na náš organismus. A to lze využít i léčebně, jen se to nesmí přehnat. A jako všechno to má svůj jaksi rozsah a místo. Budete-li příliš dlouho dráždit svůj tělesný silový systém magnetickým polem, dojde v první fázi k uvolňování tohoto pole, které by jinak tělo si více chtělo ponechat pro časy tedy horší, a uvolňují se tedy zásoby. Po poměrně dosti dlouhé době dochází, pokud to přeženete, k asténii. To znamená naopak k úbytku sil, a to přesto, že budete mít na sobě tunu magnetů. Je to proto, že už není z čeho brát. Čili pro případ řekněme náhlé potřeby je to jistě zajímavá možnost, ale nelze to chápat jako celoživotní jaksi variantu. Viděl jsem ve své praxi čtyřicetileté (možná víceleté) i jaksi pozůstatky těch magnetických náramků, které se tady kupovaly v Tuzexu a byla to svého času veliká móda. Později přišly ještě magnetické boty, kdy se magnety dávaly do bot a tak dále, a tak dále. A viděl jsem vzácně občas i řekněmež možné důsledky. Jistotu nemáte nikdy, ale byly to poměrně nápadně shodné příznaky. Viděli jsme tedy poměrně tedy poškozený imunitní systém, silový systém a velkou únavnost. Něco, co se podobalo také někdy až únavovému syndromu. Děkuji.

DOTAZ: Mao Ce-tung kdysi osobně dalajlámovi řekl: "Náboženství je jed." Když se podíváte na historii lidstva, tak to vypadá, že měl pravdu. Náboženské konflikty jsou většinou v pozadí většiny nesvárů, válek, atentátů.

ODPOVĚĎ TP: No, myslím si, že tou ještě hlavnější příčinou všech těchto negativních lidských tedy zkušeností je moc a peníze. Náboženství často slouží jako to vyfutrování těch potřeb, které lidé mají. Ale máme tady širokou i jinou možnost - my jsme ti správní, ta naše rasa je nejlepší nebo něco jiného. Samozřejmě také - mám tu správnou víru a každý, kdo je jinověrec (tedy neznaboh), by měl být zabit. To je také velmi oblíbené. Ale často za tím jsou schovány také mocenské důvody, čili často je to zneužití. Ale teď to nejzákladnější - to, o čem mluvíte, není náboženství. Pokud dojde k těmto jevům, v žádném případě se nejedná o náboženství, ale o zneužití náboženství, které nikdy, pokud je pravé, nevede člověka k tomuto, ale k pravému opaku. Čili způsobuje to, že člověk je lepší, že člověk je mírumilovnější, že člověk je více chápající a pomáhající všemu, co je kolem něj, tak, aby na světě bylo lépe. Všechny ty ostatní názory, které tady známe, jsou s prominutím od čerta, je to špatně. Vždyť na počátku a na konci je ten, kdo je vším - bez rozdílu. Znovu opakuji - je vším, co jest, bylo a bude. To znamená mimo jiné, že vy všichni jste bratři a sestry, že všechno je vám bratrem a sestrou, že poslední pižďuch, který vám leze někde po kuchyni, je vaším bratrem. A vy ho budete muset vyhnat, abyste si svůj příbytek uchránili. Ale venku - to už je jiná. Máte právo chránit se proti třeba škůdcům, abyste se mohli zachovat, abyste měli jídlo - to je pravda. Ale zároveň musíte být velmi láskyplní ke všemu životu a dělat jen to, co je opravdu nutné. Pak to bude v pořádku. Člověk ukradl planetě celou planetu, ukradl ji všem tvorům. Prakticky žádný tvor už dneska nemá normální životní prostředí, protože mu ho ukradl člověk. Dochází ke svárům, k bojům, k narážením na sebe, viďte, a tak dále. Nedávno jsem odpovídal na podobnou otázku na přednášce a vzpomněl jsem, jak například jsem pozoroval chování Indů ve své zemi, kde oni mají svá místa, která obsadili velmi důkladně, ale zároveň jsou tam části, které jsou netknutou přírodou, džunglí. A tam moc nechodí, protože se bojí, bojí se hadů a všech těch dravých šelem. Ale je to tak možné. To znamená, že tam přes to přemnožení (vždyť jich je možná až 1,4 miliardy), tak přes to všechno tam zůstalo místo pro ty ostatní, pro ty nižší, což je pozoruhodné. No a tak to je asi všechno.

DOTAZ: Dříve, když ještě lidé viděli do duchovních světů, obávali se několika démonů času - polednice, klekánice a tak dále. Zajímavé je, že ať to bylo kdekoli na planetě, tak byly ty bytosti nakonec vizuálně vyobrazeny stejně nebo dost podobně. Takže jasnovici je viděli, jen tak by to asi nevzniklo?

ODPOVĚĎ TP: Ano. Žijeme v době, kdy člověk se vymknul. Odešel nejdále od jisté části vědění a zachoval druhou, kterou velmi rozšířil. Tato doba se označuje za racionální, moderní a tak dále. A naopak to, co obsahuje například emotivní část, emotivní myšlení, je označováno vlastně jako něco negativního a tak dále. Je to samozřejmě možné. Každá doba měla svoje úchylky a byly tu úchylky opačné. Byly tu úchylky, kdy společnost... A koneckonců toho nejsme tak daleko, vždyť tady před pár stoletími hořely hranice s lidmi, kteří byli upalováni pro domnělé a možná někdy i skutečné čarodějnictví. A to je jenom pár století. Byly tu i doby mnohem vzdálenější, kdy celé kultury se věnovaly převážně jednomu typu svého rozvoje. My jsme technici, máme tedy ratio (rozum) - jsme racionální. Byla tu i doba, kdy to bylo tedy emocionální myšlení, které bylo podstatné a dokonce někdy vedoucí - a také to byla úchylka. Správně to má být rovnováha všech těch prvků. Tedy moudrost nevzniká ani jednou, ani druhou stranou, ale vzniká vlastně přítomností jak rozumu, tak emočního myšlení. Teprve potom můžeme se domnívat, že naše řekněmež konání bude blíže té podstatě, blíže Bohu a tak dále. Ostatně nemusím dnes mnoho mluvit, a to bohužel. Vy zažíváte konec tohoto údobí, kdy člověk, který se zbláznil sama do sebe ve svém racionalismu, právě dokončuje jednu etapu vývoje civilizace a kultury, kdy prakticky již zcela ovlivnil celou planetu, kde tu není jediná věc v pořádku, počínaje tím nejzákladnějším, což je to, co jíte a pijete, ale konče vším ostatním. Ubývá kyslíku, přibývá plastových ostrovů v moři a tak dále, a tak dále, nanoplastů, jiných látek, netřeba o tom mluvit. A je to všechno výsledek patologické cesty kultury a člověka. Doslova zapomněl na svoji sounážitost s celým světem. Zapomněl, že je bytostně zcela závislý na posledním bravoukovi, víte? A myslí si, že všechno zvládne násilím - tedy tou svou magií. Bohužel to tak úplně nebude, o čemž se budete přesvědčovat v dalších letech. Čili jenom klid, všechno se spraví nakonec. Je to škola. Člověk tímto učebním řekněmež textem bude muset projít a bude změněn, ať chce nebo ne. Bude to nedostatek základních zdrojů, zejména vody. Bude to přebytek fenoménů, které doposud nebyly tak časté - v atmosféře i jinak. Takže to patří k tomuto ději. Až skončí, nebudeme tak moderní, ale budeme moudří. A to je všechno.

DOTAZ: Jak přišlo duchovní učení na svět?

ODPOVĚĎ TP: No, duchovní učení nemá, prosím pěkně, ručičky ani pusinku. A tak to duchovní učení musí vždycky někdo přinést. A teď je tu velký problém. Těch, kteří by rádi něco přinesli, těch jsou záhony, to jsou miriády. A těch, kteří skutečně něco přinášejí, to jsou jedinci. Jednou ze dva tisíce let se zrodí ten, kdo má za úkol těm lidem přinést skutečnou a podstatnou pravdu tak, aby mohli sami... Ne skrze něj tak, aby se někde prostě ukáznili a začali vzývat a memorovat nazpaměť, ale dá jim cestu, po které můžou jít a která cesta jim pomůže k té změně, která nakonec pomůže všem. Pokoušejí se o to vždy jednou za dva tisíce let. Poslední Ježíš, všichni znáte jeho historii i jak dopadl. Teď Zezulka. U něj, jelikož je to duchovní jaro a počátek dalšího cyklu Platónského roku, už nedošlo k tomu nejhoršímu. Sice mu dali co proto, to ano, ale neukopali ho v nějakém žaláři a tak dále, a tak dále. I tak to bylo strašné, byla to lidština na druhou. Člověk, který přinášel lidem pomoc, která byla naprosto evidentní a naprosto úžasná, byl označován, no, kdoví za co. Člověk, který přinesl filosofii, která je dle mého názoru, protože jsem jeho žák samozřejmě, je něčím, co přináší významnou naději. Ne teď tolik, jako pro budoucnost. Ještě bude trvat dlouho, než lidé pochopí to, o čem to je. A jak je to výjimečné, jak je to posouvající, jak to posouvá kdekterou oblast našich životů. To není jeho nauka, on nepřichází proto, aby propagoval sebe. Je to člověk (ne člověk), který přináší vědění, které nezískává tím, že se učí, někoho poslouchá a tak dále. Snad je to bytost, která stojí na vrcholu cesty, cesty života a z tohoto místa se vrací zpět. To, co my dnes zkoumáme, co chápeme i co budeme chápat za tisíc a deset tisíc let, on už ve svém vědomí má. Přinašeč tedy je ten, který má přímý vstup k samotné podstatě toho, co jest. No, kdo chce, uslyší, kdo nechce, neuslyší. A je to tak správně. Nemusíme přece všichni myslet stejně, bylo by to zrůdné. Svoboda přináší možnost rozhodování. A každý člověk má svůj čas pro to, i pro ono. Přichází i čas Přinašečů. Je to o tom, že bysme neměli jaksi vzhlížet k Přinašeči jako k modle, ale spíše jako k příležitosti zamyslet se ve své filosofii, hledat pravdu. A když mu dáte za pravdu a ověříte si, že by to tak mohlo být, tak potom je to výborné, protože jestliže to tak je, tak vám to pomůže. On měl kdysi takové vidění a popsal ho takhle. Stál ve Vladislavském sále a v něm bylo mnoho různých hloučků. Ve středu každého hloučku byl člověk, který cosi hlásal. On přišel se svým poznáním. Byly tam lidé, kteří hlásali, že jedna a jedna je pět nebo že pět a pět je dvanáct a tak dále. A říkal: "Tak jsem přemýšlel, co s tím mám dělat. A přišlo mi, že nemám bojovat s těmi názory, které dle mého nejsou správné, ale začal jsem vyučovat lidi číselné ose. Tedy aby pochopili, proč jedna a jedna jsou dvě a proč pět a pět je deset." A to je v podstatě to, co přináší přinašeč. On tady nepřichází proto, abyste se učili nazpaměť memorovat nějaké pravdy. On přichází proto, aby vám vysvětlil a naučil vás hledat důvody, proč toto by mohlo být tak, a toto jinak. A pak následně z toho samozřejmě je i ta konkrétní cesta lidská. Takže tak nějak, tak přichází duchovní učení. Pak přicházejí učitelé, kteří roznášejí - roznašeči. A i tam je to někdy různé, někdy lepší, někdy horší - tam už není přímé napojení. Tady je to napojení na toho přinašeče. Mnohdy se také neosvědčili a docházelo k určitému rozmělňování. Ta první generace to má ještě relativně dobré, která ho zažila. A pak přijdou ostatní, kteří už se nemohli s ním setkat a už je to vlastně často zabarveno jejich vnitřním stavem, pocitem, zkušenostmi, kterými chápou to, co jim říkají ti předchozí. No a to se opakuje po staletí a tisíciletí (tedy dva tisíce let) a pak přijde nový. No a to má ten důsledek, že když přijde nový, tak ho většinová společnost vždy odmítne, protože má už vytvořenu jakousi vlastní floskuli - jak že to je, jak to má být, často lidsky silně změněnou, někdy dokonce v pravém opaku. Když přišel Možíš ze své hory, vzpomeňte na to, a ti jeho soukmenovci se tam jaksi vrátili k tomu "teleti" a Kalifáš se jich znovu zmocnil, tak s tím praštil o zem. No, duchovní mistr a praští s těma kamenama o zem, no, to je hrozné. A vidíte, to je vlastně něco, co s tím také tak trochu souvisí. Lidé viděli zázraky, byli zachráněni Boží mocí a silou. A jen chviličku (na pár dní) odchází na tu horu s několika staršími, a už jako by zapomněli. Je to i varování před zázraky. Protože když se stane zázrak, který zažili, který byl úžasný, a oni jsou schopni za pár dní zapomenout, co zažili, no, to něco říká o člověku, viďte. Čili znovu - vývoj je cesta, nemůžete jej urychlit nad určitou mez. Můžete být pomocník, bratr, ale nemůžete za druhé tu cestu vykonat, protože je to cesta nitra člověka, jeho změny. No a tak díky Bohu za ty pomoci, které dostáváme.

DOTAZ: Je mé "já" v současnosti i v jiných dimenzích?

ODPOVĚĎ TP: No, nevím, jak to máte, ale zatím ta dimenze, kterou máte, stvořila tento dotaz, a to dovoluje jaksi se domnívat, že jste spíše v dimenzi této. Lidský duch může cestovat bez omezení, ale není to běžné. Možná naštěstí. A to je také jiná pravda. Jestli technika (rozum) vám dává možnost se posouvat v hmotné oblasti, tak to má svoje omezení. Co ty vaše rakety úžasné - horké plyny vytékající z trysek motorů, ať už na pevná nebo tekutá paliva, úžasné. Dosáhnout třetí kosmickou rychlost, no, to je výkon. Akorát v rozměru vesmíru je to nic - jedno velké nic. Možná, že science fiction přemýšlí o dosažení hyperprostoru, nadsvětelných rychlostí a tak dále. Ale už tady a teď je tady možnost každého vědomí překonat jakýkoliv prostoročas v jedné nekonečné chvíli - teď. A to je zase vlastnost této oblasti. Svět je duální, čili dvojitý. Vždycky je tu něco nalevo, a napravo. Jestliže tu je hmota, tak má svoje zákony. Jestli je tu duch, má také svoje zákony. A tak jestliže hmota je vázána časoprostorem a energií pro překonávání, pak duch naopak není vázán vůbec. Jedna věc je, že to nikdo nedokáže v dnešní kultuře, téměř nikdo tedy. Pozor, abych nebyl příliš radikální. Čili v této chvíli existuje nepatrné množství lidí na Zemi, kteří jsou schopni tyto možnosti využívat. To je vše. Ale to nic nevypovídá o podstatě těchto jevů. Ony jsou a jsou rovnocenné. Takže stejně jako hmota může nakonec dosahovat velmi nečekaných výsledků, tak na druhé straně je to duch, který může zase dosahovat těchto výsledků někdy i směrem například ke hmotě (a hmota k duchu). Na jedné straně to bude poznání, které pěstovali staří - tedy spojení hmoty a ducha. To je jedna strana. Na druhé straně to může být spojení ducha a hmoty, kdy budou tady vlastně velmi výjimečné jevy, které toto spojení provází. Takže tak.

DOTAZ: Jaký je prosím Váš názor na meditaci jóga nidra? Je vhodné ji pravidelně používat?

ODPOVĚĎ TP: Nebudu komentovat meditaci jóga nidra ani žádnou jinou. Nenáleží mi to. Stejně jako Zezulka ve Vladislavském sále se nebudu vyjadřovat k ničemu než k tomu, jak meditovat v rámci poznání, které mi bylo dáno. To je vše.

DOTAZ: Mám dotaz ohledně mateřství. Může být někdy víc vhodná doba na mateřství a jindy zas méně? Může někdy matka udělat chybu, když přivede dítě na svět v nesprávnou chvíli? Pokud ano, jaké chvíle to jsou?

ODPOVĚĎ TP: Aha, to je hezké. Takže udělat ty chvíle správné, což by byla magie samozřejmě. Byl by to druhý pól. Když přichází nový člověk na svět, tak je to o tom, že v té knihovně osudů je k tomu prostor a místo. Ten zrod může být vlastně cestou takzvaně zcela přirozenou, může být také uvozen třeba dary vědy nebo jinými. To všechno možné je. Když potom hledáme vhodný čas, tak věru, že osud vás nepustí jinam, než to má být. Pokud byste chtěli například ovlivnit nad určitou míru ten čas, vždycky si ten osud najde svoji cestu. Do toho osudu patří i to, že je tam kalkulace, jistě ano. A teď ta kalkulace může vzniknout proto, že je osudem dovolená, anebo vznikne proto, že je to vaše magie, kterou chcete působit na ten strom té Boží vůle a chcete najít pro sebe zdánlivě lepší podobu. V případě tomto vždy nakonec se ukáže, že ten proces nebyl úplně výhodný. Takže viděl bych i zde příležitost k velké pokoře, využití toho, co je. A čas ukáže, jak ty možnosti jsou nastaveny. Nejenom, že se zrodíte tam, kde máte (jinak to nejde), ale zároveň i dostáváte jména, která máte. I v tom je řád, nejenom v těch číslíčkách, ale i ve jménech a tak dále, a tak dále. Až jednou naše kultura postoupí a naše věda postoupí, budou tady vědní obory, které se dnes zdají být nepředstavitelné, a přesto jsou to reálné a řádné vědní obory. Trochu nám to připomínají indické Védy, které znají mnohem víc než dnešní jaksi poznání. A kdyby vás napadlo, že jsou to jakési Védy jakýchsi primitivů, tak bych vám znovu připomněl, že jejich výsledky i v hmotné oblasti ještě pořád nejsme schopni napodobit. Například ve formě slitin, které dokázali vyrobit (slitin kovů), a jiných vlastností - jen tak na okraj. Takže to je vše. PANÍ LUCIE: Je to dost rozsáhlý dotaz, tak já ho shrnu.

DOTAZ: Tazatel se ptá, jak vidět světlo na konci tunelu? A popisuje své trápení na základní škole při šikaně, násilí ze strany rodičů (psychické, pak fyzické), nyní deprese (asi hluboké). A jsou tam i v rodě tyhle události. (TP: Je tam i co?) V rodě jsou tyhlety události, zpátky u předků taky. Takže jak vidět světlo na konci tunelu?

ODPOVĚĎ TP: No, na to je jednoduchá rada. Dojít někam do blízkosti konce tunelu. A ta cesta je často provázena tmou, než se přiblíží ten toužebný konec. Velmi často podobné osudy připomínají, že je tu řád. Proč tento osud má ten, a proč ho nemá ten? Z jakého důvodu? Buď budeme chápat osud jako náhodu... Je otázka, co je to náhoda, protože vše, co se stane, musí být uvozeno nějakými příčinami a následky. Anebo budeme chápat ten osud jako něco, co nám svým průběhem také něco říká. Těch možností je hodně, není jenom jedna. Podíváme se třeba na to, jak některé z těch možností mohou být postaveny. Někdy je to odraz toho, co jsme sami tvořili, a nyní v tom dalším životě ty věci prožíváme stejně jako kdysi naše oběti, které jsme tak snadno ničili, protože ničit je vždycky snadnější, než napravovat - jeden model. Jsou tu i jiné modely. Může tu být i důvod, proč se toto stalo z pohledu zase nějakého jiného stavu vnějšku. To všechno může být. Každopádně ta zátěž, která se takto objeví, má-li být zpracována, musí být rozpuštěna. A to je to nejtěžší. Hezky se to káže, víte? Ale udělat to, to je zatraceně těžké. Cesta je v pochopení, v lásce. Když se odpoutáte od těch zkušeností, zážitků a všeho toho, co vás potkalo, doopravdy, pak tato etapa zmizí - jste svobodní. Udělat to? Velmi těžké. Vždyť to zasáhlo vaši podstatu, vaši nejhlubší bytostnou část. Jde to s vámi - a to vědomě, ale zejména i podvědomě, a to je ještě větší zrada. Vy si můžete říkat, co chcete, můžete se přesvědčovat, ale tady, pokud to není opuštěno, to je pořád. No a tady je ta cesta. Čili odpustit jim, jít dál. Člověk nemusí vyrovnávat všechny věci, které ho potkají. A víte proč? Je to totiž úřad, který je mnohem kompetentnější, než naše chtění se pomstít nebo něco podobně dělat. Buďte si jisti, že ve světě se podle zákona zachování vůbec nic nestrácí, absolutně nic - cokoliv vykonáte, cokoliv vytvoříte a tak dále, a tak dále. A tak dobro zvyšuje vaše světlo a ochranu duchovní. Kdykoliv se vám to nepodaří zrovna, tak zase přibývá kolem vás více té temnoty a ubývá duchovní ochrany. Když se podíváme na řekněmež nějaký časový snímek třeba nějaké kultury, třeba i té naší nyní, tak vidíme opravdu velmi velké prohřešky vůči lásce, vůči životu, vůči dětem, vůči všemu ostatnímu. A jak by tedy bylo možné, aby se to nepromítalo do děje? Mne kdysi učili v době hmoty o příčinách, následcích, o přírodním zákoně. Jen jaksi zapomněli na to, že to musí působit na vše. Jak by to byl zákon přírodní, když by působil na hmotu, a na něco jiného ne. To by bylo podivné. A tak možná právě tady je odpověď na Vaši otázku. Kdo ví? Prosím.

DOTAZ: Čím je to, že očistec tady na Zemi je mírnější než očistec na onom světě?

ODPOVĚĎ TP: No, ono jak kdy a kde. V téhle chvíli se dějí nepředstavitelná zvěrstva. A nejsou to zvěrstva jen lidí proti lidem, ale jsou to zvěrstva lidí proti zvířatům i proti rostlinám. Nemyslím si tedy, že v tom průměru jen toho, co sahá naše nejbližší paměť a vědomí, a to je několik ubohých tisíc let. No, viděl bych i doby, které zdaleka překonávaly to, co nám ukazoval třeba film Náš domov - a to velmi výrazně. Nemyslím si, že to musím vyslovovat. Dodáte si všichni voji vlastní náplň. Čili víte, zlo je zlo. A ať je tady, anebo tam, má svoje dopady. A je-li zlo, má také své příčiny a vykonavatele. A má také ty, kterých se může týkat. Máte-li silnou duchovní ochranu, pak se vás jakékoliv duchovní zlo nemusí tknout. A taky to není dogma, protože jsou tu ještě další desítky důvodů, jak ten osud je postaven. Ty romány jsou velmi pestré (životní). Nakonec stejně pochopíte i příčiny a důsledky a skutečnou váhu věcí, které jste žili. Až budete umírat mnozí, dostanete rozhřešení u toho světla - to už máte velké štěstí. A je zhodnocena vaše první polovina života a jdete do druhé. No tak potom už to bude všechno jasnější. Nespěchejte se soudy. Duchovní podstata světa je mnohem složitější než to, co se dnes dočtete v brožůrkách. Tak jenom klid.

DOTAZ: Může omezovat umělá inteligence duchovní vzestup?

ODPOVĚĎ TP: Ano, velmi výrazně.

DOTAZ: Loni v září jsem se zastavila v Turíně a měla jsem to štěstí, že jsem viděla i Turínské plátno. Jak jsem se k němu přiblížila, ucítila jsem v té chvíli něco podobného, s čím se setkávám při Vašich duchovních obřadech. Byl to pro mě zajímavý zážitek. Děkuji Vám za Vaše přednášky.

ODPOVĚĎ TP: Ano, děkuji za zprávu. Turínské plátno jsme navštívili dvakrát. A samozřejmě že je to velmi všeobjímající duchovní zážitek. Jednak je to zpráva a záznam lidské brutality, lidské hlouposti, lidského zla. To museli být lidé, kteří ten děj vytvořili, víte? To oni chtěli Ježíše zabít, protože je podle jejich názoru ohrožoval. Příliš pravdivý, příliš mladý a jejich staletími naučené fráze často vedly jinam, než on kázal. A tak ho zabili. V tom plátnu je prakticky vše z toho vidět a je to velmi silné. Je to vlastně obžaloba lidí, ale zároveň je to silné i z druhé strany. Ukazuje to příběh člověka-přinašeče, který přesahuje nekonečným způsobem celé lidstvo, všechny ty jeho názory a nápady a vědomosti a který přes tu velikost nesmírnou se vrací mezi nás, což je vždycky velmi nebezpečný úkol - něco jako nahý v trní, víte? A to je ta druhá část - ta velikost bytosti, velikost lásky, velikost záměru, i když se z něj vždy úplně vše nezachová. Lidé to zničí, nevyhovuje jim to, protože to neříká to, co by chtěli slyšet. Lidé by chtěli spíše slyšet pochvalu, potvrdit jejich stávající názory a demagogie často, alogismy a hlavně potvrdit tohle - když z toho mají. No a tak co s tím? Je to hodně o nás to Turínské plátno. Jsem rád, že ten poslední... Ale to je jen lidský pohled. Pojďme dál.

DOTAZ: Je tu dotaz, zda nemáte nějaké nové informace ohledně potravin, ve kterých se nachází hmyz. Tazatel to nemůže nikde dohledat a jestli jste se s tím už někdy setkal?

ODPOVĚĎ TP: No, snažte se, pátrejte. Snad jsou zde nějaké možnosti, i když nejsou úplně zřetelné. V řadě výrobků třeba pekárenských a jiných by se toto mohlo vyskytovat. Ale jsou také firmy, které přímo deklarují, že nepoužívají cvrčky a rozemleté červy jako přídavek do mouky. Pro nás vegetariány je to obzvlášť důležité, protože představa, že můj život je podpořen utrpením a bolestí tisíců a tisíců malých "jsem", je poměrně tristní. Takže dělám všechno i já pro to, abych se těmto věcem vyhýbal. Jsem vegetarián 40 let a doufám, že tedy to doklepu a že ti červi ke mně nedolezou. Tak s pomocí Boží. Nechápu, koho a proč tohle napadlo. Je to nápadné. Netrpíme nedostatkem obilovin, který by znamenal, že musíme v zájmu výživy obyvatelstva doplnit to množství potravy a tak dále. Netrpíme ani nedostatkem proteinů. A krom toho výzkum WHO velmi spolehlivě dokázal, že rostlinné bílkoviny jsou výhodnější pro život než živočišné bílkoviny a že jich dokonce stačí pro zachování života jenom daleko menší množství než těch živočišných. Ty dokonce nejsou tak účinné. Takže o čem to je? Nechápu. Připomíná mi to starý dobrý středověk a čarodějnické tedy lektvary. Vraž do toho (a tak dále) křídlo netopejra. No tak kdo chce, ten si to přece koupí. No a ten, kdo nechce, by měl mít možnost si to nekoupit. A proto by bylo velmi důležité najít důslednou a jaksi dodržovanou normu na označení potravin v této oblasti. Velmi bych se za to přimlouval.

DOTAZ: Myslím, že můj pes, který už nežije, měl lidskou duši. Měli jsme hodně silný vztah. Až se zase jednou potkáme na druhé straně, bude vypadat tak, jak jsem ho znala, nebo se mohu seznámit s ním jako člověkem?

ODPOVĚĎ TP: Toť otázka, protože ten zrod, který nastal, skutečně může být také z nějakých důvodů pokračováním již vyššího druhu. Čili může to tak být. A někdy se zdá... Musíme být opatrní v tom vyjádření. Dá se říci, že pejsek může mít inteligenci až třeba tříletého dítěte. To je hodně vysoká inteligence, víte? A přesto ještě jedna věc. To zvířátko, jelikož nevyrůstalo jaksi pod vlivem lidské výchovy, ještě neví, že telepatie nebo že jasnovidnost či jiné věci jsou nesmysl, a tak je používá. Pejsek, když už jste 50 kilometrů od baráku, dává najevo, že přijedete. On to ví. A tak dále, a tak dále. Čili Váš pejsek skutečně mohl mít i vlastně část, ne celou, ale část lidské duše. A zrodil se z nějakých důvodů jako pejsek, protože ten člověk potřeboval tuhletu zkušenost znovu prožít, i když opustil již dávno ve svém vývoji tuto podobu (tedy toho pejska). Pravděpodobně se bude stále nacházet v tom pejskovském, ale všecko záleží na tom (protože to bude až v příštím životě), všecko záleží na tom, jak moc došlo vlivem tohoto života k té změně. Co pochopil z toho, co měl pochopit. Protože zase ten důvod, proč by měl mít zčásti tu lidskou duši (částečně), je nějak prostě postaven, má to nějaký smysl. Takže tak, i tak.

DOTAZ: Jak se mohu setkat sama se sebou v tomto roce?

ODPOVĚĎ TP: Tak se nafilmujte. Já myslím, že vědomí není produkt nervových synapsí, ale mozek je hmotný nástroj, něco jako počítací stroj, který zprostředkovává čití a další vjemy. Ale to jádro sebeuvědomění je něco jiného. Vy můžete naprogramovat v umělé inteligenci nebo v počítači tento stav, ale bude to jenom program, nic víc. Čili vědomí je odpověď na vaši otázku.

DOTAZ: Jaký původ měla pana Marie? Pozemský nebo Božský? No, to je problém, to když teďka řeknu, tak si udělám všude hodně nepřátel, že? No, měla dvě ruce, měla dvě nohy? Měla. Měla hlavu? Snad ano. I vlasy? No, to všechno měla. To se ptejme u toho Ježíše. Měl dvě ruce, měl dvě nohy, hlavu? Měl. Byl viditelný, byl hmotný přesto, že to byla nepředstavitelně rozvinutá osobnost, bytost, duch chcete-li. Tak proč by to mělo být jinak u Marie?

DOTAZ: Jsou místa mariánských zjevení místem dimensionálních bran?

ODPOVĚĎ TP: Všechno, co je, má svoji strukturu. Ať jsme to my, naše silová centra, orgány, cokoliv dalšího. Tak je to i na povrchu planety například, tak je to i ve smyslu silových center tvořících se přítomností nějakých třeba duchovních zrodů, jedinců nebo lidí, kteří mají tyto řekněmež zkušenosti nabýt pro sebe, anebo častěji pro druhé. Vzpomeňte třeba na Bernadetu (krásný příklad) a na mnoho a mnoho jiných. Možná, že kdybysme podle pravdy měli možnost naznat, kolika lidem se v nějaké formě tato událost stala, docela bysme se divili. Často to zůstává také jako niterný zážitek, který se ani nedostává na povrch. Jindy je to určeno mnoha jiným. Podívejte na Lašuta například a jiné, a jiné. Čili je k tomu potřeba místo, čas a bytost, která s tím souvisí - a pak se to spojí a tento děj se stane.

DOTAZ: Jméno Kristus. Objasněte prosím význam tohoto jména.

ODPOVĚĎ TP: Christos. Ale já bych se spíš věnoval jeho jinému jménu. Říkáme mu Ježíš. Kristus je vlastnost, ale Ježíš je podstata jeho pojmenování. Ježíš byl po svém probuzení a vlastně i před ním terčem pronásledování. Snažili se jej zabít, zničit. A tak musel existovat jakoby v utajení. On rozhodně nekázal - podívejte se, já jsem to mohl říct v úzkém kruhu. Koneckonců, když jel na tom oslu tou branou v Jeruzalémě, no, tak to bylo proroctví, že? Vzpomeňme si. A jinak. Musel být tedy utajován dokonce tak, že nakonec ho musel prozradit zrádce - tedy Jidáš. Do té doby jej světská moc nebyla schopná dopadnout. To je důležité si uvědomit. A z toho plyne i to, že nutně musel používat nějaké krytí. A tak to krytí bylo zkratkou jeho jména. Bylo to Jezes, čili JZ. Osud má smysl pro vtip. A tak JZ byl i tentokrát. Dokonce měl i stejnou jizvu na obličeji jako Ježíš, kterou vidíte na Turínském plátně. A jsou tam jiné paralely. Takže tak. A to je pro dnešek všechno. Já děkuji paní Lucii za její laskavé předčítání vašich dotazů. Přeji vám všechno dobré. No a snad se zase sejdeme za nějaký čas tady při online přednášce anebo na přednášce naživo. Ty všechny termíny najdete na internetu, v tom nebude problém. Děkuji vám tedy za pozornost a teď se s vámi pozloučím. Tak. No, s pomocí Boží. Poprosme o pomoc, posilu, vedení a i sílu pro tu cestu, no. Já si to musím trošku tady odtáhnout, abych nešoupal, tak. Děkuji vám za pozornost. Sejdeme se, pokud budete chtít, ještě jednou ve 20:00 hodin při našem pravidelném společném duchovním obřadu. Děkuji, na shledanou.